Šílená bejvalka

Počas pozerania seriálu mi prišlo na um mnoho reakcií, ktorými by som ho okomentoval, no teraz si spomeniem len na malý zlomok. Úprimne, po prvom dieli-dvoch sa mi veľmi nechcelo pokračovať v pozeraní, no potom som si ako-tak zvykol na spievanie v každom dieli. Stále mi trochu vadila dĺžka, pretože by podľa mňa tento typ seriálu lepšie vyznel v 20-minútových častiach. Postupne som sa hrýzol sériami, už to bolo celkom pozerateľné, až prišla posledná séria, ktorou všetko pokazili. Darmo, mlátila sa prázdna slama, väčšina dielov bolo hluchých a zbytočných, návrat postavy, ktorú preobsadili a snažili sa to uhrať "kreatívnym" spôsobom nebol tou pravou šálkou kávy. Skrátka už sa len čaká na koniec, ktorý je svojim spôsobom fádny. Čudoval som sa poslednej "epizóde" zo živého vystúpenia, no v konečnom dôsledku napravila seriálu reputáciu a umocnila jeho "kultovosť" v popularite, ktorú seriál získal práve vďaka muzikálovým prvkom. (09.04.2020)

Dalsi super serial s GIRL v nazve co zapada do mojej posadnutosti serialmi v s girl v nazve. Kazdopadne velmi vtipne genialne muzikalove cisla. Je pravda ze by mu neuskodila kratsia minutaz a par explicit verzii muzikalovych vsuviek na yt dokazuju ze povodne showtime spracovanie (30min ak sa nemyllim) by bolo uplne dokonale. Na ochutnavku https://www.youtube.com/watch?v=O4hh1YhDfbA dalsie by uz oli zrejme spoilery, aj ked pri tomto druhu serialu si clovek vie velmi jednoducho domysiet dej, ktory je skor druhorady. Perfekta odychovka pre milovnikov sibnutych sladkych romantickych komedii s nekonecne chytlavymi muzikalovymi cislami. (28.11.2016)

1. série - Co je vlastně cílem celého seriálu? Pobavit diváka nebo vyvolat v něm trapné pocity?? Nevím, možná existuje někdo, kdo si pocity trapnosti za hlavní hrdiny užívá, já ale jím rozhodně nejsem. Na druhou stranu, pokud toto bylo cílem celého seriálu, pak nezbývá, než tleskat a smekat... Začátek je ještě trochu diskutabilní, ale časem je člověku jasné, že Rebecca Bunch je opravdu psychicky labilní jedinec. Nervy na dokoukání celého seriálu nemám, ale pevně doufám, že Rebecca aspoň najde  odbornou pomoc :-) (18.02.2023)

Občas geniální muzikál hodný Broadwaye (Broadway herci už jsou v ceně), občas jsem si zakrýval oči, jaké trapasy se odehrávaly na obrazovce (Steve Carell z amerického Kanclu proti tomu hraje 2. ligu), ale to je ve skutečnosti taky plus, protože jsem se s Rebeachel Blunch natolik sžil, že jsem s ní prožíval všechno. Ona to přirovnala k Ally McBeal plus Flight of the Conchords. Z filmů a seriálů, co já už viděl, bych to přirovnal k Ally McBeal (prostředí plus humor plus drama) plus 30 Rock (meta plus humor plus drama) plus písničky. Ty by se vám třeba nemusely líbit, protože je to taková žánrová ruleta, která bere inspiraci z existujících písniček, ale mně sedla, písničky přichází ve správných chvílích a často jsou vrcholem zábavy i ostatních emocí. Chytlavé melodie. Texty, ty často pramení z reálných situací (což je dokonce zmíněno v Textmergency), a i když třeba nejsem právník nebo nemám židovské rodiče, v textu písniček se čas od času najdu. A je jich díky čtyřicetiminutovým dílům požehnaně (2-3 za díl, dle poslední epizody 157). Stále se tam tak vejdou i mluvené dialogy postav, z nichž jsem nenašel nikoho, kdo by mi tam vadil. Na pozadí ústředního trojúhelníku Josh-Rebecca-Greg (potažmo čtyřúhelníků Rebecca-Josh-Nathaniel-Greg) se odehrávají zajímavé příběhy, které dokonce nejsou epizodní ale protínají několik epizod. K tomu se pne i několik mých výtek - některé postavy jsou trestuhodně málo využívané nebo málo viděné a ne všechno drama je nutně zajímavé, v důsledku čehož jsem půlku 4. série jen proposlouchal písněmi. K samotné písňové stránce žádnou kritiku nemám, všechny písničky (včetně několika stejně dobrých, které vznikly před seriálem), občas v necenzurované verzi, lze najít pohodlně na YouTube kanálu Rachel Bloom pod názvem racheldoesstuff. Jsou zabaleny do hromady standardních žánrů a stejně jako dialogy v seriálu, i texty písní boří tabuizovaná témata a nestydí se mluvit o věcech, které k životu patří, ale k tomu skutečnému, ne k tomu na televizní obrazovce. Závěrečný záznam z živého koncertu byla hezká třešnička na dortu. (16.04.2016)

Opět mladá, úspěšná, newyorčanka, single a (jak jinak) po třicítce, ale nenaplněná a s otřepaně typickou vlezlou matkou co jí neustále volá a buzeruje (a debilní seriálová a dávno nevtipná klišé se nám kupí a kupí...), se rozhodne hledat štěstí a lásku, a tím jakoby začíná spousta "roztomilých ztřeštěností" a úletů "k popukání"... Ano, znechucený sarkazmus a ironie ze mě přímo tryská, a to dávám standardně šanci každému seriálu vždy třemi epizodami, tady ale opravdu ne, a už po prvním dílu tuhle otřepanou příběhovou linii s radostí vzdávám. Ráchel Blůmová je bezesporu nadaná (nejen) muzikálová umělkyně. Bohužel typ příběhu ani zpracování scénáře mě nenadchlo. Kupodivu nejmíň mi na celé té nenápadité a vyšumělé slátanině vadilo muzikálové zpracování, a ty písňové vložky byly de facto docela úleva od jinak všudypřítomné trapnosti a předvídatelnosti. Musíme znova vidět už do mrtva a ze všech možných i nemožných stran probrané, vypreparované a dokonale úhledně přetřesené (a dyzajnově do detailu vystajlované) útrapy mladých třicátnic z USA, kterým biologické hodiny bijí na poplach a tím spouští frenetický závod o nalezení toho správného chlapa, lásky, štěstí a smyslu života? (How relatable, right?). Nestačila za všechny a jednou pro vždy (jako odstrašující případ) Carrie Bradshaw??? Odpad jako bič! (16.03.2020)