Texaský masakr motorovou pilou

Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblý úsměv ztuhnul. V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16 mm kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf (10.05.2009)

„Proste to musíme robiť, aj keď sa nám to nepáči.“ Tobe Hooper, Leatherface, Kim Henkel, cintorín, bitúnok, večera, dedko cucajúci krv, kladivo, šofér kamiónu, metla, šéfkuchár... Kultová, ale neatraktívna, vyčerpávajúca a nepríjemná exploitation/hixploitation jazda o tom, že Texas je plný šialencov, kanibalov a šialených kanibalov. Nízky rozpočet mali až priveľmi nízky. Proste to vyzerá lacno a odpudzujúco. Paradoxne ale práve enormná nízkorozpočtovosť tomu dáva nezameniteľnú pachuť, príchuť, naturalizmus, živočíšnosť a i naliehavosť. Každopádne, nikdy som tomuto filmu neprišiel na chuť a videl som ho len raz v živote. Je pôsobivý, ale moja hororová srdcovka to vážne nie je, hoc som fanúšik hixploitationu a vážim si ho a viem, akú službu tomuto špecifickému podžánru urobil. Trojka s Kenom Foreem (1990) a Nispelov remake (2003) ma bavili o čosi viac. (25.06.2006)

Rozhodně jeden z nejlepších horrorů všech dob, zakládající vlnu exploitation. Parta mladých lidí se dostane do spárů šílené rodiny s hlavní ikonou i dalších pokračování a verzí, Leatherfacem. Osobně si myslím, že se jednalo o zázrak, že se Hooperovi tento film natolik povedl spíš nějakolu náhodou, protože nikdy již nic takového nezopakoval. Každopádně věk-stáří filmu, úchvatná vizuální stránka filmu, temná a realistická atmosféra, závěrečné nekonečné týrání poslední oběti ... to vše dělá z filmu kult svého žánru. Film působí dojmem skutečnosti a realističnosti a i když brutálních scén přímo před kamerou není příliš, násilí a teror zmnohonásobují dechberoucí dojem z tohoto kdysi těžce kritizovaného filmu, který je dnes inspirací mnoha horrorových tvůrců. Poslední dvě verze se sice podle mne povedly, ale původní Texasský masakr je a bude jen jeden... (12.12.2007)

Dříve se mi do ruky dostal remake z roku 2003, který ve mně však nezanechal silnější dojem a hodně z něho bylo mnou pozapomenuto. Po zhruba 3 letech jsem si konečně pustil originál, ale přestože se mi líbil víc než jeho pozdější verze, nějaká pecka se nekonala. Od cca 36. minuty začalo vlastní vyvražďování, hrůzně činy však nebylo moc vidět (což na druhou stranu nebyl až tak špatný tah, protože fantazie některých diváků mohla pracovat na vlastní režim a taky se celkem dobře vyrušila možnost nekvalitních triků), ale hlavně, vůbec jsem nefandil hlavním postavám. Ne že bych jim přál smrt, to ne, ale bylo mi docela jedno, co se s nima stane, protože film mě do sebe/kůže hrdinů vůbec nevtáhnul. Záporáci až na starého dědu mi nijak strašidelní nepřišli a Sally mě svým ječením brzo začala štvát. Třeba bych na jejím místě taky křičel jak potrefená husa, ale v podání Sally by normální člověk musel za chvíli přijít o hlas. Celkem paradox, protože je to snad jediná nereálná věc v jinak celkem uvěřitelném hororu. Takže stejně jako v případě předělávky to vidím pouze na průměr. (29.08.2011)

Jak jednoduchý a prostý to tenkrát bylo, natočit budoucí Hororovou klasiku. Zde ještě nebyl kladen důraz na najěké Gore, ale spíše na vyvolání strachu a já myslím, že na tu dobu, se to podařilo natočit velmi dobře. Remake se tenkrát podařil na výbornou a jsem zvědavý, jak dopadne tento masakr příští rok. (23.12.2021)