poster

Texaský masakr motorovou pilou

  • anglický

    The Texas Chain Saw Massacre

  • anglický

    The Texas Chainsaw Massacre

Horor / Thriller / Mysteriózní

USA, 1974, 83 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Segrestor

    Je fakt, že krom toho chlapíka, co tam visel a měl "to celé" na háku a do ran mu ten bodrý vesnický retard Leatherface chodil plácat posypovou sůl, si z filmu moc nepamatuju. Zdálo se mi to takové nemastné neslané (ale jak říkám, soli tam přitom bylo dost), jakoby tvůrci nevěděli kudy kam a tak se zaměřili především na brutalitu a tu tzv. slasherovost, která jak známo spočívá v tom, že někdo velmi fyzicky pomalý a dosti často i duševně, prohání po lese či starém domě nějakou roztomilou dívku, která jinak běhá jako laňka. Že je dotyčný šouravý retard vždy dívce v patách, ač ona letí lesem jako šíp, nechme odborníkům a zdatným wikipedistům. Jako lajk hodnotím spíše záporně. Nebylo to nic, co bych si pustil k štědrovečerní večeři a ani v jiný temný večer, kdy bych se chtěl bát.(11.10.2012)

  • Madsbender
    *****

    Keďže je zo svojej podstaty pôvodný The Texas Chain Saw Massacre filmom natoľko extrémnym a vo svojom prapovestnom základe tak primitívnym, považujem za svoju povinnosť aspoň čiastočne objasniť, prečo je natoľko významným, žáner definujúcim, kritikmi plošne uznávaným a dokonca mnohými inštitúciami považovaným za zásadné umelecké dielo, ktoré sprevádza status nesmrteľného kultu. ////////// V poradí druhý celovečerný snímok Tobe Hoopera z roku 1974 je od prvého pohľadu poloamatérskym žánrovým príspevkom, ktorý by poľahky mohol zapadnúť prachom, nebyť viacero význačností. Jeho spracovanie, potažmo technická úroveň nie je vysoká a produkčné zázemie minimálne. Obsadenie je zložené výlučne z nehercov. Formát kamery je 16mm a je charakteristické, že si kameraman drží odstup od diania, čím vyvoláva nielen efekt falošného stotožnenia s loviacim vrahom, ale zároveň takmer dokumentaristické pojatie. Hudba vo filme je minimalizovaná na najnižšiu možnú úroveň, vďaka čomu ešte ostrejšie vyniká diegetický zvuk motorovej píly, zarezávajúci sa do divákovho mozgového tkaniva. Scenár príbehu, čiastočne vychádzajúci z reálií skutočného prípadu neslávne známeho sériového vraha, pravdepodobne nekrofila a kanibala Eda Geina, zaberá len približne 20 stránok písaného textu a nijak si nezadá s žánrovými filmami podobného razenia, ako sú I Spit on Your Grave, Cannibal Holocaust alebo The Hills Have Eyes. Je teda definovateľný ako slasher, splatter a exploatačný paradokument (film otvára správa o nálezoch vykradnutých hrobov a hrozivých výtvorov z mŕtvych tiel), na ktorom sa dá ilustrovať priezračná ontogenéza žánru, a ktorý vykresľuje vízie a predstavy Tobe Hoopera o vražednej rodine kongenitálne zdegenerovaných potomkov oblastných vidieckych buranov, idiotov pochádzajúcich z dekád manželstiev s vlastnými sesternicami, násilníkov a kanibalov, ktorí po generácie vlastnia mäsiarstvo a vyrábajú mäsové výrobky zo svojich ľudských obetí. Do ich rúk sa dostáva skupina typických amerických tínedžerov, ktorí, nič netušiac, idú na prehliadku domu, patriacemu zosnulému príbuznému jedného z nich. Príbeh sa tak dostáva do relatívne prekvapivej početnej rovnováhy medzi protagonistami a antagonistami. ////////// Film veľmi obozretne pracuje s prvkom násilia, ktoré sa častejšie odohráva mimo obraz daný uhlom kamery, čím ešte silnejšie pôsobí na psychiku diváka. I keď sú samotní členovia mäsiarskej rodiny prezentovaní ako jedinci vymykajúci sa akýmkoľvek spoločenským normám, napriek tomu zostávajú okolitým svetom nepovšimnutí a pokračujú vo svojej činnosti. Napriek iracionalite ich desivého chovania je v spôsobe postupného vyraďovania tínedžerov badateľná akási metodika, vychádzajúca zo skúseností ich rodinného povolania a divákovi znázornená rýchlym a nekompromisným usmrtením a odstránením jednotlivých postáv filmu, a zároveň podmienená rodinnou hierarchiou, na ktorej vrchole stojí ten najrozumnejší z nich. ////////// Ďalším zásadným aspektom je takzvaná estetika škaredosti, umelecká kategória majúca za význam protest proti spoločnosti prostredníctvom jej znechutenia. Toho je dosahované prostou prezentáciou objektu, ktorý recipient pri nazeraní naň prijíma podľa klasických kritérií určených spoločnosťou ako čosi škaredé, zhnusujúce, resp. pohoršujúce. Škaredosť sa ako všeobecný pojem môže prejavovať ako v oblasti vizuálnej, tak aj morálnej. The Texas Chain Saw Massacre ju prezentuje v oboch podobách, a to vo viacerých formách. Vizuálne sa prejavuje prostredníctvom tvorby "umenia" z častí ľudských tiel a kostier (silne inšpirované práve prípadom Eda Geina), samotnými vraždami a nakladaním s obeťami, a v neposlednej rade špinavosťou a neučesanosťou samotného filmu, ktorý pôsobí ako surová, prílišne nespracovaná látka. Z morálneho hľadiska je to pestrá škála perverzných úchyliek rodiny, spoločenských abnormalít, zvrátenosti ich často pudovo riadeného jednania, tiež však praktikami mučenia ešte živých obetí, ale aj aspektom spoločenského šoku, ktorý film samotný rozpútal naprieč Spojenými štátmi. Ako povedal samotný Stephen King, film má nepopierateľný spoločenský význam, pretože svojou podvratnosťou nielen vyvolal rýchlo sa šíriacu vlnu kontroverzie, ktorá čoskoro dosiahla globálnych rozmerov, ale, čo je dôležitejšie, priamo poukázal na možnú existenciu takýchto narušených jedincov takpovediac v našom susedstve (a ako dokladajú početné zdokumentované prípady, o pravdivosti tohoto tvrdenia nie je možné pochybovať). Nech je teda akokoľvek poburujúci, práve v tomto spočívajú jeho kvality a nadčasový význam. Dokonca je známe, že boli mnohí po zhliadnutí filmu presvedčení, že Leatherface skutočne existoval, a pre potreby remaku z roku 2003 bol vytvorený falošný dokumentárny záznam, na ktorom sa objavuje, a na ktorom stojí novodobý mýtus o "mäsiarovi z Texasu". ////////// Keď pominieme všetko vyššie spomínané, zostáva nám v rukách aj o 40 rokov neskôr rovnako funkčný a desivý horor, u ktorého nie je problém pochopiť, prečo vo svojej dobe spôsobil taký poprask. Jeho triumfálnym víťazstvom nad divákom je postupné pomalé budovanie napätia, ktoré sa pohráva s diváckym očakávaním a buduje dojem zdanlivej neškodnosti, ktorá sa s príchodom Leatherfacea mení v nefalšovanú hrôzu enormných rozmerov, ktorú striedajú mučivé útoky na vaše nervy, vrcholiace v scéne rodinnej večere. Záverečný zbesilý útek vyznieva svojim spôsobom v istých momentoch smiešne, čo je v kombinácii s jeho brutalitou veľmi nebezpečný obrat a obžaloba diváka, ktorý si dej náhle začne užívať. Zároveň je kľúčovým postrehom pre doloženie efektu, ktorým film pôsobí - strach sa po filme vytratí, ale ona znepokojivosť jeho faktického zdelenia ostáva. Po zhliadnutí filmu vám už vždy, keď budete prechádzať podobnými miestami, prebehne mráz po chrbte, keď vám na chvíľu v mysli skrsne otázka: Čo ak...? ////////// Apendix: Správne krvavý a šťavnatý surový steak, ktorý tepelnú úpravu nepotrebuje. ////////// Mimotextová poznámka: Osobne sa domnievam, že je to dosť možno vôbec najlepší horor, aký som kedy videl; minimálne z mojej dosavadnej žánrovej selekcie žiadny sugestívnejší kúsok nevyčuhuje. Geniálne a dokonalé, ale hlavne desivé - pokiaľ to teda pozeráte za správnych podmienok (tma a absolútne ticho sú vhodnými spoločníkmi). Tiež film, ku ktorému sa budem, z hľadiska interpretačného, teoretického, ale i subjektívnej príťažlivosti spracovania vracať.(24.10.2014)

  • J*A*S*M
    *****

    Velice intenzivní film plný násilí a špíny v osobitém pojetí Toba Hoopera. Hodně mě udivilo, že v porovnání s remakem je tohle úplně jiný film, sázející na atmosféru, která je sice vyvolávána násilným chováním kanibalské rodinky, ale na tak prvoplánově jako v remaku (všude samá krev a vnitřnosti), nýbrž pouze náznaky brutality. Tudíž divák nic přesně nevidí a fantazie může pracovat na plné obrátky, a to je mnohem horší, než když jsou nám ta střeva a krev přímo ukázána. Horror movie of the year(8.6.2008)

  • Matty
    ****

    Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblý úsměv ztuhnul. V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16 mm kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf(10.5.2009)

  • Snorlax
    odpad!

    Kdyby to mělo alespoň dva řádky scénáře, mno tak alespoň jeden, dobrá tedy klidně žádný, ale kdyby to nebylo tak otřesně primitivní, tak by se snad na to dalo dívat. Já se chci u hororu bát, ne se smát na celé kolo. Ne, ne a stokrát ne. Když krev stříká proudem jen proto, aby krev stříkala proudem, a nikdo v široširém okolí vlastně vůbec neví, proč, tak se nemohu smířit s tím, že toto má být film. Klidně mě kamenujte, ale tenhle film je prostoduchý a nezábavný.(20.9.2011)

  • - Potřebné peníze na vznik prvního filmu vydělal producent velice svérázně, a to díky hodinovému porno filmu Hluboké hrdlo (1972) . Toto porno patří ve své branži ke kultovním. (RozaF)

  • - Film získal v roce 1976 cenu Critics Award na filmovém festivalu Fantastic Film ve francouzském Avoriazu. (freddy_k)

  • - Režisér Tobe Hooper dostal nápad na film v přeplněném obchodě s nářadím. Když přemýšlel, jak se přes všechny ty lidi dostat, jeho zrak zabloudil k motorovým pilám. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace