Spider-Man: Bez domova

„To jsou mí přátelé. Tohle je Peter Parker a tohle Peter Parker.“ Je fajn, že producenti výhradně důvěřovali postupně Samu Raimimu, Marcu Webbovi a Jonu Wattsovi. Každý pojal tohohle legendárního kamaráda ze sousedství po svém, každý zaujal něčím jiným. Verze s Tobeym začala klasickým pavoučím kousnutím, bulením nad smrtí strýčka a balením zrzky Mary Jane, tým okolo Andrewa zase vsadil na vtipnější a romantičtější notu a celkově se víc blížil mladšímu publiku a verze s Tomem skočila rovnýma nohama do rozjetého vlaku a tvůrci umně využili vydatného marvelovského filmového světa. Jenže ve dvojce (Far from Home) to byl zase utahaný digi-bordel pro náctileté, což trojka naštěstí neopakovala, ale v první třetině se rozhodně na plyn nešlape. Vycházíme z toho, čeho se pavoučí hrdina nejvíce obával: prozrazení pravé identity. Když se jeho nový problém začne dotýkat i jeho nejbližších, má mu Doctor Strange pomoci uvést věci do pořádku. Jenže se to celé krapet zvrtne a do děje (do této verze reality) vtrhnou dřívější padouši. A přiznejme si, trochu to skřípe. Jakmile ale dojde na setkání se „starými přáteli“, začne se blýskat na lepší časy. Vím, že se tohle mezi všemi těmi nadšenými ohlasy okolo nesluší psát, ale já pořád vnímám tyhle comicsové výplachy jako čisté spotřební zboží bez hlubší invence. A na tom se v mých očích asi nic nezmění. Tři až čtyři hvězdy. (05.02.2022)

Smolař Parker si šlape po štěstí, pro dobro všech ostatních. Velké finále se vším všudy. Přitáhnout do Spider-Mana magii má na svědomí mnoho efektních scén se starými známými padouchy, ale vrcholem zůstává skákání v zrcadlové dimenzi. Příchozí ze starých sérií pak pumpují do žil nostalgii kombinovanou s plněním snů přičemž všichni působí mnohem lépe než ve svých původních sériích. Démonický Dafoe hraje ještě o třídu lépe než před tím a jeho Goblin je v roli Parkerova školitele tím největším esem. Bezdomovec je narvaný až k prasknutí (přišli opravdu všichni kdo mohli) a občas zamrzí, že snímek není delší a to i přesto, že se místy malinko táhne. Vnadidlo na pokračování Strange, který to tentokrát pěkně posral šponuje očekávání až k hranicím našeho vesmíru a možná i za něj. (17.12.2021)

Vypadá to, že se v Sony po poslední komiksové sračce (čti Venom 2) chytli za nos a poslali letos asi jediný opravdový komiksový blockbuster na jaký jsme byli zvyklí do té doby, než v Disney najeli na ultra-progresivní notu a soustředí se spíš na to, aby každá jejich komiksárna byla jen o politice, rasismu a sexismu. Je mi absolutně jedno, že teď budu znít jako sexista já, ale takhle to prostě dopadá, když komiksový blockbuster točí chlap, co má očividně komiksy rád a ví jak natočit poutavou akci. Jinými slovy nebe a dudy oproti těm neschopným krávám, které posrali celej letošní MCU, bo chtěli sdělit nějakou debilní "mesydž", která NIKOHO nezajímá ... jen tak dál Sony, nakopejte těm politicky korektním dementům v Disney prdel. (20.12.2021)

Den po třech králích jsem se rozhodl napsat první komentář roku 2022. A to o pokud to dobře počítám 27. film MCU (Marvel Cinematic Universe), z nich jsem neviděl všechny a některé později. Takže třeba Toma Hollanda jako Spider-mana zaregistroval v částečně prospané Občanské válce a Avengers Infinity War a Endgame. Předchozí film Spider-man: Daleko od domova kde Prahu hrál Liberec jsem neviděl, když jsem usedal v doprovodu synovců 27.12. 2021 do sedadla kina Cinemacity Chodov. Na druhou stranu spidermanní filmy s Andrewu Garfieldem jsem neviděl vůbec. Spider-mana mám spojeného s Tobey Maguirem (s ním jsem viděl všechny tři filmy).  Musím přiznat, že film mě příjemně překvapil a to využitím předchozích filmových sérii. Nebýt možná trochu pomalého rozjezdu, tak by to bylo 5 hvězd, Takto jsou to velmi silné hvězdy. Možná časem zkouknu ostatní spider-manní filmy i Andrewu Garfieldem (fascinuje mne, že má příjmení stejné jako jméno tlustý zrzavý komiksový kocour). (07.01.2022)

Výborná krémová polievka s všetkými ingredienciami, po ktorých fanušíci túžili. Stretnutie postáv troch generácií skrze skrížené vesmíry rozbušilo srdce snáď každému, kto mal vzťah ku značke už od roku 2001, či dokonca skôr. Zároveň ale práve ona miešanica trošku nesie pachuť urputného snaženia sa vyhovieť všetkým. A aj keď je ten film ako technicky, tak herecky ako z velkej knihy, príbehovo až priveľmi tlačí na emocionálnu stránku v situácií, keď dôvodom všetkých osudových nešťastí je sám hlavný protagonista. Snaží sa ukázať Hollanda poprvý krát ako dospelú osobu, ale zároveň spácha najdetinskejšie chyby v najdôležitejších momentoch. To je jediný dôvod, prečo hodnotím nižšie, než plnou pálkou. Inak som sa bavil od začiatku až do konca, pretože tá nostalgická radosť mi tlačila líce do úsmevu tak či tak :) (02.01.2022)