Oněgin

Zejména herecký výkon Ralpha Fiennese dělá z toho -trochu neprávem u nás opomíjeného- dílka zajímavou adaptaci literární předlohy. Sice se nejedná o věrnou adaptaci, ale základní dějová kostra mu odpovídá. Co však je zdaleka nejdůležitější a bez čeho bych film poslala do .... to je základní myšlenka. Ta je čistě a křišťálově zachována a naopak je ještě filmově vytříbena, dokonce nabídla Fiennesovi další prostor pro hereckou improvizaci. Je prostě Oněginem se vším všudy. Film je vynikající i po stránce režijní, kameramanské a hudební. Stylizace postav a tváří je velmi náladotvorná a slova ta sice jsou důležitá, ale v tomto díle hraje především výraz hlavních hrdinů, hudba, kamera ale to už se opakuji. Tak trochu evropský, tak trochu ... A báječný. (18.12.2004)

Jednolitý sled dokonale namalovaných obrazů, ale ačkoliv impresionismus hluboce obdivuju, vždycky se mě víc dotýkal expresionismus. Takže je tady ta líbivost a jímavost, která mi nikdy nedovolí dát plné hodnocení, i když postava umanutého balvana-básníka Lenského v podání skvělého Tobyho Stephense se mi zaryla pod kůži. Ralphovi by prospělo taky občas něco zahrát, nejen oblizovat dámám palce. (18.11.2006)

85% Dala bych pět hvězdiček, protože tohle zpracování s perfektními hereckými výkony Vás opravdu vtáhne do atmosféry tehdejšího Ruska i samého příběhu, jenomže jedna věc, mě opravdu dostala a to v tom špatném slova smyslu. Ve chvíli, kdy v "Rusku Ruska" Taťána píše dopis "Rusovi" Oněginovi v angličtině!!! tak jsem myslela, že snad uteču, vinou vlivem Puškina a celkového zpracování, jsem tomuhle filmu tu chybu - bijící do očí, odpustila, ale nezapomněla, kromě té chyby, to byl jednoznačně okouzlující snímek. (22.02.2008)

Málokdy se takto silný příběh, navíc ještě z pera jednoho z nejslavnější ruských romantiků, povede se všemi emocemi, které v člověku vyvolává, přenést na plátno. Martha Fiennes se nesnaží o doslovnou kopii, což filmu samozřejmě jenom přidává, například ve výborných prostřizích Evžena a Taťány s píšících nebo čtoucích dopis a jejich reakcí se záběry na běžícího posla. Stejně tak velmi mile překvapí první scéna Oněgina jedoucího za svým umírajícím strýcem, černé koně, černý kočár, v pozadí bílý sníh a do toho se teprve dozvídáme o strýcově smrti a to nejen záběry na zhýčkaného hlavního hrdinu v přepychu Petrohradu, ale zároveň i jeho komentářem, který přesně vystihuje jeho postoj k celé události i k životu. Velmi dobrou kameru doplňují skvělé herecké výkony nejen Ralpha Fiennese a Liv Tyler, ale třeba i Tobyho Stephense v roli Lenského. A hlavně z filmu pořád cítíme všechny ty emoce, snahu o rozum, boj proti konvencím, náhlé změny pocitů, sílu dopisů i jednoho rozhodnutí. (13.02.2011)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)