Oněgin

Ralph Fiennes je prostě sekáč. O tom, že Oněgin je klasika světové literatury není pochyb, ovšem převést ho na plátno je úplně jiná věc. "Pomalu se vlekoucí" a "strhující" nemusí být vždycky protimluv. Liv Tyler podala životní výkon, nikdy bych to do ní neřekl. Scéna v altánku a závěrečný rozhovor jsou majstrštyky. Jedinou výtku mám asi že ten film vůbec není "ruský". Je mi to ale vlastně jedno. 90% (17.11.2015)

Láska, která vzplála příliš brzy. Láska, která vzplála příliš pozdě, aby mohla být vetkána do srdcí dvou osudově střetávajících se a osudem času míjejících se "milenců." Nenaplněný vztah, horoucí city vyznání vyřčené v poslední kapitole. Veršovaná korespondenční milostná dostaveníčka se stávají jediným možným poutem mezi líbeznou křehkostí a spanilou zranitelností víly Taťány, která jakoby se vznášela v mihotajícím se světě múz a rozmařilým bonvivánem, charismatickým elegánem Evženem Oněginem. Kamera ladně „tančí“ zasněnou kouzelností vizuální scenérie, aristokraticky se snoubí s lahodným tichem rajské harmonie hudební podmanivosti. Křídla lásky v dlaních povrchního a snobsky odmítavého Oněgina, který není hoden opětovat city Taťány. Křídla lásky v dlaních Taťány, vdané ženy z povinnosti, která jest Oněginovým návratem rozrušena, neboť ho nepřestala nikdy milovat, avšak věrnost lože manželské ctí nade vše. Chvíle lásky, která dozrála v čase nesprávném, aby její bohatství mohlo opanovat srdce obou zamilovaných. Mistrovské, poetické, podmanivé, procítěné do posledního obrazu. (10.07.2013)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Samozřejmě patřičně okázalý biják, který věrně (?) reprezentuje konec 18. století se vší svojí pompézností, naškrobeností a minimalističností, kdy se emoce dávaly najevo zkratkovitě, noblesně a s patřičnou formou, přičemž se o nich příliš nemluvilo. V tomto případě se vyplatí nechat se unášet působivými hereckými výkony, fenomenální kamerou a krutě nekompromisním střihem typu "o tři roky později, ale to si domysli sám". Tedy možná příliš dějově strohý film podle velkolepější předlohy, ale jako komorní snímek velmi funkční. Já jsem ty emoce a pohledy cítil, osudovost byla hmatatelná, rovněž cit pro formální estetiku se tvůrcům upřít nedá. (14.10.2013)

S velkým údivem velmi zdařilá adaptace Puškinova románu. Snímek je natočen příjemně starosvětsky s věrnou atmosférou carského Ruska a zároveň pro každého diváka a přesto z něho ani na okamžik nevytváří limonádu. Skvělí herci v hlavních rolích (Ralph Fiennes a Liv Tylerová) jsou navíc v povedeném českém dabingu skvěle podpořeni Janem Šťastným a Jitkou Ježkovou. 80%. (14.03.2009)