Než si pro nás přijde

Jack Nicholson a Morgan Freeman. Dvojka, ktorej to spolu sekne. A pokojne týchto hercov môžeme označiť hereckými stálicami, čo bez menšej ujmy na dobrej povesti prechádzajú rolami vo filmoch rôznych kvalít. I keď sa ani oni nevyhli slabším filmom, ich herecká minulosť je celkom bohatá na zaujímavé filmové role, ktoré ako sú rôznorodé a zároveň tak podobné. Kým si po nás príde - je filmové klišé ako vyšité a v rámci tohto typu - filmov o umierajúcich - sa už len zriedkavejšie podarí vyčarovať niečo prudko originálne a skutočne zaujímavé, bez opakovania obohraných skladieb o poučení a znovu-nájdení rodinných hodnôt. Kým si po nás príde - je v prvom rade filmom Jacka Nicholsona a Morgana Freemana, ktorí si svoje postavy Colea a Chambersa skutočne vychutnávajú a je radosť sa na nich dívať. To však k výbornému filmu nestačí. (05.03.2019)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)

Hrecký koncert dvou mistrů, kterým scénárista s režisérem střihli obleky přesně na míru. Není to lehké vybalancovat příběh o umírání na rakovinu tak, aby nebyl ani sentimentální, ani necitlivý, zachoval si napětí, nadhled i humor a udržel diváka v pocitovém souznění. Mnozí herci by při chůzi po těchto hraničních čárách stokrát zakopli, ale PÁNOVÉ Freeman a Nicholson to nejen zvládli, ale ještě si to vychutnali. (23.08.2008)

Další z filmů o rakovině.... Tahle svině zatím nemá mezi doktory protivníka a tak hojně metastázuje i do umění a filmů... Film začíná skoro už klasickým schématem. Dva muži s definitivním verdiktem od lékařů se sejdou ve špitále. Po několika rozmluvách o tom zda strávit zbytek svých rychle se krátících zbývajících dnů ve sterilních pokojích páchnoucích chlórem, napojeni na hadičky a přístroje prakticky nesvéprávní - a nebo zda vypadnou ze špitálu, dohnat co se ještě dohnat dá a umřít jako chlapi se rozhodnou pro svobodu. Jinde je to kufr peněz, tady je jedním z hrdinú milionář. Účet je otevřený a neomezený a tak není problém splnit jakékoliv přaní sobě i parťákovi než si pro ně přijde ONA. Mám rád Nicholsona i Freemana a tak mi film i černý humor dobře sedl i přes závažné téma.... Přesto si myslím, že na komediích o rakovině je cosi zvráceného. * * * * (20.11.2012)

Velice zajímavý film na téma umírání a vyrovnávání se s blížícím koncem lidského života. Navíc k dobru lze připočíst i fakt, že film je spíše oslavou života a je laděný i humorně, takže se nejdená o žádný smutný doják. Zkrátka je to podobné jako německý film "Klepání na nebeskou bránu", akorát zde není ta kriminální vsuvka. V hlavních rolích zde naprosto excelují Jack Nicholson, který opět bravurně ztvárnil dalšího starého morouse, a Morgan Freeman, který si s přehledem poradil se svou rolí manžela a otce, který touží ještě před smrtí leccos zažít. Upřímně se musím přiznat, že než jsem se na tento film podíval, tak sjem měl strach, co z toho vyleze, co mě vlastně čeká. Ale už po několika minutách jsem tušil, že tenhle film mě rozhodně nudit nebude a skutečně tomu tak i bylo. Zajímavý děj a vynikající herecké výkony držitelů Oscara mi totiž nedovolily se ani na chvilku nudit, a tak jsem si užíval každý záběr až do konce. S režií si výborně poradil Rob Reiner, který už u mě má jeden pětihvězdičkový zářez díky filmu "Stůj při mně". A stejné hodnocení nyní uděluji právě i filmu "Než si pro nás přijde", protože takhle kvalitní zážitek jsem opravdu nečekal a z výsledku jsem příjemně překvapený. Takže je to za pět hvězd. (23.08.2009)