Než si pro nás přijde

Obrovský zklamání. Příběh na mě působil nevěrohodně, odtažitě a studeně, samozřejmě s ohledem na téma. Jediný, co kvituji s nadšením jsou herecký výkony Jack Nicholsona a Morgan Freemana a pár silnejších scén. Každý den mám na paměti, že může být poslední a proto stále nosím v hlavě svůj Bucket List a v něm je mimo jiné napsáno, "..nepiš dlouhé komentáře, nebo si pro tebe přijde a ty si kvůli nic neříkajícím nekončícím kecům už ani neužiješ s babou...". A u božího soudu bude už pozdě litovat, že poslední co jsem v životě udělal byl nudný, dlouhý a naprosto zbytečný komentář na CSFD, místo toho abych si s půlitrem piva v ruce, ještě naposled pořádně zašukal . (16.04.2008)

║Rozpočet $45miliónov║Tržby USA $93,466,502║Tržby Celosvetovo $174,310,956▐ Tržby za predaj DVD v USA $36,718,357 //počet predaných kusov 2,180,849║ Nečakane nudný priestrel s nezáživným Jackom Nicholsonom, dejová pasivita a samoúčelnosť až sa na to nedá pozerať o zábavnosti škoda hovoriť, planoba! "Poloprázdne kino len civelo na plátno a mlčky bez pousmiatia len sledovalo čo to za otravnú potvorinu na nás Reiner vybalil." /videl v kine: 40%/ a dosť ľutoval (13.05.2008)

Nicholson a Freeman odvádějí svůj obvyklý standard, aniž by si překáželi a Rob Reiner jako by v poloprázdném scénáři chytal druhý dech. Věčná škoda toho příliš laskavého závěru, který nezávazné hláškování a utíkání před Zubatou degraduje minimálně o jednu třídu. Za příjemnou délku a trochu toho dojetí si ale film zaslouží přimhouřené oko. (60+%) (15.03.2008)

Příjemně hřeje na duši tento film, jen co je pravda. Jack Nicholson a Morgan Freeman čekají na smrt a tak si jí chtějí pořádně a bez větších trápení užít. Už dříve jsem měl tu čest, film na podobné téma, vidět. Klepání na nebeskou bránu se jmenoval a tenkrát se stal jedním z nejlepších německých filmů vůbec. Nápad každopádně měl, ale prachy, které Jack Nicholson jako prachatý Edward Cole do toho všeho naloží, zdůrazňuje, že v tomto filmu se objeví beztak více volnosti a scénáristi si dokáží více pohrát s postavami. Proč tedy pět hvězdiček filmu, o kterém se stejnak ví jak dopadne, jak proběhne a protože není ničím novým? Jack a Morgan k sobě prostě patří. Stárnou, ví o tom, ale natočili film, který je bude kdykoliv připomínat. Hezky, opravdu hezky se na to všechno kouká, protože jsem měl pocit, jak je to všechno příjemné, a vůbec nepřemýšlel nad tím, co je za útrapy v budoucnu vlastně čekal. Je to tak ladně a hezky natočeno, že to ani nejde. Každopádně jsem byl překvapen. Dva mí oblíbení herci si zde užili, vytvořili na stará kolena povedenou dvojku, která se v davu rozhodně neztratí. Bucket list možná bude mít co říct i v budoucnu, jestli někdo bude mít takovou odvahu, jako tihle dva chlapíci. (10.02.2008)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)