Ant-Man

Každý akčňák je většinou tak dobrý, jak je dobrý jeho záporák. Pokud se ve filmu přestane vyskytovat, je to problém. viz Temný rytíř. Joker téměř nesleze z plátna a výsledkem je nejlepší (komiksový) film všech dob. Ant-Man začíná hodně zajímavě. Představí se kladné postavy, záporné i ty směšné. Jenže potom nastane trošku problém, veliký důraz se začne klást na Paula Rudda. Ten se sice snaží, seč mu síly stačí, nicméně tady by to chtělo trošku zrychlit trénink, nějaké ty motivační řeči a hlavně už chybí TA akce. Závěrečná akce nakonec příjde a není vůbec špatná, je správně odlehčená, dynamická a napínavá. Přestože tahle Marvelkovka patří k těm slabším, hodnocení bych viděl někde kolem 60%. PS: Michael Peňa představuje opravdovou trefu do černého. (24.11.2015)

Vzhledem k letitým odkladům a nemalým tvůrčím potížím se mi ani nechce věřit, jak nápaditý a svižný je výsledný Mravencův origin. Doba komiksů na každém rohu tak může zářit v plné síle, ale Scott Lang s Hankem Pymem nejsou ti, kteří diváckou přesycenost odnesou neúspěchem. Scénář totiž překvapivě přesně dávkuje akční pasáže s nenásilnou rodinnou linku a Ruddova přirozenost (nehledě na usměvavou chemii s Douglasem i s Peñovou partou) zahladí i tu největší hranu v podobě rozhrkané a neurovnané úvodní třetiny. Stvořit superhrdinskou jednohubku (notabene uvedenou mezi Avengers a Capem) je těžší, než se zdá, proto mě úspěšný start těší opravdu hodně. Tím spíš, že pro budoucí týmovou práci je tahle postava jako stvořená. (23.08.2015)

Jediný způsob, jak tenhle prokletý, odkládaný, přepisovaný a rušený projekt uvést do provozu, bylo vsadit všechno na jednu kartu – vykašlat se na vážného hrdinu s vážnými problémy a mravenčího chlápka zkrátka prodat přes humor (taky kdo by těm vážným mravenčím dilematům věřil?). A daří se. Začíná to úslovím „když potřebujete hláškaře, zavolejte Michaele Peñu“ a pokračuje v podobném duchu... no vlastně každou druhou minutu. Ant-Man se snaží, seč může, abyste mu věřili sympaťáka, co má pod čepicí, je hodným tátou a nemá žádné charakterové vady, protože to na něj osud prostě vždycky nějak ušije a on je v tom nevinně. Paul Rudd možná poprvé před kamerou nevypadá jen jako kámoš od vedle a na popředí klasického stokrát viděného scénáře "from zero to hero" servíruje poměrně chytrou sympatickou postavu, se kterou si ty necelé dvě hodiny dokážete opravdu užít. Kašle se tu na vysvětlování a origin, věci se prostě dějí, fyzikové ať se jdou zahrabat, zábava je na prvním místě. Ant-Man jako žánrově téměř čistá heist movie má tah na branku a není do sebe ani trochu zahleděná (mrk mrk, Avengers 2). Ano, je z toho cítit, že na to nebylo extrémně moc peněz, že herci se rekrutovali spíše ze seriálů a že napojení na existujicí marvelovský vesmír mohlo být kvalitnější, ale v Marvelu na Ant-Mana očividně zase tolik nevsázejí a jenom si museli splnit povinnou představovačku méně známého Avengera. O to příjemnější je výsledek; z tak trochu odepisovaného outsidera vznikl hrdý film, který to na plátno dotáhl s takovou dávkou důstojnosti, že bych tomu po těch úvodních tahanicích s režií a scénářem ani za mák nevěřil. A z čeho mám největší radost - Wright je tu pořád cítit na každém rohu, což je přesně to, co tahle látka potřebovala. Příjemné překvapení. (16.07.2015)

Ant-Man jako paralela. K čemu? Marvel vs. Tarantino, Rudd vs Downey Jr. Jak to souvisí? Tarantino je velkou část své režijní dráhy známý tím, že si do svých filmů vybírá oblíbené herce, kteří vrchol své kariéry zažili před několika desetiletími, většina z nich figurovala v různých béčkových projektech 70., 80. a 90. let. Marvel je o level výš - vytáhl si ne zrovna herce za zenitem, ale určitě ty, kteří byli talentovaní, leč ne úplně docenění. Kdo by si z fleku vzpomněl na filmy Downeyho Jr. před prvním Iron Manem (já bych dal tak tři). Jistě talentovaný, ale problémový herec vyrostl v superhvězdu až po roce 2008 a dnes s výdělky kolem 80 milionů dolarů ročně patří mezi nejvýdělečnější persony Hollywoodu. S menším rozdílem Paul Rudd, kterého většina zná z tuctových romanťáren nebo filmů, které prvně zmíněné tematizují či parodují. V porovnání s Ant-Manem (jakkoli odlišným od ostatních marvelovek) se nejvíce vybaví filmy Judda Apatowa, konkrétně Čtyricítka na krku, kde si Paul Rudd, respektive jeho postava Pete stěžuje na zvětšující se pupek a plynatost. Teď tu máme Rudda sice o 5-6 let staršího, nicméně v totálně jiné kondici. Ano, musel podstoupit těžký trénink, ale člověk si řekne, že to najednou jde, když za to dostane mnohamilionovou gáži. To, co před 8 lety znamenal Iron Man pro Downeyho Jr., teď znamená Ant-Man pro Rudda s jediným rozdílem, že Rudd tam má pomlčku. (12.12.2015)

Celý ten koncept zmenšování, zvětšování a využívání různých druhů mravenců by mohl posloužit ke vzniku fenomenální počítačové hry - a ve filmu to funguje taky, ačkoliv jsem si po úvodních dvaceti minutách nedokázal představit, že dám více než dvě hvězdičky. Nakonec mě to docela chytlo, navzdory obří hromadě patetických superhrdinských keců a rodinných klišátek. Druhá polovina je na rozdíl od té první konečně akční, zábavná a vtipně hravá (tank, vláček), aniž by dělala cokoliv jiného, než schopně těžila z ověřeného a tvářila se přitom dostatečně odlehčeně (trochu víc dětsky, než Iron Man, což ovšem není na škodu). Stačí to. Trojice dementů jakožto povinných komických postaviček mi výjimečně přišla docela vtipná (a to ani netuším proč). Na každý pád je zřejmé, že po budoucím připojení se k Avengers už z Ant-Mana nezbyde nic jiného, než další dílek do už tak přeplácané skládačky... 7/10 (22.01.2016)