Aquaman

Aquaman bol v Justice League len vodný zamračený cool frajer, kde bohužiaľ nemohol dostať moc priestoru, no aj tak ma bavil. Tu vo svojom vlastnom filme predčil moje očakávania a doslova ma strhol prílivovou vlnou rovno do útrob Atlantídy. Aquaman po tom čo pomohol poraziť Steppenwolfa, si žije na voľnej nohe, sem tam niekoho zachráni, skočí na pivko alebo si spraví pár selfíčok a o nejakú Atlantídu sa nestará. Aspoň po kým za ním nepríde Mera, červenovláska v zelenom kostýme, s modrými očami a povie mu, že jeho nevlastný brat Orm chce rozpútať vojnu a zároveň nosiť cool titul Ocean Master. Arthur preto musí nájsť bájny trojzubec kráľa Atlana s pomocou, ktorého sa stane kráľom a zabráni vojne. Príbeh je jednoduchý ako facka a takých komiksy prinášajú mnoho, no tým pádom sa ani Aquaman nevyhne istým klišé. Našťastie James Wan, trikový a výtvarný majstri ponorili príbeh do takej hladiny a na také miesta, ktoré mam pocit, že sme doposiaľ na platne ešte v žiadnom inom filme nevideli. Efekty rovnako ako v iných komiksovkach nadmieru drahé, ale zároveň užasne, premakané, okúzľujúce a hlavne vydarené. Celkovo čo sa týka výtvarnej stránky a dizajnu je Aquaman film, ktorý ponúka doslova vlastný svet! Inak by som to nazval, že si Aquaman cez seba prehodili kabát Avatara a Star Warsu. Akcia sa tiež vydarila a okrem perfektnej choreografie súbojov polahodí oku aj kamera. Jednoduchý príbeh je asi to najväčšie mínus, ale ako som už spomínal vymakaný dizajn a plejáda známych hercov (Patrick Wilson, Willem Dafoe, Dolph Lundgren, Nicole Kidman, Amber Heard) film posúva ďalej. Celkovo tieto prvky - vizuál, dizajn, casting, akcia - prekrývajú nevýraznosť príbehu. Čo sa týka atmosféry vo filme, tak je fajn, že si Aquaman záchova svojou vážnosť, nie je zbytočne vtipný ani trápny, a humor sa vskutku vydaril ("Pamätáš si s toho niečo ? " Len toľko, že niečo, niečo a trojzubec"). Nie je moc čo kritizovať, no keď už sme pri tom čo sa vydarilo nedá mi nepochváliť hudbu Ruperta Gregson-Williamsa. Tam kde to Jason Momoa neutiahne svojim suchým herectvom a jedným drsným výrazom, ktorý mu ide, mu James Wan poskytne cool scény a Gregson-Williams zas hrdinskú hudbu, s ktorou sa radi pridáte do boja aj zo sedačky. Dúfam, že Wan natočí aj druhý diel, mytológia a iné príbehy Atlantídy by boli určite zaujímavé v jeho ďalšom podaní. Rozhodne jeden s najlepších filmov od DC comis zo súčasnej série. Možno dokonca úplne najlepší! P.S.: počkajte si za titulky. Obľúbený soundtrack: Arthur, Kingdom of Atlantis, It Wasn't Meant to Be, The Legend of Atlan, What Could Be Greater Than a King, Reunited. 95% - 5* (16.12.2018)

// Film chytrej asi tolik jako jeho hlavní hrdina - ne příliš. Na druhou stranu hype nekecá, epičnost z toho doslova stříká, když se to zrovna nerve, tak se buď lítá, skáče, nebo plave, do toho Wan občas zamíchá tři nebo čtyři fantastický záběry (útěk z lodi za bouřky!), z nichž jen jeden je na prsa Amber Heard, a k tomu všemu jede popíkovej soundtrack a ještě eko agitka, aby to jakože bylo fakt eňo nuňo pozitivní a fresh. Mno dobře, časy Snydera, Man of Steel a Batman vs. Superman jsou už definitivně pryč, nicméně peklo všech pekel jménem Liga spravedlnosti už se snad taky opakovat nebude, a vzhledem k tomu, že jsme všichni viděli tu epizodu Big Bangu, dobře víme, že pan Aquaman mohl taky dopadnout mnohem hůř. Já jsem tak nakonec spokojenej. 7/10 spokojenej. (14.12.2018)

Tupé omalovánky od DC, které více než co jiného připomínájí sterilní svět Marvelu se zástupem kladných hrdinů s dobrou duší a záporáků, kteří chtějí kupodivu zničit/ovládnout svět. Plus za to, že tady se to tentokrát odehrává pod vodou, palec nahoru za zvukaře a efekťáky, kteří se na podvodních městech vskutku vyřádili a Jason Momoa je cool a umí se slušně ohánět, což už nějaký pátek víme. Děj ale o ničem. (19.03.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Aquaman je blockbuster, nehanbiaci sa za svoju rozprávkovosť. Najviac zo všetkého pripomína jednotku Transformers alebo Deň nezávislosti. Ide tak o film, pri ktorom musíš zapojiť detektor tolerancie na maximum. A on sa ti za to odvďačí obrovskou mierou zábavnosti. Samozrejme to celé nedáva zmysel a nie je to problém odsúdiť ako úplnú blbosť. Wan sa totiž nebojí ísť na "full retard mode".Toto nie je film pre milovníkov Bélu Tárra, Stanleyho Kubricka alebo Federica Felliniho. Je pre ľudí, ktorí chcú v kine vypnúť mozog a vybrať sa na miesta, kam ich dokážu zaviesť iba pohyblivé obrázky hollywoodskych tvorcov (so všetkým dobrým aj zlým, čo k tomu patrí). Život je krátky, baviť sa treba 9/10 (13.12.2018)