Okno do hřbitova

Martin Bezouška a Dušan Kukal jsou zkušení, jde jim spojit Švandrlíkův svébytný satiricko-záhadný svět s naší současností a vytvořit povídky, které nejsou ani přehnaně šokující, ani pietní a mohou stát samy o sobě. Navíc má Vladimír Michálek filmové, ne televizní vidění. Problém pak zůstává klasicky s adaptací, od výtečné (Milenka mrtvého) až ke zpraseným koncům (První casting). Výsledek je víceméně průměr, ale zase nic, co by vyloženě urazilo. (11.12.2012)

Opět bych rád všechny zdejší uživatele upozornit na tento film, neb se tomu mělo tak, že v něm v komparzu hraju já :) Tentokráte navíc spolu s mým autíčkem - hned v prvních okamžicích povídky "Milenka mrtvého" ;] EDIT po shlédnutí: Ač jsem v tom hrál a byl na několik pikosekund vidět v záběru, tak musím zcela po prácu zkonstatovat, že to byla pěkná píčovina. Takže slabé, velmi slabé 2* (21.02.2011)

Mrazivé a zajímavé pásmo hororových povídek. Některé překvapily svojí invencí, některé nebyly tak úplně k pochopení a některé byly strašidelné. Klady: velké překvapení v režijním pojetí Vladimíra Michálka, kvalitní a nepříliš okoukané herecké obsazení, invence, vypointované závěry povídek, netradiční pojetí, sympatické lokace a prostředí, snaha o hororovou atmosféru a tajemno. Zápory: povídky jsou kvalitativně dost rozdílné až nevyrovnané, obtížně se v našem prostředí daří napodobovat americký styl, některé povídky byly překombinované a pro nehororového diváka těžko uchopitelné. 60% (08.02.2013)

Mám rád takovéhle příběhy, mám rád tento žánr, rád se podívám (a dívám) i na tento cyklus, jen trochu více nepobírám, proč je to celé, tedy snad vyjma námětů, tak nehorázně amaterské. A to jsem teď urazil amaterský film. Rozhodně doporučuji mnohem starší záležitost, ovšem, řekl bych již použitou a přívětivou mluvou, nehorázně lepší. Draculův švagr... (20.01.2013)

(CINEMA MUNDI 2011) Na začátek komentáře je nutno uvést, že se mé hodnocení vztahuje pouze na dvě vybrané povídky (Imbecil a Ludmila), které byly promítnuty v rámci Dne s ČT na Cinema Mundi. Uniká mi, proč byly vybrány zrovna ty nejotřesnější části, když by se mělo jednat o reprezentativní vzorek, jenž by měl diváka k seriálu nalákat. Pokud ony dvě epizody byly to nejlepší, co první série nabízí, tak se tímto počinem Centrum dramatických pořadů brněnského studia ČT propadá na úplné dno seriálové tvorby. Vladimír Michálek je sice jedním z našich nejzajímavějších polistopadových tvůrců, který se nebojí experimentovat, ale zde jeho jméno nefunguje jako značka a není apriori zárukou kvalitu, protože pouze plní zadaný úkol. Talent v inscenování jednotlivých scén se nezapře, jenže požadovaný dopad na diváka kálí jednak agažování herců z moravských divadel, kterým někdo zapomněl říct, že je rozdíl mezi hraním na divadle a ve filmu (potažmo seriálu), jednak scenáristická a dramaturgická bezradnost. Na jaké divácké spektrum OKNO DO HŘBITOVA cílí, proč jsou prostoduché příběhy s esenciálně dementními dialogy předvídatelnými moralitkami, z jakých důvodů je ilustrativní hudba natolik upřednostňována, až to má nechtěně parodický efekt...? Otázky, samé otázky. Už mě nebaví ani pátrat po odpovědích. (04.03.2011)