Sinister

pointu pochopíte už v prologu, jelikož už z úvodního "předfilmu" je zjevné, "kdo je vrah", i když detaily a okolnosti budou odhaleny až později. kdekoliv jinde by to bylo obrovské faux pas, ale v hororech jde přeci jenom o něco trochu jiného. a žánr horor filmu zjevně dominuje, i přes naznačené zakalení kriminálkou a do značné míry i rodinným dramatem (zvláště zaujme vynikající scéna manželské hádky). Sinister se odráží od častého výskytu případů skandálních, nepochopitelně brutálních rituálních vražd, jaké v lidech vzbuzují reálné obavy i do jisté míry zvrhlou zvědavost, a velmi tvůrčím způsobem kolem nich tká překvapivě originálně podaný příběh. výsledkem je přímo "nakynutá fabulace", v níž probíhá téměř až detektivní vyšetřování nikoliv zločinu, ale spíše okultního jevu pomocí studia nalezených filmů. film zjevně vychází z premisy obrazu coby odvěkého fundamentu západní kultury a z přesvědčení, že artefakty vizuální kultury včetně filmů, (za určitých okolností) mohou, ontologicky vzato, zpředmětnit duchovní, respektive okultní jevy. Sinister samotný má ovšem daleko do "mystického filmu". nicméně, nelze mu upřít, že propojuje obrazy fiktivních super 8 záběrů s "hlavním tělem" filmu bez znatelných švů, jinými slovy velmi hladce a nerušivě. jsou to právě momenty ze "super 8 found footage" záběrů, které nejvíce přispívají atmosféře. totéž bych ale mohl říct i o vynikající práci se zvukem, o žážitky nabuzujícím využití zajímavé hudby (však Christopher Young, veterán Hellraiseru a jeho druhého pokračování) a o úzkostlivé práci se svícením, které vynikne leda při kinoprojekci. pochvalnou zmínku zaslouží i slušná režie Scotta Derricksona, který zručně, po krůčkách vede diváka po stopách záhadných vražd a zároveň rozdmýchává osobní drama protagonisty, rozpolceného mezi sobeckou touhou po uznání a altruistickou péčí o rodinu. ve výsledném dojmu působí Sinister jako tak trochu bezduchá duchařina, která víceméně automaticky zpracovává mimořádně nápaditý námět, ale kvůli absenci vskutku hutné atmosféry a zjevným ohledům na rating vyznívá lehce samoúčelně a utlumeně. (07.11.2012)

V některých pasážích má divák, který horory sleduje tak dvakrát do roka, co dělat, aby udržel stolici. Musím uznat, že Hawke procházející pásky s explicitním obsahem a hlavně jeho brouzdání po potemnělém domě (proč si sakra nerozsvítil?) čekajíc, odkud vyskočí bubák (zvukařská práce je skutečně intenzivní), jsou natočené velmi solidně. Ambice tu byly, o tom žádná. Škoda jen, že si někdo nedal trochu víc práce se scénářem. Klasická duchařina představuje spisovatele, který poznal slávu autora jednoho bestselleru, který se orientuje na nevyjasněné kriminální případy a který po letech příprav na další velký trhák jaksi už nemá kde brát na uživení rodinky. Jenže tentokrát si ukrojil až příliš velké sousto. Skoro jako režisér Derrickson. Ten sice dokáže v ten správný moment vytáhnout nějaké to znepokojivé eso z rukávu, ale ve finále je to extrémně ohrané. Rozuzlení pak pro mě bylo zklamáním. Na druhou stranu je příjemné sledovat, když dostane schopný filmař nějakou tu kačku a prostor se vyřádit, tak to nemusí být zlé. Tady to ale nakonec zůstalo někde na půli cesty. (01.12.2012)

Známy autor kriminálnych románov Ellison Oswalt sa presťahuje so svojou ženou a dvoma deťmi do domu, kde došlo za podivných okolností ku vražde štyroch ľudí. Chce tam začať s písaním novej knihy. Onedlho však začne byť ohrozovaný on i celá jeho rodina desivou nadprirodzenou silou. Duchárske horrory zrovna moc nemusím. Odradili ma od nich Azijati s tými ich nudnými sračkami. Ale anglo-americký "Sinister" sa mi zdal hodne podarený. Scott Derrickson natočil pôsobivú démonickú duchárčinu. **** (03.03.2018)

Velmi tradiční hororový námět v perfektním kabátku. V podstatě je to dost podobný loňskému Insidious, akorát pomalejší, klidnější, depresivnější a znepokojivější. Zatímco Insidious sázel spíš na šokantní lekačky a ve finále na hektickou snovou hororovou atmosféru, Sinister pomaličku polehoučku odhaluje mystérium za několika vyvražděnými rodinami, dává najevo, že hrůzný démon je na dosah, a nechává diváky, aby jim strach zalezl pod kůži. Není to zkrátka tak vděčná hororová atrakce jako Wanova loňská pecka, ale nepříjemné pocity při sledování umí vyvolat úspěšně. Démoni v posledních letech letí :) Rozhodně jeden z nejlepších letošních hororů, přičemž z těch žánrově zcela čistých je asi úplně na špici. Takhle pěkně udělaná čirá filmová hrůza se nevidí často (bohužel), děkuji HCE, že si ji tentokrát můžeme vychutnat v kině i u nás v ČR. A PSko těm dvěma pubertálním, užvaněným, do sedadla kopajícím lesbickým mrdkám, co seděly za mnou: Doufám, že vám vyschnou. Horror movie of the year (01.11.2012)

I přes ten profláklej námět je Sinister kus poctivý filmařiny. Herecky v pořádku (navíc Hawka mám rád, takže nebylo co řešit), výborná je také hra světel a stínů, ale nejdůležitějším prvkem se ukázal parádní zvuk s depresivní Youngovou hudbou. Hlavně kvůli ní působí filmy z promítačky opravdu děsivým dojmem. Chvílema šílenost. Bohužel, druhá polovina ztrácí díky postupnému odhalování punc mystična a směřuje k čekanému rozuzlení. A ty děcka si tvůrci mohli úplně odpustit. Takže strašidelný určitě, perfektní nikoliv. Pokud bych si nakonec měl vybrat nejlepší lekačku, rozhodně volím sekačku! Mazec... PS: Kinosál čpěl prázdnotou, proto jsem si nemohl nevšimnout sympatického páru dvou důchodců sedícího za mnou. Vůbec to nechápu, ale oni si ten film náramně užili. Klobouk dolů :) (06.11.2012)