Svět pod hlavou

Na začátku série: Není to zatím špatné. Esenbáci jsou zde asi trochu ostřejší, než opravdu byli, ale jako příslib pro další díly, to není zlé. Po jejím skončení: Temnota, prázdnota, opuštěnost i jakási pofidérní jistota socialistické společnosti s jasným rozdělením rolí, možností i nadávkovanou rezignací přináší milé uspokojení z vězení, do kterého se mnozí recidivisté - pamětníci minulého režimu - rádi vracejí. Solidní český seriál a finální čtyři hvězdy. (02.01.2017)

Podle některých komentářů je zřejmé, že někteří jedinci patrně netuší, co byla STB zač. Označení agent na papírku u mrtvého policajta s vypáčenou skříňkou v práci bohatě stačilo u nepohodlného člověka na likvidaci a nic víc nebylo zapotřebí - navíc u někoho tzv. bez minulosti. Ostatně důvod se vždycky našel, pokud toho bylo zapotřebí. Rozhodující zkrátka bylo odpovídající zadání a ne nalezená a následně zaměněná nábojnice. Vraždit přece nutně nemusel služební zbraní a Klement toho jistě do bytu naservíroval více než dost... Na druhou stranu je dobře, že už si dnes někdo něco podobného nedokáže představit a připadají mu podobné scénáře nesmyslné... Zatím jsme si tak jen hráli, soudruhovali a svým způsobem se bavili. Nyní jde do tuhého. Ale i to odpovídá době minulé. Ledacos působilo v časech hlubokého socialismu směšně, ale pořád to byl nebezpečný režim, který dokázal zlikvidovat, koho chtěl. A na důvody se nikdo neptal. Prostě byl takový jedinec nepohodlný a dle toho s ním bylo zacházeno. Nicméně ona podstrčená nábojnice ještě bude mít svou dohru. Ani bych se nedivil, kdyby kapitán Klíma dospěl k názoru, že Marvan měl komplice a jím hledaný agent nemusí být jediný. Tím by se do popředí zájmu dostal Martin Plachý, který bude patrně jako skutečný agent odhalen. Nicméně bych nevylučoval ani to, že jeho postava nemusí být úplně kladná...Režim měl v různých zinscenovaných provokacích docela zalíbení. (27.02.2017)

Tak to nakonec nebyl příběh Filipa Marvana, ale především Martina Plachého, který jsme těch deset dílů sledovali, protože Filip, jak se i dalo čekat, v žádné minulosti nepobýval. Na prvním a posledním dílu série si bylo možné všimnout, jak nevděčná je současnost. Stačí totiž pár uniforem, několik takřka muzejních vozů, socialistický šatník a všichni jsou spokojeni, jak ten seroš hezky šlape. Nostalgie (i ta temná) a návrat do minulých let přináší kouzlo, které je vděčné. O to nespravedlivěji pak vynikne hodnocení první epizody, která určitě nebyla horší než ta poslední. Ale chyběla jí jistá citová vazba, kterou si divák zatím stačil vybudovat. 3,5* (07.03.2017)