Zločiny Velké Prahy

10/10 Vhledem k tomu, že se dříve to naše slavné období první československé republiky (1918-1938) stereotypně zobrazovalo jen z pohledu konce, nikdy nechyběla hrozba nacizmu a atmosféra předčasného konce byla klíčem, jak ty prvorepublikové příběhy vyprávět, jsou Zločiny Velké Prahy dílem pokrokovým. Společně s První republikou (která sice předčasně skončila už v roce 1931) a Četníky z Luhačovic (kteří začali hezky pozvolna v roce 1919) jsou Zločiny Velké Prahy (vsazené do roku 1922) příspěvkem k moderní dramaturgii, která se najednou 20. let nebojí a neignoruje je. A to samo o sobě je jednoduše skvělé. Pořád ještě se vyrovnáváme s pohledem na masarykovskou republiku z hlediska státní kinematografie a televize, která cíleně zobrazovala jen negativní stránky ve snaze utužit názor, že dneska se máme přece mnohem líp. Takže za zásadní změnu tleskám, k samotnému seriálu mám jen smířlivý komentář o tom, že příště to snad bude lepší, když se v ČT teprve učí nové řemeslo. Potenciál ohromný, jednotlivé případy slabé, nějaká zásadní rámcová linka chybí, takže to hlavní, co můžeme sledovat je maďarská domácnost bývalé šlechty, mladá láska na zapřenou a jedno sociální drama jak vystřižené z Kmínkova Zlatého ptáčete. (10.04.2021)

Seriálovou tvorbu České televize sleduji docela podrobně a už od oznámení tohoto projektu jsem se vážně těšila - na příjemné retro mezi okoukanými kriminálkami ze současnosti, na oblíbené herce. Může se stát, že pilotní díl je pouze takzvaně rozjezdový, ale tady se bohužel můj dojem nevylepšil a dokoukávala jsem spíš ze setrvačnosti. Vůbec na mě nedýchla prvorepubliková atmosféra, detektivní zápletky vůbec nezaujaly, milostná linka mezi inspektorovou dcerou a jeho podřízeným iritovala. Plesl navíc nehrál příliš sympatickou postavu. Vše zachraňoval klasik Langmajer a několik epizodních rolí. (18.04.2021)

Tak trochu rozporuplné pocity ve mě tento seriálový počin zanechal. Snad proto, že často není úplně jasné, která z dějových linek byla zamýšlena jako stěžejní, respektive mnohdy to vypadá, že cílem bylo spíše vyprávět soukromá a rodinná dramata vyšetřovatelů na pozadí řešení zločinů, než nabídnout hodnotnou detektivku se zajímavými případy. To samozřejmě nemusí být nutně špatná cesta, pokud se po ní ovšem jde uvědoměle od začátku do konce a pokud tyto příběhy jsou propracovány dostatečně na to, aby vytvářeli ucelený obrázek, ať už lidí, nebo éry, v níž žijí. V tomto směru tady zůstávají nevyužité jak možnosti prostředí venkova, který se začleněním do hlavního města najednou ocitá pod větším dohledem, tak i potenciál doby po výrazné změně poměrů, kdy za zmínku stojí v podstatě jen postava vrchního inspektora, která v náznacích skýtá poněkud neotřelý pohled člověka s těmito změnami nesouznícího. ... (10.04.2021)

Když jsem pochopila, že se mám přestat rozčilovat nad tím šnekntempem vyprávění, přijala jsem ho a pak jsem si v klidu užívala půvabných exteriérů, nádherných interiérů a dokonalých kostýmů. Detektivka se tam také někde mihla. Někdy není tak úplně špatné zpomalit, dát si dobrou kávičku a jen vnímat krásu. (07.04.2021)

Tenhle seriál se minul s účinkem. Místo kriminálních případů, vzbuzujících v divákovi zvědavost se zvrtnul k telenovele, která by patřila na TV Nova nebo na TV Barrandov. Není se čemu divit, když na scénářích pracovali čtyři lidé a všechny příběhy v sobě ukrývaly podobné zápletky bez nějakého výrazného napětí. V mnoha případech zcela postrádaly logiku. Místo napětí se seriál zaměřuje na rodinné vztahy vyšetřující trojice, což je největší problém tohoto mišmašu. Ale nejen to. Charaktery jednotlivých postav jsou spíše k pláči a žádná chemie mezi nimi nefunguje. Výprava je sice pěkná a načančaná, někdy však zbytečně nasvícená a ještě k tomu kolikrát neodpovídající dobovým reáliím. Kamera se snaží všemožnými úhly a nájezdy být moderní, ale záběry jsou víceméně otravné. Postsynchrony jsou v mnoha případech nesrozumitelné a málo slyšitelné. Hudba je strašná, v každém dílu skoro stejná a nudná, bez jakékoliv invence. Úvodní znělka mi už ke konci lezla krkem. Já jsem se na Zločiny Velké Prahy moc těšil, takhle nudnou a bídnou podívanou jsem teda nečekal. Jen když srovnám radu Vacátka a jeho mordpartu ze Čtyřky s těmito atrapami policajtů, nemůžu se ubránit povzdechu. Hříšní lidé měli úroveň i humor, grácii, cit a porozumění pánů Boušeho, Brůžka, Mrázka a lidského Vacátka, filmový štáb lpěl na každé maličkosti a to vše se do seriálu promítlo, hudba Zdeňka Lišky čarovala další obrazy. Tyhle zločiny nemají ani pětinu atmosféry z Hříšných lidí, o nějakém zajímavém ději nebo námětu ani nemluvě. Jaroslav Brabec bohužel začíná taky už senilnět. Zbytečně ztracených dvanáct hodin času. (05.04.2021)