Mandalorian

Mandalorian svojí nekoncepčností a rozpolceností dokonale demonstruje Disneyho přístup k Hvězdným válkám. Na jednu stranu mu není zatěžko investovat hromadu prachů, sehnat zajímavé herce (Je fajn znovu vidět Weatherse, ale je to Herzog, kdo vládne v každé scéně, škoda, že ho není víc!) a pustit se do docela odvážného projektu bez světelných mečů, vesmírných bitev a zachraňování galaxie. Na tu druhou seriálu chybí pořádná dramaturgie, jasná dějová linka a v trailerech proklamovaný drsnější přístup se místy mění téměř v parodii. První tři epizody jsou perfektní; do prostředí postimperiálního světa nahodí westernový styl, pár cool postav, celkem nečekanou zápletku a člověk se začne těšit, jak se to celé bude vyvíjet. Pak ale přijde nepochopitelná odbočka a další tři díly jsou naprosto zbytečné. Příběh zastydne a Mando se plácá od ničeho k ničemu; absolvuje doslova bolavý „milostný román“, leží půl dne na dunách a navrch dostaneme smrtelné dávky ochotnického herectví (Gina Carano neumí hrát, ale pořád ještě ujde proti té bandě necharismatických tragédů z 6.dílu). Finální dvojepizoda sice napravuje, co se dá, ale pachuť z výrazně nedopečeného produktu a hlavně další promarněné SW příležitosti tak docela přebít nedokáže. Navíc je to strašně krátké. Pokud těch 5 smysluplných epizod puntičkářsky přepočítám na minuty, tak mi jich vychází nějakých 174, to znamená sotva tři hodiny solidních Hvězdných válek. A to je vzhledem ke všem těm výše zmíněným možnostem a očekávání tuze málo. Disney prostě neví. Za čtyři roky se zmohl na jeden parádní film v podobě Rogue One (který navíc přišel na svět v obrovských porodních bolestech, takže to byla víc šťastná haluz než důsledek uvědomělého produkčního vedení), solidního Sola a rozpačitý seriál, což nemůže vykompenzovat zoufalost totálně domrdané hlavní trilogie. Slavná a kdysi jedinečná značka klesla kamsi na úroveň ostatních zaměnitelných popkulturních veleprodukcí. A to je skoro stejná tragédie, jako ta, která se kdysi přihodila Darthu Plagueisovi... 72 %___ „This is definitely not the way… “ Jestliže se dílčí nedostatky a tápání při hledání vlastního ksichtu daly napoprvé ještě omluvit padawanskou nezkušeností, tak teď už si Favreau ani jeho maskovaný hrdina nezaslouží sebemenší slitování. Přitom zlatému chlapci od Disneyho hrálo všechno do karet asi jako Hanu Solovi při partičce sabaccu o Millenium Falcon. První řada vzbudila nadšené ohlasy (neskutečných 8,8/10 na imdb) a pohled na casting té druhé sliboval ještě větší palbu. Jenže kluci a holky od myšáka to, jak je ve světě Star Wars už nepěknou tradicí, opět nezvládli a místo nablýskaného produktu z toho nejlepšího beskaru dodali šunt ze zrezivělého železa, který se hodí leda tak do sběrných surovin. Nebo drtiče odpadků... Začíná to už u postav; k čemu jsou slavné ksichty, když ve mně jejich nositelé vzbuzují asi stejný zájem jako dodávka respirátorů proti covidu v partičce drsňáku z Mandalore? Hodně jsem se těšil na Michaela Biehna, ale nakonec jsem ho (možná naštěstí) ani nepoznal, znuděný Olyphant je vyloženě na pěst a Temuera Morrison jako „Kung-fu: Legenda pokračuje“ mnich Boba působí fakt směšně. Jediná Rosario Dawson zvládla Ahsoku se ctí, ale to je krapet málo. Dokonce i Moff Gideon, který minule vypadal jako docela úctihodný záporák, se tady změní v klasicky neschopného imperiálního idiota. K tomu opět spousta ochotnicky zahraných vedlejších postaviček (mechanička z doku v Tatooine je něco příšernýho), navíc s převelice průměrnou „fackovací“ choreografií soubojů, takže si člověk při kosení totálně dementních stormtrooperů už skoro schovává hlavu do dlaní a jenom čeká, kdy na něj z křoví vyskočí Xena nebo Kevin Sorbo. Přitom produkční hodnoty nejsou zrovna malé a za úroveň většiny triků by se nemusel stydět ani blockbuster střední třídy. Zároveň se ale nemůžu zbavit dojmu, že to má celé místy poněkud papundeklový „look“, třeba Gideonův Star Destroyer vypadá jako něco z těch levných seriálových Star Treků a většina masek působí hůř než v 50 let staré Nové naději. Při pohledu na Filoniho jméno v kolonce (spolu)producenta se poněkud vyjasní, odkud solární větry vanou; druhá řada Mandaloriana připomíná Clone Wars víc, než by bylo zdrávo. Jenže to, co může v animáku s očekávanou mírou dramaturgické i vizuální nadsázky vypadat OK, to s živými herci prostě nefunguje. Znovu zcela absentující příběh se tvůrci rozhodli nahradit větším než malým množstvím fanservisu, takže na nás zpoza každého asteroidu vykoukne někdo známý nebo alespoň zazní jeho jméno. Bo-Katan, velkoadmirál Thrawn, Dark Troopers, Bib Fortuna... Ale bohužel to nepůsobí jako organické a přirozené prolnutí celého SW vesmíru (jak to fungovalo předtím, než Lucase koupil Disney), ale jen jako halabala přes sebe naházené odkazy, slepené dohromady momentálně populárním mandagomem. Pozitivem je, že tu nejsou žádné tak debilní díly jako minule, ale zároveň tu není ani jeden fakt libovej, u kterého by člověk pocítil alespoň záchvěv Síly. Čemuž nijak nepomáhá ani líná a jakýkoliv nápad postrádající režie. A závěrečná prkenná vložka s digitálně omlazeným nejznámějším dojičem mimozemských krav v předaleké Galaxii mi připomněla, že ještě může být i hůř. Daleko hůř. 60 % (03.01.2020) (méně) (více)

„This is definitely not the way… “ Jestliže se dílčí nedostatky a tápání při hledání vlastního ksichtu daly napoprvé ještě omluvit padawanskou nezkušeností, tak teď už si Favreau ani jeho maskovaný hrdina nezaslouží sebemenší slitování. Přitom zlatému chlapci od Disneyho hrálo všechno do karet asi jako Hanu Solovi při partičce sabaccu o Millenium Falcon. První řada vzbudila nadšené ohlasy (neskutečných 8,8/10 na imdb) a pohled na casting té druhé sliboval ještě větší palbu. Jenže kluci a holky od myšáka to, jak je ve světě Star Wars už nepěknou tradicí, opět nezvládli a místo nablýskaného produktu z toho nejlepšího beskaru dodali šunt ze zrezivělého železa, který se hodí leda tak do sběrných surovin. Nebo drtiče odpadků... Začíná to už u postav; k čemu jsou slavné ksichty, když ve mně jejich nositelé vzbuzují asi stejný zájem jako dodávka respirátorů proti covidu v partičce drsňáku z Mandalore? Hodně jsem se těšil na Michaela Biehna, ale nakonec jsem ho (možná naštěstí) ani nepoznal, znuděný Olyphant je vyloženě na pěst a Temuera Morrison jako „Kung-fu: Legenda pokračuje“ mnich Boba působí fakt směšně. Jediná Rosario Dawson zvládla Ahsoku se ctí, ale to je krapet málo. Dokonce i Moff Gideon, který minule vypadal jako docela úctihodný záporák, se tady změní v klasicky neschopného imperiálního idiota. K tomu opět spousta ochotnicky zahraných vedlejších postaviček (mechanička z doku v Tatooine je něco příšernýho), navíc s převelice průměrnou „fackovací“ choreografií soubojů, takže si člověk při kosení totálně dementních stormtrooperů už skoro schovává hlavu do dlaní a jenom čeká, kdy na něj z křoví vyskočí Xena nebo Kevin Sorbo. Přitom produkční hodnoty nejsou zrovna malé a za úroveň většiny triků by se nemusel stydět ani blockbuster střední třídy. Zároveň se ale nemůžu zbavit dojmu, že to má celé místy poněkud papundeklový „look“, třeba Gideonův Star Destroyer vypadá jako něco z těch levných seriálových Star Treků a většina masek působí hůř než v 50 let staré Nové naději. Při pohledu na Filoniho jméno v kolonce (spolu)producenta se poněkud vyjasní, odkud solární větry vanou; druhá řada Mandaloriana připomíná Clone Wars víc, než by bylo zdrávo. Jenže to, co může v animáku s očekávanou mírou dramaturgické i vizuální nadsázky vypadat OK, to s živými herci prostě nefunguje. Znovu zcela absentující příběh se tvůrci rozhodli nahradit větším než malým množstvím fanservisu, takže na nás zpoza každého asteroidu vykoukne někdo známý nebo alespoň zazní jeho jméno. Bo-Katan, velkoadmirál Thrawn, Dark Troopers, Bib Fortuna... Ale bohužel to nepůsobí jako organické a přirozené prolnutí celého SW vesmíru (jak to fungovalo předtím, než Lucase koupil Disney), ale jen jako halabala přes sebe naházené odkazy, slepené dohromady momentálně populárním mandagomem. Pozitivem je, že tu nejsou žádné tak debilní díly jako minule, ale zároveň tu není ani jeden fakt libovej, u kterého by člověk pocítil alespoň záchvěv Síly. Čemuž nijak nepomáhá ani líná a jakýkoliv nápad postrádající režie. A závěrečná prkenná vložka s digitálně omlazeným nejznámějším dojičem mimozemských krav v předaleké Galaxii mi připomněla, že ještě může být i hůř. Daleko hůř. 60 % (25.01.2021) (méně) (více)