Pohotovost

Jak prostředí nemocnic v reálném životě nenávidím, tak ho v tomto seriálu zbožňuju a zrovna na takové pohotovosti bych se rád nechal hospitalizovat. Velmi dlouho jsem tento seriál ignoroval, protože jen ttak z doslechu mě prostředí nemocnice příliš nelákalo, nesledoval jsem Nemocnici na kraji města jako moje matka. Jedním z kladů Pohotovosti, který velmi oceňuji je dobrý poměr citové a profesionální části životů jeho hlavních postav. Z pár epizod Chicago Hope, které jsem viděl jsem nezískal tak dobrý dojem. Pohotovosti navíc nahrává samotné prostředí, ve kterém se odehrává, je atraktivnější a akčnější. Další světlou stránkou je charakterová pestrost personálu pohotovosti, kde si snad každý najde svého oblíbence (u mě John Carter). Pro mě osobně jde o jeden z vrcholů seriálové tvorby. 6.7.2013: hodnocení sníženo na 4* (druhá půlka je holt slabší) (13.11.2004)

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

Tak tihle frajeři se s tím neštvou. Jedna z nejlepších a nejnapínavější skoro reálných... Nemocnice, tak jak má být. Napínavá a plná všech nejrůznějších nemocí a krve. Napětí, nebezpečí a smrt podána ve správných dávkách. Já jsem snad nikdy nechtěl víc. Jenom jezdit jako řidič se sanitkou. Ale budu na to potřebovat 3 roky studia, nebo jít někam na východ. Co oceňuji tak zdůraznění emocí, které z toho jenom srší. (30.11.2008)

ER neboli Pohotovost, tak to je můj seriál seriálů, naprostý klenot z dílny studia Amblin Stevena Spielberga a pera Michaela Crichtona. Na něj se dívám při každé repríze a vždy jej hltám jako kdybych jej viděl poprvé. Tolika slavnými tvůrci za kamerou a tolika slavnými herci před kamerou, ať již v hlavních rolích či rolích epizodních, se nemůže pochlubit snad žádný seriál. Pohotovost je skvěle natočená, skvěle zahraná, skvěle napsaná. Během těch několika stovek dílů se dotkneme a zamyslíme snad nad všemi možnými i nemožnými společenskými problémy či životními situacemi. Vše naprosto otevřeně a do hloubky, jindy zase s mírným nadhledem a nadsázkou. Někdy se jemně zasmějete, avšak záhy se zase málem rozpláčete, stejně tak, jak to chodívá v reálném životě. Scény na operačních sálech jsou mistrně natočeny, kameramané odvedli naprosto poctivou práci. Herci hrají skvěle, perfektní je ústřední melodie Jamese Newtona Howarda, nezapomenutelní jsou slušnák Dr. Green, rebel Dr. Ross, břitký Dr. Romano a mnoho mnoho dalších. Nejsilnější pro mě byla epizoda, ve které zemřel Dr. Green, tehdy jsem měl popravdu co dělat, aby se mi nespustily slzy z očí - je to pro mě jedna z nejdojemnějších scén jakou jsem kdy viděl. Seriál Pohotovost prostě miluji! (24.05.2009)

Znělka od Jamese Newtona Howarda kdysi odstartovala dlouhou řadu naprosto zaslouženě oceněných scénaristických, režijních i hereckých počinů. Jako prozatím bezkonkurenčně nejlepší epizodu (když nepočítám extrémně citově vypjaté epizody, o kterých mluví Tyler) označím Four Corners, vyprávěnou z pohledů Cartera, Greena, Bentona a Weaverové, navíc ve stylu Mementa, postupně po úsecích od konce k začátku...brilantní kus s dokonalou zápletkou. S přibývajícími léty je Pohotovost stále lepší a lepší - řekněme tak do desáté série. Odchodem Johna Cartera pro mě Pohotovost ztratila takové "to něco", a i když třeba Neela je fakt kus, a veteránů je stále na place spousta, už to prostě nefunguje tak jako kdysi. I tak trvám na tom, že třeba takoví Chirurgové jsou ve srovnání s E.R. k posmání. Jdu ze stovky na 90% pro seriál jako celek. (12.03.2003)