Pohotovost

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

ER neboli Pohotovost, tak to je můj seriál seriálů, naprostý klenot z dílny studia Amblin Stevena Spielberga a pera Michaela Crichtona. Na něj se dívám při každé repríze a vždy jej hltám jako kdybych jej viděl poprvé. Tolika slavnými tvůrci za kamerou a tolika slavnými herci před kamerou, ať již v hlavních rolích či rolích epizodních, se nemůže pochlubit snad žádný seriál. Pohotovost je skvěle natočená, skvěle zahraná, skvěle napsaná. Během těch několika stovek dílů se dotkneme a zamyslíme snad nad všemi možnými i nemožnými společenskými problémy či životními situacemi. Vše naprosto otevřeně a do hloubky, jindy zase s mírným nadhledem a nadsázkou. Někdy se jemně zasmějete, avšak záhy se zase málem rozpláčete, stejně tak, jak to chodívá v reálném životě. Scény na operačních sálech jsou mistrně natočeny, kameramané odvedli naprosto poctivou práci. Herci hrají skvěle, perfektní je ústřední melodie Jamese Newtona Howarda, nezapomenutelní jsou slušnák Dr. Green, rebel Dr. Ross, břitký Dr. Romano a mnoho mnoho dalších. Nejsilnější pro mě byla epizoda, ve které zemřel Dr. Green, tehdy jsem měl popravdu co dělat, aby se mi nespustily slzy z očí - je to pro mě jedna z nejdojemnějších scén jakou jsem kdy viděl. Seriál Pohotovost prostě miluji! (24.05.2009)

Hned ze začátku mě to chytlo, postavy byly zajímavé, ale moc jsme se jim do života nepletli, spíš to bylo zaměřené na drama na pohotovosti. A já to žrala. Dokázala jsem si je oblíbit, zamilovat, a tak jsem byla ráda, že není jen jedna série a já s nimi mohla zachraňovat životy či o ně přicházet delší dobu. Bohužel postupem času se z lékařského drama stalo spíše drama až telenovelových rozměrů. Dejme tomu, že do té šesté série to ještě šlo, ale pak se to pořádně rozjelo. Všichni měli trauma, trable, brali drogy, … V podstatě se to drželo při chodu tím, že tvůrci trápili mé oblíbené postavy, případně je zabíjeli, případně je někam odklidili, aniž by řekli, co se s nimi stalo. V podstatě jsem to snesla do konce osmé série, ale jak zmizeli z pohotovosti úplně všichni ze začátku, tak jsem to vzdala. Prošla si pár dramaty těch nových, absolutně nezajímavých špatných kopií předchůdců, abych si na konci 15. série užila hostování mých oblíbených. Konec tedy byl trochu jako školní sraz, byl příjemný, sentimentální. Ale těch sedm sérií mezi tím... brrr, Afrika mě nebere. Takže do šesté série jsem to milovala, pak odešla postava, kterou jsem měla nejraději - Carrol, zbožňuju tě, hlavně s Rossem pohromadě - a přišlo nebetyčné drama. Pěkný seriál. Má své kouzlo. Pokud chcete akci na "sále" či unavené doktory se soucitem, myslím, že tohle by se mohlo líbit. (17.11.2015)

Seriál z lékařského prostředí kombinující osudy doktorů a jejich případy. "Pohotovost" působí velmi realisticky a dynamicky. Perfektní technická stránka je podpořena zajímavými a psychologicky věrohodnými postavami. I po mnoha sériích si "Pohotovost" stále drží svůj vysoký kredit. 9/10 (31.10.2005)

Vtedy sme sa delili na dve skupiny. Na fanúšikov Nemocnice Chicago Hope a Pohotovosti. Ja som bol v tíme za Pohotovosť a nikdy som to neľutoval. Adrenalínová, kultová zvučka, skvele nakrútené príbehy, ktoré boli silné, inteligentné a strhujúce, to všetko z masívnej produkcie Stevena Spielberga a Michaela Crichtona (ktorých spolupráca zakaždým dopadla výborne najmä preto, že Spielberg bol jeidný v Hollywoode, kto si trúfol maniaka Crichtona ignorovať - JURSKÝ PARK 1 - 2, TWISTER). Vynikajúco, na jednotku, však dopadol i ukážkový, dokonalý, neuveriteľný kasting (Clooney, Wyle, Innes, Edwards, La Salle, Benrubi, Margulies). Ešte i dnes si pametám tie doby temných 90. rokov, hlboké, sparné, letné noci a do nich sa ozvali prvé sekundy bombastického intra a už ma mali. (22.12.2004)