Smrtící nenávist 2

Přejmenoval bych to. Ideální název by byl Smrtící nuda. Takhle zoufale nudný film jsem fakt letos ještě neviděl, několikrát jsem už už vstával ze sedadla a chystal se opustit sál. Slabý odvárek Nenávisti. Nepamatuju si jedinou scénu, při které by mě zamrazilo v zádech. Děj, roztříštěný do několika dějových linek, je zoufale nepřehledný, expozice vystavěná doslova hororově (bohužel jren v přeneseném smyslu slova), absolutně žádné nové nápady, jen se recykluje to, co už ze všech těch japonských duchařin známe. Na tohle jděte jen pokud opravdu nemáte v danou chvíli vůbec nic na práci a celý víkend jste strávili koukáním do zdi :-) (08.12.2006)

Za mě se jedná o velmi slušné pokračování, ve kterém by se atmosféra dala krájet. Místy bych sice přitvrdil, ale rozhodně se tu najde mnoho míst, kde je divák přimražený ke křeslu. Dalším velkým plusem je i návrat Sarah Michelle Gellar, která se nebojí ani malých rolí, přesto, že v této sérii začala jako hlavní hvězda. I scénáristicky se mi tento horor zdál fajn a propojení několika dějových linií bylo příjemné a zároveň nijak zmatečné. Jednička s hvězdičkou to sice není, ale Nenávist 2 si rozhodně zaslouží aspoň jedna mínus. (24.05.2023)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)

Jednička mě nebavila, dvojka jo. Tak bych to zhrnul. Zprvu zajímavě se rozvíjející scénář vyústí v nepřehledný a vykonstruovaný závěr. Horory nemají být pouze o lekáčkách, ale o celkové atmosféře a té se mi zde dostavilo až v posledních 20 minutách. Na druhou stranu po pro mě nudné jedničce je tdruhý díl dalo vy se říci milým překvapením. (25.05.2007)

Po vzoru kultovního Kruhu je i Nenávist remakem dřívějšího japonského snímku a nevím proč se Šimizu rozhodl svoji ikonickou značku představit světu v americkém hávu, ale alespoň je pořád dobře, že u značky zůstal a nepředal ji do cizích rukou.. Problémem Nenávisti je mytologie, kterou příběh od začátku zoufale postrádá a tenhle dojem nenapravuje ani pokračování. Oproti prvnímu filmu se nevrací Sarah Michell Gellar, no nebo je lepší to tak pro vynechání traumat brát.. Ústřední figury se tak zmocňuje její mladší sestra, která se snaží proti temným silám bojovat po svém a navždy od nich odlákat svoji rodinu.. Jenže nejen, že zlý protivník v podobě duchů má mnohem méně prostoru, ale mnohem víc sází jen a pouze na přítomnost jumpscarů, které absolutně postrádají veškeré kouzlo.. Smrtící nenávist 2 nerozvíjí původní mytologii a nenavazuje na první příběh, naopak jde jen o variaci a odhadnutelnější kopii jedničky, na kterou je lepší si nechat zajít chuť. 40% (24.03.2024)