Amityville 2: Posedlost

Pokračování výborného původního strašení v Amityville má přesně ty neduhy, kterým se první díl dokázal vyhnout- mrazivá atmosféra musela ustoupit méně či více povedeným trikům a hlavně- přehrávající herce, hlavně posedlý synáček malinko tlačil na pilu. Přesto je i The Possession kvalitním členem rodiny filmů o posedlém baráku (btw ten v Amityville je vskutku vymazlený, především ty podkrovní okna, jež evokují hrozící oči), s pro mě překvapivým dějem- noční vyhlazovací rodinné inferno přišlo dřív než jsem čekal :-) a s především výbornou kamerou- když se herci dívají někam za kameru, vypadá to, jakoby vám koukali za záda a vy tak máte pocit mrazení zaručen :-) Slabší 4* (14.08.2013)

Jedna z najlepších ducharín 80. rokov. Základ pre mrazivú atmosféru je už v samotnom dome, ktorého interiér je ukážkovým príkladom posadnutého sídla. Páčilo sa mi postupne budované napätie, hlavne medzi oboma staršími súrodencami, čo sa odzrkadlilo na výbornej atmosfére strachu, ktorej vyvrcholenie potom prišlo počas onej osudnej noci. Na záver došlo aj na výbornú prácu maskérov podľa starej a poctivej hororovej školy. Mohlo ísť o niečo excelentné keby nebolo slabších hereckých výkonov, hlavne čo sa týka toho posadnutého chalana. Nad tým sa dá len ťažko prižmúriť oko keďže išlo o hlavnú postavu. To však nemení nič na tom, že ide o naozaj kvalitný duchársky kúsok. 80/100 (25.02.2015)

Po celkem obyčejné jedničce dvojku uchopil do spárů Dino de Laurentis a naverboval klasika italského krimi thrilleru Damiana Damianiho (a Dardana Sacchettiho na vylepšení scénáře) a vyšla z toho úchvatná hororová pecka, ze které přímo prýští zlo. Na začátku přijíždí šestičlenná rodinka zbožné matky a burana se čtyřmi dětmi, která vůbec nemá tušení, co jí potká a divák zcela jistě taky netuší, na co si ostřílení Italové po mírumilovné jedničce troufnou a to je silná deviza filmu. Dobrá kamera, zvukový design a vizuální nápady vytváří specifickou psycho atmosféru a tísnivé očekávání dalšího vývoje. Milovníci speciálních efektů a masek jistě rádi objeví další osmdesátkovou perlu. (29.05.2024)

Snímek „Amityville 2: Posedlost“ je jiný film než první díl, a to je strašně dobře, protože je to film dobrý. Děs se zde stupňuje plynule, až graduje v různých formách a vy si skutečně nejste jisti, jak to s postavou Sonnyho opravdu je. Tohle je hodně dobré a na diváka to správně působí. Navíc je scénář dobrý, má tah a nenudí až do samotného konce. Od druhého dílu, přiznám se, jsem tohle nečekal. (01.01.2015)

Tak takhle ano, druhé pokračování Amityvillu je díky odvážnějšímu scénáři a skvělé Damianiho režii ještě lepší než výborná jednička. Rosenberg pracoval s náznaky a tajemnou atmosférou, Damiani atmosféru ještě zhutňuje a zlo definuje ďábelskou posedlostí nejstaršího syna nešťastné Montelliovy rodiny. Sice přitom jednoznačně vykrádá Exorcistu, ale nikterak mi to nevadilo, proč taky, nejmenuju se William Friedkin a neoriginálnost není něčím, co za každou cenu pranýřuju, nota bene když je ta kopírka takhle vydařená. Damiani prostě daleko víc tlačí na hororovou pilu a ten řez je opravdu hluboký a čistý. A jen tak pro zajímavost, zatím jsem viděl čtyři části téhle série a musím říct, že jsem se dosud nesetkal s natolik nekontinuální filmovou sérií. Ani dvojka není výjimkou, má býti prequelem k první části, ale události již předestřené právě tam, se zde odehrají poněkud odlišně. Avšak tenhle detail mi vůbec nezkazil nadšený dojem a pálím zaslouženou pětku. (29.12.2013)