You're Next

no co vam poviem. film ma dve casti. prva, kym sa vsetko rozbehne, je psychologicky a psychicky teror, kedy neviete, z ktoreho kuta na vas vyskoci nejake milucke zvieratko a druhu cast, kedy zacina to prave rosambo a z jednej ucastnicky zajazdu sa stava novodoba drsna Xena. a este aj ofinku ma. Paradna zalezitost. Asi trikrat som si na stolicke poskocila a moje srdce tiez. Takmer az do infarktoveho stavu. Well done. (24.10.2015)

Zhlédnuto v kině. Jeden z mála filmů, na který jsem šel s tím, že jsem o něm absolutně nic nevěděl. Neviděl jsem trailer, nevěděl jsem, kdo tam hraje, jenom jsem věděl, že to má být horor. Řekl jsem si fajn, nějaký pořádný krvák jsem dlouho neviděl. A po skončení filmu jsem si bohužel tuto větu zopakoval, když jsem odcházel naštvaně z kina. You're Next je opravdu podprůměrný film, který žalostně postrádá nějakého lepšího herce a především scénář. A když jsme u toho, režisér, který by z určitých scén dokázal vytěžit pořádnou hororovou atmosféru, by se taky hodil… Budu upřímný, první zvrat jsem nečekal, ale vše potom, co se stalo, bylo nad mé chápání, postavy se chovaly jako… bohužel stejně jako v každém druhém hororu retardovaně a já se nudil a dokonce jsem se zkoušel i modlit, aby to už skončilo. Naštěstí je ve filmu pár slušných scén (mixér vede) ale jak už jsem psal, kino jsem opouštěl naštvaný až zklamaný. Bylo mi smutno, že dnešní generace pořád hledá někoho, jako byl např. Carpenter, který nepotřeboval ani moc krve, aby vytvořil atmosféru. Zkrátka, zklamání. 40 %. (26.10.2013)

Nějak ty vysoké hodnocení a adoraci nechápu. Slušně započatý home-invasion horor, který někde do poloviny má dobré mordy, nepříjemnou atmosféru vězení bez mříží a dokonce i slušné herce, ale pak přijdou ty zvraty a to jsem už zcela odzíval. Klišé na klišé, zabijáci ztrácejí tu auru pořádných hororových postav, vše je náhle příliš přízemní a zbývá tak jenom to gore. A pak závěrečná strašně šokující tečka. Huh, jak originální (30.12.2014)

You're Next se daří zábavně reflektovat žánrová schémata, aniž by přitom sklouzával k sebeuvědomělé ironii (jako třeba Chata v horách). To samo o sobě dnes považuju za slušný úspěch. Nechci prozrazovat nic ze zápletky, protože nejlepší je nevědět skoro nic, ale v zásadě se tady některé klíčové atributy slasherů dostávají do střetu s realismem typickým pro mumblecore poetiku a vede to k přehodnocování určitých hororových pravidel a jejich dopadů. Je to ale všechno poměrně nenásilné (ve smyslu toho přehodnocování, gore tu rozhodně je!), pro někoho možná téměř nezřetelné a hlavně se to skoro celou dobu - minimálně od chvíle, kdy začne rodinná večeře - veze na hodně vtipné vlně černého humoru, které se z poslední doby nejvíc blíží Friedkinův Killer Joe. Jasně, expozice by mohla být svižnější a některé herecké výkony přesvědčivější (na druhou stranu Swanbergovi tady ta idiotská role dost svědčí a Sharni Vinson je ultimátní), ale graduje to zvlášť ke konci parádně a celkově vzato je to hodně svěží a funkční. (kino, Vue West End Cinema London) (09.09.2013)

Jehňátko, lištička a tygřík si chtějí hrát na jezinky, aneb další kousek do thrillerové škatulky, kde nepochodíte s větou: „Nechci se chovat neuctivě, ale byli by jste tak laskaví a opustili náš dům?“ Wingard si pohrává s žánrovými přesahy takovým způsobem, že občas není poznat, jestli se jedná o nadsázku, či nechtěnou idiocii vepsanou do vínku postav (viz. výběh naboso z domu se slovy „umím 5 km za 23 minut"), kamera je otravně roztěkaná a hudba místy připomíná syntezátorové počátky Michaela Manna. Když si připočtete mrzkou originalitu, laciné lekačky či pocit lhostejna nad osudem postav a k tomu se trochu zajímáte o hokej, možná dojdete k závěru, že větu: „You´re Next!“ uměl účinněji použít bývalý zadák NHL Scott Stevens.. Stále tak v žánru host do domu, smrt do domu trvá „Looking for the Magic“ (nejblíže mu byl Peckinpah se svými Straw Dogs).. (24.09.2014)