Sinister

V některých pasážích má divák, který horory sleduje tak dvakrát do roka, co dělat, aby udržel stolici. Musím uznat, že Hawke procházející pásky s explicitním obsahem a hlavně jeho brouzdání po potemnělém domě (proč si sakra nerozsvítil?) čekajíc, odkud vyskočí bubák (zvukařská práce je skutečně intenzivní), jsou natočené velmi solidně. Ambice tu byly, o tom žádná. Škoda jen, že si někdo nedal trochu víc práce se scénářem. Klasická duchařina představuje spisovatele, který poznal slávu autora jednoho bestselleru, který se orientuje na nevyjasněné kriminální případy a který po letech příprav na další velký trhák jaksi už nemá kde brát na uživení rodinky. Jenže tentokrát si ukrojil až příliš velké sousto. Skoro jako režisér Derrickson. Ten sice dokáže v ten správný moment vytáhnout nějaké to znepokojivé eso z rukávu, ale ve finále je to extrémně ohrané. Rozuzlení pak pro mě bylo zklamáním. Na druhou stranu je příjemné sledovat, když dostane schopný filmař nějakou tu kačku a prostor se vyřádit, tak to nemusí být zlé. Tady to ale nakonec zůstalo někde na půli cesty. (01.12.2012)

To, co fungovalo už v Kruhu, Paranormal Activity a podobných aneb "home video děsí nejvíc" po stopadesáté. Zdaleka nejlepší složkou Sinistera je kakofonická skrumáž plná letmých skřeků, proseb o smrt a znepokojujících ruchů, která se při troše fantazie dá označit hudbou (soundtrack jen pro psychopaty). Postavy jí logicky nemůžou slyšet, ale pro diváka by to bez ní nebylo ani z poloviny tak intenzivní a mrazivé. Frekvence šoků (než se to trochu okouká) v první polovině je velmi nadstandardní a nepamatuju si, kdy jsem byl naposled v kině takhle nervózní a přál si, aby si postavy povídaly a proboha chodily po domě hlavně ve dne, kdy by bubáci měli spát :-) (09.11.2012)

Jedna rodina, jeden dom s minulosťou... a moje hnedé trenky! Príjemne nepríjemné. Najlepšou scénou filmu je paradoxne manželská hádka tesne pred finále, ale funguje to po všetkých stránkach, predovšetkým ako parádna žánrovka. Fantasticky to pracuje s divákovými očakávaniami, vodí ho za nos (od polovice som bol presvedčený, že som uhádol pointu... potom som odhalil celkom inú... a nakoniec to predsa dopadlo inak) a ako až do konca nie je isté, či to má alebo nemá (nad)prirodzené vysvetlenie. Horor roka 2012. (05.11.2012)

No doprdele. Příliš velkej hororovej záhul. Scott Derrickson je mistrem tohohle žánru, protože všechny ty oprýskaný propriety s bubákama, umrlčíma dětma, sériovejma vraždama, rozklepanejma filmama, velkejma barákama a tatíkem, co je moc zažranej do svejch problémů, zinscenoval tak drastickým stylem, že jsem na celou druhou půlku musel koukat na půl oka. Abych se neposral. (17.12.2012)

|| Scenár: C. Robert Cargill, Scott Derrickson | Hudba: Chtistopher Young | Produkcia: Jason Blum | Distribúcia: Lionsgate | Štúdio: Summit Entertainment, Alliance Films, Blumhouse Productions, IM Global | Rozpočet: 3 miliónov $ | Tržby: 87,702,460 $ || Zaslúžený trhák, kde najlepšiu prácu odviedol skladaťel. Ta hudba je tak ponurá a atmosferická, že by som si ju ako sountrack určite nepúšťal, leda že by som chcel mať temné sny. Na to však, aby bol tento film výnimočným, je to až príliž veľký blábol, mixujúci duchovno so zombie a nadprirodzeno so sériovou vraždou. Tieto prvky sú miešané samoúčelne, a pre mňa nemali šancu zafungovať. Hlavne ku koncu. Prvá pólka nadpriemerná. (25.05.2013)