Strážci Galaxie

Klasický Marvel. Nikoho neurazí, slušně pobaví a technicky opět absolutní špička. Jelikož se ale jedná o studio, jenž Vám přineslo sračky ála Neuvěřitelný Hulk, Thor: Temný Svět, poslední dva Iron Mani či spoustu lehce nadprůměrných komiksáren (osobně za jediný opravdu vynikající film z jejich dílny považuji Captain America: Winter Soldier), tak i Strážci Galaxie mají typické neduhy s tím vším spojené. V první řadě záporák stojí za starou bačkoru, zlámanou grešli, starou beru... zkrátka je na dvě věci. Scénář také není zrovna kdovíjaké posvícení. Příběh působí spíše jak pilot nadějně vyhlížejícího seriálu, než silně si za svým stojící celek. V porovnání kupříkladu se Star Wars, kde člověk hltá každičký záběr a dialog, vyšumí Gunnova blockbusterová prvotina jaksi do prázdna. Ano, minimálně ústřední parta (čti: šílený mýval a empatický strom) je super, humor je povětšinou zvládnut také na jedničku a akce je více než dostačující... Přesto po odchodu ze sálu jsem neměl ani sebemenší pocit, že bych právě viděl něco jedinečného, co by mi vzalo vítr z plachet a já na to musel jít znovu a znovu, dokud mi peněženka nevyhlásí bankrot. Chybí tu nezapomenutelná scéna, kulervoucí moment, masakrální hláška, silný hudební motiv... A ať se snaží tvůrci sebevíc, tak prostě ten hřebík na hlavičku neuhodí a neuhodí. Strážci Galaxie jsou zkrátka „jen” další fajn filmek od Marvelu snažící se tvářit, že toho dává hodně, ale ve skutečnosti se jedná jen o dobře financovanou jistotu, která se opět bojí udělat ten jeden krok do neznáma a buď skončit v propadlišti dějiny nebo konečně stvořit něco opravdu pamětihodného, na co budou současná generace se slzou v oku vzpomínat a co ty nadcházející budou s nadšením objevovat. Tak snad (či zase) příště. (31.07.2014)

I am Groot – a to pořádně. Nářky nad tím, že se z Guardians vyklubala „obyčejná“ marvelovka přikládám hlavně vydatné mediální masáži všude kolem, která nás připravila o jakýkoli moment překvapení. Jen těžko si totiž lze představit zvláštnější situaci, než když ústřednímu modročernému záporákovi čelí parta 80s fanouška, nedůvtipného bijce a nevyzpytatelné zelinky s mývalem a stromem v popředí. A že jde zase o honbu za ďábelským kamenem, který může všechno zničit? Aby taky ne, když se všechny týmy, zloduši i artefakty za pár let úspěšně slijí na jednu hromadu v podívané jménem Infinity War. Zatím tu jsou ale Strážci horko těžko jako jednolitá skupinka s neuvěřitelně pozitivním písničkovým soundtrackem, šokujícím způsobem jistou Gunnovou režií a opulentním finále, které i na relativně malém prostoru oslňuje každým novým nápadem. Nad čistokrevně vesmírnými výlety se většinou blahem netetelím, tahle výjimka je proto o to sladší. (07.08.2014)

Hravý a zábavný nářez, který se nebere vůbec vážně. "Normální" komiksoví hrdinové v běžném světě a v konfrontaci s normálnímy lidmi vždycky působí malinko nepatřičně. To tahle parta vůbec nemusí řešit. Vesmír se hemží nejrůznějšímy potvorami všech velikostí a barev a třeba takový přílet do města, kde bydlel Collector mi svojí uvolněnou atmoškou připoměl film Heavy Metal. Navíc ta pětice hrdinů je prostě super (nejradši mám Groota) všichni hláškujou a není to vůbec trapné. Akce je velkolepá a prostě mi to udělalo radost. Docela mne dostalo, když jsem zjistil, že James Gunn začínal s režií u Tromáren. Ale ty jejich šílenosti se mu k této látce hodí :) (08.08.2014)

Ač mají Strážci galaxie řadu strukturních nedostatků, značně mění zkušenost s marvelovským univerzem a testují další jeho možnosti, a to na úrovni vnějších vlivů, vnitřního uspořádání i vnější organizace. Nad typičností a netypičností Strážců galaxie jako marvelovského filmu - a co vůbec pro marvelovské filmy je a není typické - jsem se snažil analyticky zamyslet tady na Poznámkách, kde současně tvrdím, že nosným rámcem pro pochopení organizace Strážců galaxie je vyprávěcí model vesmírných oper. (06.08.2014)

„Čo to robíš?“ – „Bombu.“ – „Tu???“ – „Chcel som ju potom dať do krabice.“ – „A to ako pomôže???“ Nádhera, parádna sebranka stroskotancov, ktorí sa musia najskôr naučiť držať pokope a kryť si chrbát, aby za niečo stáli. Všetci sú báječní (najviac asi Michael Rooker?), množstvo scén je skrátka fenomenálnych a je tam plno ikonických záberov (Racoon stojaci na Grootovi a s revom páliaci z rotačáku). Množstvo scén je úžasných a pôvabných. Hoci sa to s trikmi občas preháňa a nie zakaždým sú také kvalitné, ako mali a mohli byť, je vám to fuk, pretože po vizuálnej stránke je to proste jedna veľká žranica (dizajn lodí, miest, planét...) a postavy sú ozaj veľmi sympatické a životné, áno vrátane hovoriaceho stromu a medvedíka čistotného. Parádny je tiež bombový retro soundtrack a absurdné, pomilovaniahodné hlášky („Existoval raz muž menom Kevin Bacon.“, „Je to imbecil.“, „Už ma nikdy nevolaj lingvista.“) Cinemax Trenčín 2014 (15.11.2016)