Šílená bejvalka

Že muzikálová komedie nemůže v dnešní době fungovat a slavit úspěch? Pche! Rachel Bloom, která se proslavila na internetu skrze YouTube (kanál racheldoesstuff), je plně podepsána pod tímto pozoruhodným dílkem, které původně odmítly takřka všechny televizní stanice. Nelze se jim divit, premisa seriálu - životem zlomená a zjevně psychicky labilní dívka stalkuje svou pubertální lásku z letního tábora a nejméně dvakrát do epizody se rozezní muzikálové číslo - zní opravdu "šíleně". Jenže... ono to funguje! A jak! Právě na geniálně vypointovaných muzikálových číslech inspirovaných snad všemi myslitelnými hudebními žánry (od popu přes metal až po irské hospodské popěvky) a skvěle vybraném castingu všech důležitých postav totiž celý tento pozoruhodný seriál stojí. Pro někoho bude možná problém zvyknout si na hodně "divokou" hlavní představitelku a její diblíkovství, ale pokud na její "hru" přistoupíte, seriál se vám odmění nejen mnoha ušními červy, ale i překvapivě fungující citovou linkou s mnoha kotrmelci. Hvězdičku ubírám za první polovinu druhé řady, kde mi pár veletočů s postavami vyloženě pilo krev, ale druhá půlka série je naštěstí poměrně ospravedlnila. TOP písně po hudební i textové stránce: I Gave You a UTI, Oh My God I Think I Love You, Greg's Drinking Song, Santa Ana Winds. EDIT: Po třetí řadě pátou hvězdu vracím a už ji nesundám ani po čtvrté závěrečné sérii! (24.07.2017)

Počas pozerania seriálu mi prišlo na um mnoho reakcií, ktorými by som ho okomentoval, no teraz si spomeniem len na malý zlomok. Úprimne, po prvom dieli-dvoch sa mi veľmi nechcelo pokračovať v pozeraní, no potom som si ako-tak zvykol na spievanie v každom dieli. Stále mi trochu vadila dĺžka, pretože by podľa mňa tento typ seriálu lepšie vyznel v 20-minútových častiach. Postupne som sa hrýzol sériami, už to bolo celkom pozerateľné, až prišla posledná séria, ktorou všetko pokazili. Darmo, mlátila sa prázdna slama, väčšina dielov bolo hluchých a zbytočných, návrat postavy, ktorú preobsadili a snažili sa to uhrať "kreatívnym" spôsobom nebol tou pravou šálkou kávy. Skrátka už sa len čaká na koniec, ktorý je svojim spôsobom fádny. Čudoval som sa poslednej "epizóde" zo živého vystúpenia, no v konečnom dôsledku napravila seriálu reputáciu a umocnila jeho "kultovosť" v popularite, ktorú seriál získal práve vďaka muzikálovým prvkom. (09.04.2020)

1. série - 90% - I o smutných věcech se dá vyprávět vesele a přestože při trampotách slečny Rebeccy nejednou slzím nad tím, jak beznadějně upřímná, bezhlavá a zoufalá ve svých snahách je, stejně často se vzniklým situacím i nemůžu přestat smát. Byť divák, který dohlédne za první dobrou, tuší za onou muzikálově rozkecanou zábavou jistou občasně vykukující temnotu. Rachel Bloom má ze života odkoukané mnohé, ale právě ty hořkosladké chvíle, kdy člověk miluje, ale milován není, to je její číslo jedna, díky kterému konkurenci bez problémů uniká. Z ostatních postav mě nejvíc překvapil Darryl, který z potenciální vtěrky přerostl do zázračného nahrávače na největší smeče a zároveň si pro sebe krade zcela samostatnou a překvapivě životnou introspekční linku. 2. série - 90% - Nešťastná Rebecca je o pořádný kus lepší než sobecká Rebecca. Milostný trojúhelník a vše kolem něj má sice na svědomí jako vždy skvělé songy, ale až když se daná vztahová situace vyřeší (a že se vyřeší dost překvapivě), začíná ta pravá druhá série, která by bez onoho těžkopádného rozjezdu patřila k vrcholům toho, co jsem kdy viděl. Holčičí síla, kterou hlavní hrdinka sdílí s Paulou, Heather a překvapivě hlavně s Valencií, je totiž nezměrná a ať už se na hostovačku zastaví Brittany Snow nebo nově příchozí šéf Nathaniel, jedná se o řetězce bránici trhajících gagů a geniálních hudebních nápadů. 3. série - 100% - Jestli nebyla třetí sezóna z West Coviny tím nejlepším, co jsem za poslední rok na obrazovkách měl tu čest sledovat, byla alespoň rozhodně tím nejzábavnějším. Těch sotva postřehnutelných muzikálních gagů, parodií a dokonalých veršů je tolik, že se ani nechce věřit tomu, jak dlouho si je parta kolem Aline Brosh McKenny šetřila. V kombinaci s gradující "duševní" linkou, která pro mě vždy byla tím základním dějovým předivem, se jedná o dokonale komplexní a přesto pro leckoho maximálně rozporuplný a nepřijatelný zážitek. To, že se sledovanost pohybuje takřka kolem nulových hodnot a relativně předvídatelná taktika stanice CW přesto zahrnovala i odklepnutí pro finální sérii, je nemalý zázrak. 4. série - 90% - V něčem jiná, vážnější, chvílemi snad i vyzrálá, ale v rozhodujících momentech bezhlavá i intimní zároveň. Poslední sezóna odpovídá na všechny zásadní otázky, zlehka poodhaluje závoj budoucnosti, končí přesně tak, jak podle tvůrčího týmu od samého začátku měla - a díky účasti Skylara Astina mě úspěšně nutí zapomenout na moji nenávist ke Gregovi. Možná to není pohádkový konec, ale takový ani nikdy být neměl. V mých očích Rebecca patří do konkrétní náruče, ve které nakonec neskončila. Nevadí mi to. I u vztahově muzikálové komedie, která má slovo girlfriend v názvu, může happyend spočívat v něčem mnohem vyšším. (16.10.2017)

Občas geniální muzikál hodný Broadwaye (Broadway herci už jsou v ceně), občas jsem si zakrýval oči, jaké trapasy se odehrávaly na obrazovce (Steve Carell z amerického Kanclu proti tomu hraje 2. ligu), ale to je ve skutečnosti taky plus, protože jsem se s Rebeachel Blunch natolik sžil, že jsem s ní prožíval všechno. Ona to přirovnala k Ally McBeal plus Flight of the Conchords. Z filmů a seriálů, co já už viděl, bych to přirovnal k Ally McBeal (prostředí plus humor plus drama) plus 30 Rock (meta plus humor plus drama) plus písničky. Ty by se vám třeba nemusely líbit, protože je to taková žánrová ruleta, která bere inspiraci z existujících písniček, ale mně sedla, písničky přichází ve správných chvílích a často jsou vrcholem zábavy i ostatních emocí. Chytlavé melodie. Texty, ty často pramení z reálných situací (což je dokonce zmíněno v Textmergency), a i když třeba nejsem právník nebo nemám židovské rodiče, v textu písniček se čas od času najdu. A je jich díky čtyřicetiminutovým dílům požehnaně (2-3 za díl, dle poslední epizody 157). Stále se tam tak vejdou i mluvené dialogy postav, z nichž jsem nenašel nikoho, kdo by mi tam vadil. Na pozadí ústředního trojúhelníku Josh-Rebecca-Greg (potažmo čtyřúhelníků Rebecca-Josh-Nathaniel-Greg) se odehrávají zajímavé příběhy, které dokonce nejsou epizodní ale protínají několik epizod. K tomu se pne i několik mých výtek - některé postavy jsou trestuhodně málo využívané nebo málo viděné a ne všechno drama je nutně zajímavé, v důsledku čehož jsem půlku 4. série jen proposlouchal písněmi. K samotné písňové stránce žádnou kritiku nemám, všechny písničky (včetně několika stejně dobrých, které vznikly před seriálem), občas v necenzurované verzi, lze najít pohodlně na YouTube kanálu Rachel Bloom pod názvem racheldoesstuff. Jsou zabaleny do hromady standardních žánrů a stejně jako dialogy v seriálu, i texty písní boří tabuizovaná témata a nestydí se mluvit o věcech, které k životu patří, ale k tomu skutečnému, ne k tomu na televizní obrazovce. Závěrečný záznam z živého koncertu byla hezká třešnička na dortu. (16.04.2016)

Rachel Bloom je needy holka a nebojí se to přiznat. Jde otevřeně proti tropám nezávislých žen, kterých se nějaké to boleníčko srdce ani nedotkne - Rachel, jo, děkuju ti za všechny holky, co si svoje zoufalství a nepřiměřené reakce schovávají pod peřinu ---> jsem needy a jsem na to pyšná! // Deprese a úzkost v báječném kontrastu s muzikálovými čísly je jako čokoláda se solí - I just can't get enough//Tak trochu Welcome to me v seriálu.// Kdybych hudební čísla měla na kazetě, už je úplně rozšumnělá a ohraná, protože Sexy getting ready time, Sexy french depression nebo Where's the bathroom jsou velmi pecky.// Santino Fontana nad postelí. <3 (03.12.2015)