Série(3) / Epizody(52)
Obsahy(1)
Lidská dramata zhuštěná do podoby soudních kauz přitahují diváky na celém světě, svět soudních síní je ale pro většinu lidí světem neznámým a vzdáleným. Skutečné příběhy a práci české justice představuje nový cyklus docudramat České televize Rozsudek. Dvacet příběhů, které se opravdu staly, zavede diváky do prostředí, kam by se normálně nedostali, do soudních síní, kde se rozhoduje o vině či nevině obžalovaných. Autoři čerpají v případech trestních i civilních ze skutečných rozsudků, které padly u soudů napříč celou Českou republikou. Mnohdy vyhrocené lidské příběhy ukazují, jak tenká je hranice mezi bezúhonným životem a životem s cejchem obžaloby. Jednotlivé případy doplňují svými radami a komentáři odborníci z řad soudců, soudních znalců, právníků, kriminalistů a psychologů. „Smyslem je ukázat lidem příběhy, které se mohou stát komukoliv z nás. A neopominutelnou součástí je i osvěta, divák díky příběhům může nahlédnout pod pokličku dnešní justice, může si udělat představu, co účastníka soudního jednání čeká, na co je třeba si dát pozor a podobně," říká Linda Bendová, dramaturgyně pořadu Rozsudek. Tvůrci Rozsudku se rozhodli jednotlivé příběhy natočit formou docudramatu. Část děje se odehrává v soudní síni, paralelně však sledujeme zločin či spor retrospektivně. V rolích aktérů různých příběhů uvidíme herce oblastních divadel. Divák tak nebude vnímat známé filmové tváře a příběh bude prožívat jako detektivní story, které je vyprávěno strhujícím a poutavým způsobem, s napínavými okamžiky, důležitými zvraty v kauze i detektivní prvky. Rozsudek vzniká v ostravské Tvůrčí producentské skupině Lenky Polákové a jednotlivé příběhy mohou diváci České televize sledovat od 6. ledna 2014 každý všední den v 18:25 na ČT1. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Sidonka k tomuto seriálu (1)
Rozsudek (2014)
Absurdity se dějí, sociální systém mnohdy funguje naprosto nesmyslně a na to dokument ukazuje -na nedostatky v úředních rozhodnutích či na naivitu poškozených. Někdy se do detailu prověřují hovadiny a píší se mraky úředních záznamů. A zásadní věci se kvůli liknavosti či omylům vyplývajícím z nedbalosti, naopak odbývají od stolu. A neprověřují vůbec. Obávám se, že dokumentu, který prý vychází ze soudní praxe, se dá věřit. Člověku při jednání s úřady zůstává mnohdy rozum stát. Proto například věřím i tomu příběhu, kdy mentálně zaostalé osobě, která se není schopná postarat sama o sebe a trpí navíc bludy, je svěřená do péče jiná závislá retardovaná osoba. Viděla jsem i díl o sňatkovém podvodníku, jenž podvodně vylákal finance z desítky nešťastnic, které pak hned opustil. Když pak podvody vyjdou najevo v soudní síni, některé poškozené si podvodníka chtějí přesto všechno vzít za manžela, protože se s ním dobře žije. Pravidelně to nesleduji, viděla jsem asi tři příběhy, nicméně pro někoho ta zfilmovaná absurdita může být i poučná. Neuvěřitelné?! Ne. V tomhle státě (a vlastně často nefungujícím institucím celého světa) se nedivím vůbec ničemu. ()