Insidious: Červené dveře

5. dil // U Insidious vyjimecne doporucuju nekoukat tak, jak byly filmy natoceny, nybrz dle chronologie deje, jelikoz na sebe velmi tesne navazuji. Cili: 3, 4, 1, 2, 5. Pro petku si na reziserskou stolicku sednul primo herec P. Wilson a kupodivu to neni nijak zvlast poznat. Mozna o neco horsi je zmena scenaristy - uz to neni Whannell jako u vsech predchozich. Vysledkem je, ze je to sice remeslne dobre natoceno, drzi to styl, na ktery je divak zvykly, ale neni tu nic prekvapiveho, zadne novinky. Jen vyuzivaji motivu a bubaka z minula. Hlavnim plusem je asi ta navaznost, hlavne co se tyce stejnych hercu. Tak, jak zestarnul Ty Simpkins (Dalton), tak zestarnul i ve filmu a nepusobi to krecovite. Do priste (pokud bude) uz to chce ale nejakou vyraznejsi zmenu, je to furt dokola. (16.08.2023)

Pro sérii Insidious mám slabost. Stejně jako sérii V zajetí démonů. Trojici Wan, Wilson a Whannell mám prostě rád a i když jsem po čtvrtém Insidious říkal, že bych to nechal být, tak jsem vlastně za pětku rád. V horkých dnech jako panovalo kolem premiéry bylo neskutečně parádní si dojít do sálu a užít si tenhle horor v Dolby Atmos. Insidious pět se vlastně vrací k původním dvěma dílům od Wana a u každého pokračování se mi strašně moc líbí ta nitka zpátky na sérii. A těch má Red Door hned několik. Strašení možná přichází trošku později, ale i to není úplná novinka v téhle sérii. Na konci vám pak zase nenechá vydechnout. Já jsem byl vlastně spokojený. Bavil jsem se, bál jsem se a film si užil. Navíc finále je opravdu hezkou nostalgickou tečkou. Teď bych už ale možná opravdu nechal sérii přeci jen být. (75 %) (10.08.2023)

Tak nám Inshitdious (Vhovněvězící) i přes mé neutuchající protesty a nevybíravé maily studiu, plné žalostných vulgarismů, neutěšeně pokračuje, a řekl bych, že ty dveře byly spíš příznačně nahnědlé. Skomírající béčkový herec Patrik začal ze zoufalství fušovat do režie, a je to citelně znát, i když je i samotný scénář opět přiblblá telenovelová sračka, tentokrát o znovunalezení rodinných hovnot mezi na pěst ubuleným dedym a jeho nesympatickým mastňáckým spratkem prostřednictvím pár zase naprosto nebubacích astrálních kokotů, ojediněle unyle bafajících z pod postelí a temných koutů. Zedník architektem holt většinou nikdy nebude. A tak se špatně vedený dedy s ublíženeckým výrazem typu „skřípljsemsikoulevzipu“ devadesát minut ukřivděně bloncká od ničeho k ničemu, vzdychajíc nad rozvráceným rodinným zázemím, jeho špatně vedené artově autistické antikoncepční selhání kompulzivně čmárá uhlem škaredé černé obrázky, mohutně podporováno špatně vedenou škaredou, tlustou, avšak silnou a řádně emancipovanou spolužačkou ze Senegalu, pravděpodobně teplou, až se všichni nakonec jako obvykle znuděně vypraví s lucerničkou do nějaké té tmavé astrální prdele, kde se táta zapře o futro a hrdinně zablokuje dveře, ze kterých teče kolomaz, před ukrutně neděsivou až komickou astrální černou rukou. No hurá, zoláti vyhráli, rodinná pouta obnovena, rozvrácená rodina je opět zvrácenou, máma děsně chce být zase s tátou, bo astrální hrdina, fuckan je rád, že jeho dysfunkční výchova nebude nadále pokračovat, navíc má uvědomělou, hexadecimální ebenovou nevěstu, a všichni společně mohou za zvuků molových houslí ruku v ruce odkráčet k zapadající jeblé astrální bábě z předchozích dílů. Už s tím fuckt jděte do prdele! (04.08.2023)

[20%] Je to pro mě zklamání, ale utěšuji se, že je dobře, že jsem se na poslední chvíli rozhodl na to nejít do kina. První dva díly Insidios od Jamese Wana byly naprosto skvělé, to samé můžu říct o Conjuring. Třetí a čtvrtý Insidious – to už bylo výrazně slabší, ale furt to nebyla taková slabota jako toto. Dějově to jakoby má navazovat na druhý díl. Jenže mě to tak nudilo, tak to bylo nezáživné, že mě i ten Wilson přišel místy otravný. A to už vůbec nemluvím o jeho synovi, který zde působil jak podivín z ústavu. Nějaké ty lekačky? Žádná mě nevyděsila a to tajemno, propojení do nitra těch přízraků, to zde bylo rovněž uspávací, včetně hudby. Takže víc to asi okecávat nebudu, je to jedna velká zbytečnost. Neříkám, že je zde něco nelogického, držel jsem Patrickovi pěstě, aby se mu jeho režijní debut povedl, ale bohužel … Ono celkově dnešní duchařské horory upadají – je to prostě o tom samém. A to jsem je kdysi hltal všema deseti viz výše zmíněný Wan, který tehdy tyhle moderní horory zahájil a sem tam se ostatním povedlo navázat v jeho stylu. (17.08.2023)

Patrick Wilson, ktorého mám ako herca síce rád, si zmyslel, že po rokoch hereckej kariéry by si rád skúsil aj tú režisérsku, no a výsledok je presne taký ako keď si niekto neskúsený povie, že má na réžiu filmu iba preto, lebo v nejakom účinkoval. The Red Door sa síce vracia k Insidious 2 a pôvodnému príbehu, ale iba preto, aby ho nakoniec nikam neposunul a celú stopáž tápal. Navyše Patrickovi nestačí, aby vo svojej prvotine natočil horor, ale mieša do toho nefunkčnú rodinnú drámu, traumu z detstva, rozpad manželstva, vzťah otca so synom, navyše v spracovaní, za ktorého by sa hanbil aj amatér. Celý Insidious je natočený úplne bez štipky nápadu, kde rozhovor dvoch postáv tvoria statické zábery na tváre postáv, ktorá sa neustále prestrihujú na tú ktorá práve hovorí (úvodná hádka otca so synom na internáte) a hororové scény dopadli ešte horšie. Bez štipky zveličovania priznávam, že som sa u nich buď smial alebo odvracal zrak, no nie zo strachu, ale z pocitu trápnosti. Všetko dokonale vystihuje scéna, keď Patricka Wilsona naháňa v dobe búbak a on sa pred ním ukryje do kúpeľne a celé to vyzerá akoby ste si to natočili vy sami doma a potom poslali do kín, ešte aj s pomerne ochotníckym hereckým výkon Patricka. Nie, tu vážne nefunguje nič. Príbeh, akékoľvek hororové dianie, atmosféra, ani silený pocit nostalgie v závere (s Lin Shaye). Prišlo mi to akoby si James Wan na producentskej stoličke povedal "OK, Patrick, hral si v sérii Insidious, zarobil nám ťažké prachy, tak si teda skús tú réžiu, tu máš pár miliónov, veď na tejto sérii už nemáš čo pokaziť a ono nám to z kina niečo hodí". Tu sa fakt nikto ani nesnažil a ten čo to točil nemal navyše talent, takže výsledok je len jeden amatérsky počin, ktorý by sa dal akceptovať ako zbytočné direct-to-video pokračovanie pred desiatimi rokmi, ale nie posielať to do kín v 2023. Smutné kam sme sa to so značkou Insidious dopracovali. Už The Last Key bol skrz naskrz priemerný počin, ale v prípade The Red Door klesla séria úplne ku dnu. CELKOVO: 3/10 (06.08.2023)