Pohotovost

Jak prostředí nemocnic v reálném životě nenávidím, tak ho v tomto seriálu zbožňuju a zrovna na takové pohotovosti bych se rád nechal hospitalizovat. Velmi dlouho jsem tento seriál ignoroval, protože jen ttak z doslechu mě prostředí nemocnice příliš nelákalo, nesledoval jsem Nemocnici na kraji města jako moje matka. Jedním z kladů Pohotovosti, který velmi oceňuji je dobrý poměr citové a profesionální části životů jeho hlavních postav. Z pár epizod Chicago Hope, které jsem viděl jsem nezískal tak dobrý dojem. Pohotovosti navíc nahrává samotné prostředí, ve kterém se odehrává, je atraktivnější a akčnější. Další světlou stránkou je charakterová pestrost personálu pohotovosti, kde si snad každý najde svého oblíbence (u mě John Carter). Pro mě osobně jde o jeden z vrcholů seriálové tvorby. 6.7.2013: hodnocení sníženo na 4* (druhá půlka je holt slabší) (13.11.2004)

Není moc filmů nebo seriálů, ve kterých by George Clooney figuroval asi na osmém řádku ve výčtu herců. Ale právě Pohotovost je jedním z nich. Každopádně tenhle seriál ho udělal, to je jisté. Ale bylo to i o jiných hercích. Co je třeba ale ocenit je nesmírnýá důraz na to, aby to nebyl jen seriál o pohotovosti, kde nějakoho jen zašijí a jde se dál. Přitom to divákovi nevnucovali. (28.05.2012)

U této lahůdky z lékařského prostředí mě velice zaujala jedna věc - tvůrci nestáli o to, aby byl divák příliš vtahován citově do děje a aby jakkoliv chápal o čem mluví,když plácají ty své latinské názvy a jiné hatmatilky co si dují do hlavy na školách....Zde je divák skutečně jen DIVÁKEM což čas od času uklidní a hlavně je to poutavé. A rozhodně je to jeden z můstků co odstartoval kariéru charizmatického George Clooneyho. (03.07.2012)

Tak tihle frajeři se s tím neštvou. Jedna z nejlepších a nejnapínavější skoro reálných... Nemocnice, tak jak má být. Napínavá a plná všech nejrůznějších nemocí a krve. Napětí, nebezpečí a smrt podána ve správných dávkách. Já jsem snad nikdy nechtěl víc. Jenom jezdit jako řidič se sanitkou. Ale budu na to potřebovat 3 roky studia, nebo jít někam na východ. Co oceňuji tak zdůraznění emocí, které z toho jenom srší. (30.11.2008)

Jestli ER něčím není, tak sladkobolným seriálkem, který by z diváků ždímal slzy a přesvědčoval psychickým nátlakem, že i ti "chudáci doktoři jsou vlastně jenom lidi". To, že se slzy čas od času dostaví a jsme emocionálně zdrbnutí, je zcela mimo plán. Točeno někdy až polodokumentárním způsobem, kamerou, která při resuscitační akci krouží nad tím vším stále dokola, scénář, který není vycucaný z paty nějakým nedoukem, ale naopak stojí na skutečných diagnozách a reálných procedurách a postupech - to všechno zasazeno do všedního, někdy dost jednostranného, někdy naopak až dobrodružného civilního života doktorů - to je to, co baví. Nemůžu nevzpomenout díl, který mám obzvlášť v oblibě, kdy Ewan McGregor drží jako rukojmí zákazníky krámku československého imigranta (Jana Rubese) a na zdi visí vlajka a fotka Václava Havla - ne snad, že by to bylo jen pro tohle:-)). (07.02.2005)