Vladimír Hlavatý, celým jménem Vladimír Michael Hlavatý, se narodil 29. října 1905 v Praze. Jeho otcem byl známý herec František Hlavatý (1873 – 1952). Také jeho sestra Věra Hlavatá (1907 – 198?) byla herečkou. Díky svému otci se již v dětských letech objevoval v malých roličkách na scéně Vinohradského divadla. Přes otcovo zrazování se stal hercem. Nejdříve hrál v ochotnických souborech ještě při studiích. Po vystudování získal angažmá v Tylově divadle v Nuslích (1923 – 1925). Dále hrál v městském divadle v Českých Budějovicích (1925 – 1928), v Plzni (1928 – 1929) a nakonec na šedesát let zakotvil ve Vinohradském divadle (1929 – konec osmdesátých let). V letech 1945 – 1947 byl však v angažmá Divadla 5. května.
Hlavatý měl po otci talent a specifický projev. Zezačátku se na divadelních prknech uplatňoval jako mladík malých tragikomických rolí prostých a přehlížených outsiderů nekomplikovaných charakterů. Později byl skvělým představitelem hodných a vlídných staříků s lidskou a citovou opravdovostí. Pro Hlavatého byla charakteristická drobná hubená postava, dobrácký šibalský obličej, vřelý úsměv, osobitá dikce, zajímavý témbr a trochu jadrný hlas.
Na stříbrném plátně ho poprvé diváci mohli spatřit v dnes již nedochovaném snímku NA VYSOKÉ STRÁNI (1921), který režíroval jeho otec. Po devítileté přestávce si ho Martin Frič vybral do malé role hosta v němém melodramatu CHUDÁ HOLKA (1929). Ve zvukovém období 30. – 40. let hrál různé malé role v filmech TŘETÍ ROTA (student Jiří Jäger), PAN OTEC KARAFIÁT (Franta), JAN VÝRAVA (bláznivý Martínek), HARMONIKA (dělnický mluvčí), BÍLÁ NEMOC (novinář), SVĚT, KDE SE ŽEBRÁ (exekutor), JARKA A VĚRA (farář), MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA (tulák Klusoň), PALIČOVA DCERA (obhájce), ŠŤASTNOU CESTU (hráč), ROZINA SEBRANEC (dělník u Kafra) a další.
V tomto období nejvíc na sebe upoutal tragickou rolí chudého studenta Špíny ve Vávrově dramatu podle Aloise Jiráska FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937), který nakonec umírá hrdinskou smrtí na barikádách ve slavném roce 1848. Z jeho významných poválečných rolí uveďme včelaře a chalupníka Martina v dramatu MORDOVA ROKLE (1951) Jiřího Slavíčka, laskavého starého zedníka Bráborce, který nakonec umírá pádem ze špatného lešení ve Steklého dramatu MSTITEL (1959) a zejména jeho životní role rozpolceného husara v Makovcově psychologickém dramatu podle Jiráskova románu ZTRACENCI (1956). Husar kdysi zabil v opilosti malé dítě a stále trpí výčitkami svědomí. Jeho trápení a svědomí může vykoupit jen záchrana jiného dítěte, i za cenu smrti. Povede se mu to nakonec?
Po osvobození mu již znárodněná kinematografie žádnou jinou větší roli nenabídla a Hlavatý aspoň vytvořil na stovku epizodních a drobných rolí, z nichž v pozdějším věku dominují různí dědečkové a starci z města i z venkova. Hrál číšníka Jindru (TŘINÁCTÝ REVÍR), pekaře Havlíka (PRÁVĚ ZAČÍNÁME), redaktora (SIRÉNA), Mikuláše (ALENA), záludného Žejdlice (ŽELEZNÝ DĚDEK), četníka (VES V POHRANIČÍ), Tarabu (PAST), krejčího (JAN HUS), Žižkova sluhu (JAN ŽIŽKA), dědečka (HONZÍKOVA CESTA), staršinu SNB (PROBUZENÍ), truhláře Moučku (VYŠŠÍ PRINCIP), ředitele raketáren (MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ), Otradovce (ATENTÁT), učitele (BÍLÁ PANÍ), radu Vágnera (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ), účetního Andreje (HOLKY Z PORCELÁNU), chalupníka (HONZA MÁLEM KRÁLEM), vrátného Troníčka (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), důchodce Kulíka (PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU), dědu (SESTŘIČKY), starého Čepelku (STÍNY KAPRADINY) a desítky jiných. Naposledy se objevil na plátně v dětském filmu NENÍ SIROTEK JAKO SIROTEK (1986).
Vladimír Hlavatý se skvěle uplatnil také v rozhlase, dabingu a televizi (inscenace MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU, KAM SLUNCE NECHODÍ, KOLOBĚŽKA PRVNÍ apod. a seriály F. L. VĚK, ŽENA ZA PULTEM, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, BAMBINOT, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE). Působil také jako externí pedagog na DAMU. Vydal vzpomínkovou knížku „Monolog herce z Vinohrad“ (1984). Zemřel 27. října 1992 v Praze. Dva dny před svými osmdesátými sedmými narozeninami.
