Vrah Rosemary

Mezi fanoušky dnes už kultovní krvák o zhrzeném válečném veteránovi, který se neváhá mstít ani po dlouhých 35 letech. Jenže sexuchtiví studenti pořádají maturitní večírek a u toho náš zabiják nesmí z nějakých důvodů chybět. Tenhle trochu tuctový, ale mimořádně brutální slasher zraje jako víno, začátek osmdesátých let se na něm podepsal tim nejlepším způsobem. Vyniká syrovostí, temnou atmosférou a hlavně vynikajícím gore, na němž se vyřádil ten nejpovolanější - mistr Savini. Svou pitomostí pobaví i policista, co po opuštěných domech a tmavých hřbitovech pátrá po masovém zabijákovi, ozbrojen pouze obyčejnou baterkou. Jenže toho si divák nestačí všimnout, je totiž zaskočený a znechucený další brutální vraždou, která je zase o něco horší, než ta předchozí... Ach jo, tohle byly zlatý časy! (28.06.2011)

Docela slušný slasher, který je ovšem místy dost nevyvážený. V určitých momentech je zbytečně zdlouhavý, nudný a nezáživný. Pozitivní věci zde však převyšují. Brutální vrah se s nikým nesere a při jeho vraždících scénách tuhne krev. Nebo alespoň v době natočení to tak jistě fungovalo. Vražedné scény (většina) jsou hodně rozmanité, dobře zvukově doprovázené a především pěkně krvavé. Herecké výkony jsou rovněž na přijatelné úrovni a rozhodně lepší než český dabing. „Při vraždě první dívky jí dvakrát mladík řekne jiným jménem“. Budovaná atmosféra a napětí mi však přineslo příjemný prožitek pátečního večera, který už jen trochu kazil slabší závěr a fakt, že mi došlo pivo.7/10 (09.07.2011)

Mnohým ľuďom sa slasher horory (ktorých vynikajúcim príkladom je Vrah Rosemary) zdajú úchylné. Človek je v podstate odnepamäti tvor agresívny (viď staré obrazy sadistických mučení svätých, pred ktorými sa má kresťan ešte modliť). Skúste si vyhľadať obrazy martýria sv. Erazma, ktoré namaľovali Dieric Bouts (15.stor.) a Nicolas Poussin (17.stor.) a potom skúste povedať, že západná civilizácia nie je úchylná. Keď som túto fiktívnu a teda akceptovateľnú hororovú fantáziu videl prvýkrát, cítil som sa ako po poriadnej opici a k filmu som sa vrátil až po desaťročí. Režisér Joseph Zito nie je žiadnym majstrom v budovaní atmosféry, avšak jeho neuveriteľná hardcore verzia slasheru je žánrom, ktorý akúkoľvek atmosféru presahuje. Ak vo Fulciho filme obeť s prebodnutou hlavou umiera okamžite, Zito jej dáva ešte desať sekúnd. Ak Steve Miner necháva Michaela Myersa podrezať obeť jediným rozmachom, Zito štylizuje vraždu tak, ako keby šlo o krájanie chleba. Za tak intenzívne zážitky sa menej než päť hviezdičiek nedáva. Nemyslím, že je vhodné dívať sa na tento film dookola celý týždeň, rozhodne som však presvedčený, že toto dielo reflektuje objektívnu realitu sveta i subjektívnu realitu človeka omnoho zdarnejšie než väčšina iných filmov. Záverečné scény ponorené do znejasňujúceho oparu majú snový charakter, v ktorom sladké snenie ústi do nočnej mory a anticipuje "Elm Street". (14.01.2005)

Ničím neprekvapí, vrah je velmi sympatický, obete si vyberá zriedkavo, nástroj má velmi originálny, buď na niekoho vytiahne vidle alebo nôž, ktorý má pekne naostrený a prebodne ním hocikoho. Keď niekoho zabije, do ruky mu vloží ružu, má na sebe čiernu uniformu a čiernu helmu ako vojak. Narozdiel od Burningu to v niektorých momentoch nudí až sa to rozíde a niečo sa udeje, ale ako vravím stále je to len priemerná zábava s úchylnými gore scénkami 60 percent. (06.03.2009)

Skvělý osmdesátkový slasher o vrahovi s vidlemi a dlouhým nožem. V téhle vyvražďovačce je namixováno přesně to, co si fanoušek podobných snímků žádá - svůdné dívky (i když se nesvlékají tolik, jako bylo v oné době zvykem), noc, maskovaný vrah, slušivé gore, hřbitov, naháněčky, falešné stopy, ples a bazén. Pěkná kamera, místy výborná atmosféra (otevírání rakve bylo tak zdlouhavé, že jsem chvílemi pomáhal očima) a dobrá hudba. Na temný podzimní večer jako stvořené! (26.10.2014)