3:15 zemřeš

Klasická šablóna o strašidelnom dome, optimalizovaná pre dnešné teenagerske publikum - čo Bay so svojimi Dunami dokáže viac než dobre (ako nám už dokázal v Texase). Spolu s Kľúčom vrchol tohtoročnej žánrovej úrody, preto sa len veľmi ťažko vyhne porovnávaniu... z ktorého obe snímky vyjdu priblížne s rovnakým skóre. Kým Softley sa vydal oldschoolovejšou cestou, stavial na atmosfére a na konci prekvapil slušnou pointou, Douglas je kamarát s ľakačkami, krvou a videoklipovým vizuálnym podaním (ostatne keby nebol, pravdepodobne mu Bay nezatelefonuje), no s blížiacim sa záverom mu mierne dochádza dych. Jeho réžijný debut si najlepšie užijete na Halloweena v plnom kine, obklopení publikom, ktoré je schopné každú ľakačku "oceniť" 5-sekundovým vreskotom a následnou 20-sekundovou diskusiou na tému "Vieš ako som sa zľakol?". U Kľúča by ma to rušilo, u tejto neambicióznej a zábavnej jednohubky ani náhodou. (04.11.2005)

„Domy ľuďom neubližujú. Ľudia ubližujú ľuďom.“ Zapáčilo sa mi to, už keď som to videl prvý raz v atmosférickej tme kina na jeseň 2005. Okrem zručnej réžie a očakávane pôsobivej výpravy obrovského starého domu na samote pri jazere, v ktorom sa kedysi dávno odohrala desivá, obludná tragédia, sa snímka môže pýšiť niekoľkými vydarenými scénami (šatník, strecha, exorcista Philip Baker Hall), ľakačkami, ktorých sa prekvapivo zľaknete hoci ich do jednej čakáte a príjemne ma prekvapili „dospelé“ herecké výkony sympatického Ryana Reynoldsa a jeho austrálskej partnerky, Melissy Georgej. (21.11.2005)

Vo filme je pár scén, pri ktorých som sa zľakol, ale myslím si, že to nie je dôvod prečo na tento film minúť čas. Počas celého filmu som sa proste cítil, ako keby som ho už videl najmenej stokrát. Vôbec nič ma neprekvapilo. Dokonca som sa aj párkrát zasmial. Najviac ma rozosmiala scéna s kňazom, ktorý príde na želanie Kathy do ich domu a potom utečie. Keď sa ho Kathy opýta prečo utiekol povie, že ten dom ho desí. Podobných absurdných dialógov je film plný. Hudba vo filme iba dokresľuje atmosféru možno si ju ani nevšimnete, pretože pôsobí skutočne nevýrazne. (23.12.2012)

Ze začátku jsem si myslel, že konečně někdo natočil pořádnej horor. Ovšem druhá polovina filmu už trochu ubírá na tempu a ke konci je vám vlastně úplně jedno jak všichni dopadnou. Jsou ale scény ze kterých se mi postavily chlupy až na prdeli. A to když ty malý haranti zavřou chůvu do skříně a ona se nemůže dostat ven. A druhá přímo skvostná scéna, když malá DeFeová vyleze na střechu baráku a mává rodičům. Když jsem si přečetl článek o Amityvillu, nemohl jsem tejden spát. Po shlédnutí tohohle snímku jsem už však usínal beze strachu. (02.02.2007)

Nečekal jsem nic extra, ale výsledek překonal i ty nejhorší představy. Tvůrci si zřejmě vzali do hlavy, že věta "Natočeno podle skutečné události" je úžasné alibi, a tak mohou tenhle strašidelný dům nacpat od sklepa po podkroví sto plus jedním klišé. Horor? Kdepak. Spíš splácanina libovolného duchařského příběhu o prokleté barabizně, Kruhu, Osvícení, Vymítače ďábla... A navíc tak hloupě napsaná a zrežírovaná bez kapky napětí! Co se v domě přihodilo, se dozvíme hned na začátku, a dál už jen sledujeme, jak se v Amityville zabydluje nová rodina, jak pomalu a zcela nezáživně odhaluje to, co my už dávno víme, do toho z každého kouta (za nutného burácení Jablonskyho nehudby) občas vykoukne nějaký ten nebožtík, otec začíná vyšilovat, špatný herecký výkon střídá ještě horší... Děsivé to nebylo, děsné rozhodně ano. (29.09.2012)