Wolf Creek

Wolf Creek zapadne do té kategorie filmů, na které si vyjma několika znalců žánru pár let po jejich vzniku nikdo nevzpomene. Je to dobře? Asi ano. Problémem Wolf Creeku je vlastně pouze jeho přístup, postrádající atributy filmové podívané a snažíc se působit bezmála dokumentárním způsobem. Rozdovádění teenageři nebo parta hláškujících drsoňů? Ne, ve Wolf Creeku se pohybuje trojice zcela obyčejných mladých lidí, jedoucích se bavit na vlastní pěst napříč Austrálií. Jsou uvěřitelní, chovají se uvěřitelně, ale nejsou zajímaví. Bude terorizérem maskovaný fantom, kamerou neodhalený zabiják, přerostlé zvíře či snad monstrum z kosmu? Ne, záporák je překvapivě postarší buran, vybavený turbovidláckou mluvou, nehezky velkým nožem, sbírkou aut po svých obětech, puškou a nepříjemnou vytrvalostí, s níž pronásleduje vyděšené chudáky (později pohřešované mrtvoly). Žádný excentrický zjev, ale vrah tak, jak je známe z novin - relativně normálně vypadající člověk. Dokud nedrží v ruce kudlu a nevypráví příběh bývalých nájemkyň svého obydlí. Morduje se ve velkoměstě, či podobně hustě osídlené aglomeraci, kde lze čekat pomoc a rozhodně nečekat útoky krvežíznivých magorů? Ne, pan magor loví v Australských pustinách, kde zakopnete o (živého) člověka jednou za uherák, poblíž místa, které přeci jen občas nějakého toho turistu přivábí. Největší klad Wolf Creeku je jeho nádherně syrová, autentická atmosféra, která s razancí rozjeté lokomotivy nastartuje během jediné chvíle, v níž se unylá první polovina filmu přelije do jatkovité poloviny druhé. Plus drsný závěr. Plus nervydrásající mučení. Plus perfektní napětí. Originální Wolf Creek příliš není, první půlku trochu nudí, zhruba v polovině si zaklepete na čelo u debilní scény s puškou a pro slabší povahy je v něm toho negativna přeci jen příliš. Na druhou stranu jde o řemeslně solidní thriller s výbornou atmosférou a fungujícím napětím. (26.12.2006)

Tradícia vraždiacich maniakov, žijúcich kdesi v šírošírej pustine vznikla pôvodne v USA, kde osamotene stojace farmy s najbližším susedom na hony vzdialeným, nie sú žiadnou zriedkavosťou. Ak sa k spoločensky málo výživnému životu pridruží úplné osamotenie, k čudáctvu, alebo v horšom prípade k zatemneniu rozumu nie je nikdy ďaleko. Krajinou s podobne vyľudnenými priestormi je aj Austrália, kde tvorcovia filmu zasadili príbeh mladej trojice. Túžiaci zažiť dobrodružstvo, aspoň na čas ich vzďaľujúce od spútavajúcej prítomnosti civilizácie, vydávajú sa dve slečny a ich kamarát autom poznávať nehostinné vnútrozemie. Prvé kontakty s drsniackymi vidiečanmi a poznanie zvláštneho prírodného úkazu však čoskoro vystrieda až desivo reálna nočná mora. Vierohodný dej, zachytávajúci často skratkovité konanie človeka v život ohrozujúcej situácii, sympatická snaha aktívne konať s cieľom uniknúť, nevypovedané tajomstvá zostávajúce ako príjemne vzrušujúce otázniky po skončení (napr. skutočnosť, nakoľko celý dej zodpovedal skutočne prežitému a nakoľko bol fabuláciou jedinej preživšej osoby alebo čo bolo príčinou záhadného zastavenia hodiniek a znefunkčnenia motora auta). V tunajších komentároch toľko kritizovaná úvodná časť a následný zlom v deji, sa mne osobne páčil. Zaujímavo ukázal ako sa pohodové mladícke dobrodružstvo môže zvrtnúť doslova z hodiny na hodinu v príšerné jatky a ako všetka rozvíjajúca sa vzťahová interakcia, určujúca charakter prvej tretiny filmu, stráca akýkoľvek zmysel pri prostej snahe uchrániť si holý život. (18.04.2007)

"Ceněný australský hororový thriller"? Dle mého spíše "velké australské zklamání", a i když může bezduché vraždění spolu s nálepkou "podle skutečných událostí" vyvolat během sledování nepříjemný pocit, v rámci dlouhodobého hlediska filmu spíše škodí. Při zpětné rekapitulaci si totiž divák uvědomí, že *spoiler* přeživší kluk *spoiler* nebyl (alespoň podle filmu) přítomen u cca. 90% krvavých událostí, a jelikož se navíc *spoiler* těla údajných obětí klokaního muže nikdy nenašla *spoiler*, nabízí se otázka "jak moc je to všechno přitažené za vlasy". Nechci být cynická, ale já bych řekla, že dost.;-) (16.09.2013)

Zasloužené 4 hvězdy za originálního psychopata i zajímavou lokaci. Ve svém „Chci navštívit“ škrtám Grand Canyon a píšu si kráter Wolf Creek. Kašlat na cestovky, vyrazím jen s pár kamarády. Třeba budeme mít štěstí a ujme se nás svérázný traper Mick Taylor, dobrovolný průvodce turistů, přijíždějících očumovat jeho (!) kráter. Mick je dobrák od kosti (i od koster) a je hravý, takže nás naučí zajímavé společenské hry. Zmrzačený člověče, nezlob se, kolektivní hru Traperská vybíjená či statickou hru pro dva Hlava na špejli. Též mírně erotickou hru Kozyfuč či zajímavou únikovku Kolik má ostnatý drát ostnů? a hádankářskou Copak ti asi ufiknu teď? Film má sice nesympatické oběti s IQ vačnatce (Skippy promine) a logoped už to s Mickem dávno vzdal (kvalitní tik a sykání), ale je to Australan se srdcem na dlani, někdy i několika srdci a zábava s ním je skutečně epesní! (04.05.2014)

„Tomuhle se říká udělat z tebe hlavu na špejli...kuch!" Jen několik nádherných obrazů přiblíží divákovi neobyčejnou australskou krajinu, což je nakonec škoda, jelikož trvá téměř padesát minut, než dojde k ohrožení hlavních postav. Dívat se po tu dobu na přírodu Austrálie by bylo jistě zajímavější, než poslouchat kecy trojice, co si vyjela na výlet do kráteru. A protože na usměvavé strejdy z buše je dobré dáti si pozor, tak je jasné, co bude záhy následovat. Tak samozřejmě jsou zde oblíbená klišé, kdy vrah není utlučen k smrti, kdy utíkat po cestě není nejmoudřejší a kdy sportovnímu vozu zkrátka neujedeš. Na druhou stranu klišé o blondýně padá a nevyužití psů bylo nepochopitelné a trestuhodné. Pak začne hlodat červíček, zda ten usměvavý strýček nebyl jen přeludem. Z mizerného gore zaujaly pouze ufiknuté prsty. Hodnocení ponechávám, i když dnes bych dal ty hvězdy jen dvě. (23.12.2020)