Smrtící nenávist 2

Bez príbehu, bez napätia. Ducharina postavená na princípe, ktorý funguje len vo vyvražďovačkách: kopa pekných herečiek = kopa obetí. Čo strašilo v jednotke, tu nudí... Takmer všetky šikmáčske horory (PHONE, PULSE, OKO, KRUH...) pracujú s rovnakými relikviami, ale tu ani vlasy vo vani, zalepené dvere či chlapec s infantilným makeupom nefungujú... (04.03.2007)

Takashi Shimizu je debil. Inak ani nemôžem začať. Natočiť cca 6 filmov o tom isto je naozaj choré. Neviem kde som to už čítal, ale bola tam jedna zaujímavá veta v nejakom podobnom znení: Takashi Shimizu sa jedného dna proste zobudil a napísal scenár na film Nenávisť a od vtedy ho tento film živí, pretože doma v Japonsku natočil dve televízne Nenáviste, potom dve filmové(+ v roku 2008 vyjde tretie filmové) potom ho ako inak zavolali do Ameriky a tam natočil remake no a teraz k nemu aj dvojku. Neviem či ho to ešte baví, ale mne stačilo vidieť jednu Japonskú verziu + tie Americké a mám celej Nenávisti až po krk. Vtedy bolo to obdobie keď leteli malé deti a hlavne malé dievčatká s čiernymi vlasmi. Kruh bol naozaj super horor i keď dvojka bola slabšia, na Nenávisť sa tiež dalo pozerať, ale iba v rámci zabitia večera. Celá recenzia: TU (09.09.2007)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)

Mrazilo mě skoro celou stopáž - tihle bubáci na mě holt fungují. O příběh jde až v poslední řadě, ostatně finální rozuzlení ukáže, že rozdělení filmu do několika časových rovin bylo tentokrát bezúčelné. Vedle toho je tu hromada klišé (hlavní hrdinka je sestrou titulní postavy prvního dílu, pochroumané rodinné vztahy), takže stejně jako v případě první části celek zachraňuje pouze audiovizuální stránka. Tvůrci slušně pracují s atmosférou, lekačky jsou většinou i přes svou předvídatelnost dostatečně intenzivní a našlo by se i několik vcelku zajímavých nápadů (zmizení Miyuki v hotelovém pokoji - podpásová variace na podpásovou scénu z prvního dílu). 5/10 (20.11.2011)

Jednička mě moc nebavila, ale měla aspoň náznak příběhu. Tady se střídavě různé postavy pohybují v několika dějových liniích po různých prostředí, scény absolutně nenavazují a lekačka střídá lekačku, aniž by se člověk byť jen jednou leknul. Celé mi to připadalo jako špatný vtip, protože jsem od začátku do konce nechápal "vo co go" a mám pocit, že to netušili ani tvůrci. (02.02.2008)