Monster

Nedopouštět se Monster jistých chyb, moje hodnocení by, dík temnému příběhu, který se odehrává v reálných kulisách, bylo určitě absolutní. Dvojnásob to zamrzí ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že odstranění těchto vad na kráse by bylo úpravou lehkou, kosmetickou - nikoli zásadním zásahem. Mnoho postav v seriálu, hlavně na jeho začátku, je představováno velmi zjednodušeně. Je jedno, zda jde o ředitelovo nařízení Tenmovi, aby operoval starostu a kašlal na bezvýznamného kluka, nebo prohlášení Tenmovy snoubenky, že: "...lidé si nejsou rovni." Jakoby si ti lidé uvnitř své činy a myšlenky nepotřebovali omlouvat, jakoby se nebáli nálepky "nelida", kterou by nutně museli získat. S postavami je ještě jeden problém. Skora každá do děje vstupuje s nějakým svým příběhem a zároveň problémem, který se, dle představ tvůrců, musí vyřešit, na konci musí postava dostat rozhřešení a divák o ní musí všechno vědět. Neustálé se zpovídání Tenmovi, stejně jako úspěšná "psychologická pomoc", kterou Tenma obvykle poskytne, nutně mnohdy působí uměle, zvláště ve chvílích, kdy jde o postavu, která se v seriálu vyskytuje jen na okamžik či pár dílů. Tyto nedostatky naštěstí s časem ubývají a v druhé půli jsou spíše ojedinělé. Atmosféra plná strachu, tajemna, kterou se vinou dvě základní otázky "Jak tohle dopadne?" a "Co se tenkrát vlastně stalo?" ta naštěstí zůstává, ba houstne. Určitě k tomu přispívá i volba hudebního doprovodu a nevýrazných barev. Odhalit počátek vší té hrůzy mohu rozhodně doporučit. Lepší ****. (11.08.2008)

Uznávám, že ta délka je příliš. Ale s odstupem (dokonce píši tento komentář po pár letech od zhlédnutí) musím Obludě smeknout. Takto rozsáhlý EPOS jsem nikde jinde nezažil a neviděl. Pomáhá tomu naprosto originální prostředí - střední Evropu očima Japonce často nezahlédneme, a hlavně DĚJ, který dokonale bruslí na hradě uvěřitelnosti. Ten pocit, že doktor Tenma je jenom malým šroubkem v obrovském stroji, že je v popředí obrovských událostí, které opravdu mohou změnit mnohé. Tenhle atmosferický feeling i dnes cítím - a běhá mi mráz po zádech. 90 % (05.07.2008)

Monster je vážne zaujímavé anime. Musím povedať, že najlepšie sú prvé štyri diely. V prvých štyroch dieloch je naozaj odzrkadlený reálny život kedy sa šťastena a všetko dokáže zvrtnúť behom sekundy. Zažil som to aj v réalnom živote kedy, sa zo sekundy na sekundu zrúti celý život. Tak tu v prvých štyroch dieloch sa zrúti a zas napraví a zas zrúti a tak ďalej. Musím povedať, že hneď po tomto som vedel, že to bude kvalitné anime. Potom však tie štyri diely ďalej prekonané neboli, ale nevadí mi to. Začnem teda hodnotenie ako celku. Veľmi dobré prostredie Nemecka a Čiech, čo bolo pre mňa prekvapujúce a veľmi príjemné prostredie. Obrovské kvantá postáv, ktoré dostávali priestor mi vôbec nevadili a to z jedného jediného dôvodu, že dostávali kvalitný priestor, jedného či niekoľkých dielov v jednom kuse. Psychológia a jednotlivé postavy sú maximálne zložité a neraz im vidíme priamo do hlavy. Príbeh je sám o sebe veľmi záhadný a jeho rozuzlenie trvá v podstate všetkých 74 dielov. Tempo je veľmi pozvoľné a občas naozaj by mohlo byť rýchlejšie. Pár dielov by sa dalo teda vystrihnúť a nemuselo by tam byť, ale nevedel by som vybrať z nich ktoré. Optimum pre Monster(a) by bolo tak 60 dielov. Rozprávky sú vynikajúce, inšpiratívne diela a sú na zamyslenie. Monster má ak to zjednoduším tému, či sa človek zmení, alebo dokáže za každých okolností zostať tým kým je. Po konci anime môžem povedať aj výsledok záleží to od človeka aký je silný a akú silnú ma osobnosť, teda aspoň toto hovorí anime Monster. Keď si chceme za každú cenu niečo vytknúť existuje už spomínané prestrelené množstvo dielov a k tomu úsmevná vec, že ked Tenma niekoho sleduje okamžite mu príde taxík aby ním mohol ísť (na tom som sa veľmi smial), ale za takéto niečo ja rozhodne v jednom vynikajúcom prepracovanom príbehu nebudem strhávať body. Nepáčil sa mi ani koniec, ktorý som čakal iný, ale čo sa dá robiť. Nemyslím tým vyvrcholenie, ale to čo prišlo po tom (inak som bol spokojný). Tvorcovia museli pracovať s množstvom ľudí, kedže v príbehu je všetko maximálne reálne a to aj správanie vrahov a psychopatov. Neviem si predstaviť ako by toto dielo dokázal priniesť na tento svet niekto kto nevidí, alebo mu niekto nepomohol vidieť do hláv "chorých" ľudí a psychopatov. Milujem anime, filmy na zamyslenie a Monster je jednoznačne dostatočný a kvalitný materiál na zamyslenie. Vyzdvihnem aj atmosféru, ktorá postupne vtiahne do deja a už nepustí. (07.03.2015)

Když první epizoda naznačí, že s žádnou magií, střední školou, upíry, roboty nebo démony tentokrát nebudeme mít co dočinění, nevěděl jsem dost dobře, co očekávat. Žádný situační humor ani sci-fi či fantasy žánr? A běh na takhle dlouhou trať? Doktor Tenma mě ale brzy vyvedl z omylu. Nesází sice na rychlé tempo nebo děj plný zvratů, ale už během prvních epizod jsem si zamiloval většinu postav, za hlavního hrdinu s napětím dýchal a z Johana měl uctivou hrůzu. A když časem začnou přibývat nové záhady, staré dostanou odpovědi a provážou se se zcela nečekanými novými kapitolami (epizoda jako dětská knížka, několikadílná exkurze do Prahy), nebylo pochyb. Tohle mysteriózní drama s podtextem filozofie, války, vědy nebo jenom čistých lidských citů, je zážitkem na celý život. A na Kenza Tenmu, Ninu, Johana, Lungeho, Dietera, Evu nebo Wolfganga Grimmera nikdy nezapomenu. Díky vám všem za tuhle fascinující cestu. (11.07.2010)

(Komentováno po zhlédnutí 17 dílů.) Monster obsahuje určité množství napětí a dosud odhalená kostra zápletky je poměrně atraktivní; několikrát jsem se na vývoj událostí v dalším dílu upřímně těšil a i teď jsem ještě trochu zvědavý, jak to celé dopadne. Jenže cena za jeho sledování už mi přpadala příliš vysoká, opravdu dobré díly bych totiž spočetl na prstech jedné ruky. Vadily mi zejména dvě věci. Nebývale černobílé charaktery. Touto chorobu jsou postiženy úplně všechny postavy, snad s výjimkou Johanna, ale to je dost možná způsobeno pouze tím, že o něm během 17 dílů není téměř nic řečeno. Ostatní postavy jsou buďto zcela černé, nebo naopak zcela bílé, výjimečně (jako Dr. Tenma) mají chvíli jednu barvu a pak zase druhou. Přechody nebo odstíny šedi, jichž je mezi černou a bílou nespočet, zde nejsou žádné. Naivní dialogy jsou pak logickým důsledkem, těžko chtít po jednorozměrných postavách, aby vypravovaly nějaká moudra. Příliš účelových dialogů obsahujících ohromné množství prostoty, lidské dobroty a naivního idealismu, za které by se snad i dítko školou povinné v dramatickém kroužku stydělo. Zajímavé je to právě s ohledem na to, že příběh je v jádru poměrně dospělý; jako by se na tvorbě podílelo několik odlišných lidí. Skutečně výborná je úvodní a závěrečná znělka a zvuková kulisa filmu, obzvláště hudba. Nahlas nevyslovené, ale tiše myšlené hodnocení: **. (31.01.2008)