Smash

Před pár lety vtrhlo na televizní obrazovky Glee. Rozujchaný teen muzikál plný sebezesměšňování a parodií hýřící barvičkami a dobrou náladou. Ukázalo se, že obecenstvo miluje muzikál, producenti v tom ovšem viděli především multimediální dojnou krávu. Televize, reklama, mp3 za menší či větší poplatek a tak dále. A tak chtěl americký televizní titán NBC napodobit FOX a pořídit si vlastní kravičku. K tomu si najal nejlepší producenty (Spielberg), zkušené scénáristy (tvůrkyně Theresa Rebeck je podepsaná pod desítkami scénářů televizních seriálů a hlavně je autorkou několika her z Broadwaye i mimo ní) a především hvězdné obsazení (roztomilá sympatická Debra Messing, důstojně stárnoucí Anjelica Huston či ďábelsky charismatický Jack Davenport). Smash měl proto všechny předpoklady se stát velikým hitem. Přesto se tak z několika důvodů nestalo. V samém jádru příběhu stojí rozpustilá neurotická spisovatelka Julia (Messing) a její nejlepší přítel, skladatel Tom (Borle). Ti dva si usmyslí vytvořit muzikál na motivy života božské Marilyn a nastartují kolotoč castingů, zkoušek, intrik a zákulisních dramat. Poměrně velká část vztahových okamžiků ale tak docela nefunguje, ať už kvůli naprostému nedostatku chemie mezi představiteli (Karen/Dev) nebo prostě proto, že je to nudná linka (problémy s Leem). Vůbec největší svízel je pak v konceptu nejzásadnějšího průběžného konfliktu, konkurence mezi nezkušeným kuřetem s božským hlasem Karen (McPhee) a protřelou Ivy (Hilty), která ani po letech tvrdé dřiny ne a ne se prosadit. Ten sám o sobě velice baví a táhne děj kupředu, problém ovšem spočívá ve faktu, že scénář (či jeho tvůrci) si očividně přeje, aby divák "fandil" Karen, já ale prostě nedokážu držet palce někomu, kdo si nemusel jít tvrdě za svým, nemusel na sobě makat a dlouhé roky nacvičovat, a prakticky mu všechno spadlo k nohám, tím spíš, když je to oproti někomu, kdo má minimálně srovnatelný talent a k tomu hromadu zkušeností navrch. A do toho je tu hrstka z nejotravnějších televizních postav vůbec (kdo v první sezóně umírá z Ellise, kterého jsem se nakonec dokonce naučil mít rád, připravte se, že ve druhé přijde někdo mnohem horší). Přes všechno řečené má Smash pár trumfů v rukávě. Několik postav je napsaných vyloženě skvěle (Julia, Derek a Ivy především), herci jsou převážně vynikající (nechci se opakovat, ale Messing, Davenport a Hilty především), a pokud nejsou vynikající herecky, alespoň zpívají jak o život (McPhee). Aura Marilyn Monroe je chtě nechtě magická, veškerá zákulisní dramata neuvěřitelně baví, a když sem tam padne nějaké bombastické hudební číslo, je těžké nemít na tváři spokojený široký úsměv. Právě za něj se nakonec musím přiklonit k té čtvrté hvězdě, která až do poslední chvíle o fous unikala. (21.05.2012)

Po třech epizodách první série to na mě působí ploše, průměrně a nezáživně. Asi tomu ještě, jako fanynka muzikálů, dám šanci, ale zatím je to na 3 hvězdy. S Glee se to nedá srovnat, přesto si myslím, že kvality Glee to nedosáhne nikdy. Mimochodem, na tento seriál jsem přišla při hledání obrázku mé oblíbené norské sladkosti Smash! :) Editace 7.4.13 - po skončení první sezóny dávám 4 hvězdičky. Zlepšilo se to :) (30.03.2013)

Nejsem velkým fanouškem muzikálů, ale Smash mě do dění vtáhnul hodně rychle. Jistě, seriál je plný klišé, ale zároveň je dostatečně zábavný, takže netrvá dlouho a místo hledání chyb si tuhle show začnete neskutečně užívat. Smash má prostě šťávu, poutavý příběh, výtečné herecké obsazení (v čele se skvělým Jackem Davenportem v roli režiséra) a solidní muzikálová čísla. A finále bylo vskutku parádní, takže už se těším na další řadu. 1. série - 80% --- Přestože ve druhé sérii bylo pár přebytečných dějových linií, nebavila jsem se o nic méně a ukončení po pouhých dvou řadách mě hodně mrzelo. Ale to už je holt klasika, že seriály z produkce Stevena Spielberga nemívají dlouhou životnost. 2. série - 80%, Nejoblíbenější postava: Derek Wills (Jack Davenport) (23.01.2012)

Tak já se vám teda přiznám: už od Pirátů z Karibiku a Párování mám slabost pro Jacka Davenporta. Ten chlap perfektně zvládá kupu hereckých poloh, má unikátní charisma a naprosto boží hlas - na první poskecg rozpoznatelný, hluboký baryton s posh britským přízvukem, u kterého si nemůžete být jistí, jestli si z vás dotyčný sarkasticky neutahuje. Smash jsem dala šanci kvůli němu a rozhodně nelituju. Hlavní hrdinka se zlatým srdcem a krásným hlasem, drsné a falešné prostředí broadwayských umělců, fajn dialogy, choreografie a skvělé originální písničky (jdi se bodnout, Glee!). Seriál se asi bude víc líbit ženám (jde tu hodně o vztahy krásných lidí, zpívání, podrazy, lásku, nedorozumění...), ale alespoň první série je příkladem toho, jak se něčeho směřovaného na ženské publikum zhostit originálně a s nadhledem. Oh, a Davenportův drsný režisér Derek je samozřejmě k sežrání a krade si pro sebe každou scénu, ve které je. (30.10.2014)

Smash obsahuje všechny typické ingredience seriálu pro ženy - pozlátko, city, intriky, krásní lidé - takže si nejsem jistá, jak moc se může líbit mužským divákům. S diváky ovšem tenhle seriál hraje otevřenou hru a netváří se, že je něčím víc než oddechovým seriálem (byli jste varovaní!). Většina písní navíc na rozdíl od Glee není karaoke, ale původní čísla, takže už za to musím dát palec nahoru. Pro mě osobně seriál táhnou sympaťanda Debra Messing s čupřinou jak z katalogu na vlasové výrobky, naprosto přesná Maegan Marylin Hilty a striktní profesionál Jack Davenport, který jenom svým přízvukem dokáže všechny postavit do latě. (30.10.2014)