Bojovník

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

Osoba na režisérskej stoličke Antoine Fuqua zvyčajne zvláda remeselnú prácu dobre a občas z toho vyjde zaujímavý, ba až pozoruhodný film (Training Day). Bojovník je taktiež vizuálne zručný. Bohužiaľ obsahovo ide o jeden zo šedých odtieňov scenáristickej rutiny, ktorá je obsiahnutá už v samotnom popise. Podobná schéma klesania na dno a opätovného výstupu na piedestál je v kinematografii tak bežná, že ide o samostatný klišé žáner. Námet o jednoduchom boxerovi, ktorému zomrie hybná sila a základný kameň života nie je vôbec zlý. Scenáristické a režijné spracovanie sú však natoľko obyčajné, že uvarenie tej istej polievky po niekoľkýkrát nemusí každému chutiť. Niektorí ocenia hercov, kameru a štyri kúty boxerského ringu. Iným bude určite vadiť dlhá minutáž, z análneho venca vytiahnuté zvraty a celková všednosť. (11.06.2019)

Filmy ze světa boxerského ringu se těší moji oblibě už od dob, co jsem viděl poprvé Rockyho, tudíž každý snímek z tohoto odvětví, který se mi zdá být zajímavý, si nenechávám ujít. Bojovník (nechápu překlad názvu Southpaw) příjemně kombinuje svět boxu s drogami, rodinným zázemím, hledáním hodnot, péči o dítě a vyrovnáváním se se ztrátou bližního. Jake Gyllenhaal mě překvapil svým pojetím boxera a zároveň mi potvrdil, že je solidním hercem. Forest Whitaker tradičně nezklamal a potěšila i Rachel McAdams a Naomie Harris. Southpaw umí zaujmout nejen sportovní tematikou, ale také tím, jak vkusně umí zahrát na city, přičemž to nepůsobí lacině a vyděračsky. Pro mě jednoznačných 5*. (15.10.2015)

Já to vnímala asi jak je to napsané v komentáři od Aarona. Tudíž bych se jen opakovala, ale za to, co předvedl Jake Gyllenhaal musím přihodit jednu hvězdu. Vážně někdy nechápu, co je herec pro svojí roli podstoupit a tady klobouk dolů. A ještě jedna malá bodka. Jak Jeremy Renner tak Bradley Cooper by rozhodně nebyli také špatnou volbou. Docela dobře si je v té roli dovedu představit. (08.02.2019)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)