Anna Karenina

Díky bohu vrátil se k tomu, co mu jde nejlíp! Joe na mně opět vybafnul tím svým romantickým duchem a já nestačil kulat oči. Nejenom hudební podtext či atmosféra divadelního carského Ruska, no také krásná Kiera, které to tady neskutečně slušelo, mne dostalo/i do kolen. Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem to četl… v rámci povinné literatury, jsem to samozřejmě nečetl. Co je povinné, to mně nebere (tož to ale není žádné přiznaní p. učitelko). No věděl jsem, jak to skončí, hned od první minuty kdy začali klepat stroje a hrát kankán jsem tušil konec (jasnovidec). V tom jsem viděl ji, toužebně jsem se podíval do její krásně laděných, hypnotizujících očí a věděl jsem to, ach jo! 8 možná i 9/10 hotový jsem byl. (08.01.2013)

Stoppardova hluboká stopa na jevišti Wrightova manýristického teátru. Dlouho se ve mně bila použitá forma divadelních kulis a rekvizit s letmo se dotknutou "klasikou" výpravného filmu, ale to nakonec bylo u této verze Tolstého manifestu lásky, co je (není) zkalená pochybnostmi a konvencemi, vlastně jedno. Výsledkem je, stejně jako u Pýchy & Předsudku, či Pokání, že Wright položil většinu emocí na oltář vlastní režisérské imaginace (místy opravdu uchvacující), což je ovšem cesta, které nemusí být každý otevřen a já tak měl v porovnání s Jane Eyre Caryho Fukunagy pocit, že Anna je jen pomíjivá sněhová vločka, co dopadla na římsu rozpáleného krbu hradního pána Rochestera.. Jude Law je bohatýr, nicméně Aaron Taylor-Johnson by za svého Vronského zasloužil strhnout ten buržoazní knírek a vystřelit z Aurory.. (14.01.2013)

Joe Wright natočil starý známý příběh Anny Kareniny úplně jinak, než jsem očekával. Vsadil na divadelní styl, neustále střídání scén a kulis a musím říct, že mi to trvalo víc, jak půl hodiny, než jsem si na tohle všechno zvykl. Poté už jsem se začal unášet příběhem o jedné lásce, které zdaleka ne všichni přáli jen to nejlepší. Keira byla oproti poslednímu " historickému" filmu Nebezpečná metoda velmi přesvědčivá a totéž lze určitě říct o jejím manželovi v podání Jude Lawa , z jehož suchopárnosti a chladu šel místy strach. Matthew ten hodně " zfotrovatěl " a přihodil i nějaké to kilo navíc. Co bych ještě zcela jistě pochválil, to byla výprava a kostýmy, které byly naprosto perfektní a celkem přispěly k převážně pozitivnímu dojmu, který na mě tenhle film zanechal. (26.01.2015)

První hodina je zcela uchvacující a vtahující. Druhá už jen čekání na vlak. Nevyrovnané co do dávkování nápadů i děje. A nemyslím se, že by to bylo mým přemlsáním. 3 a 1/2, zaokrouhleno zatím nahoru, protože Wright stále objevuje nové věci, tedy spíš věci nově působící. Opět bych tohohle režiséra nepřeceňoval - je to "jen" pěkné. Ale pěkně pěkné. (28.11.2012)

Nevyšlo to. Joe Wright se i napotřetí ponořil do vod kostýmního dramatu pomocí dokonalé kamery, strhujícího Marianelliho soundtracku a královny Keiry, ale poprvé narazil. Nekoná se čarokrása Pýchy a předsudku ani intimní osudovost Pokání. Anna u mě prohrává kvůli nezajímavým vedlejším postavám, chvílemi rušivé divadelní formě a hlavně emocím, které mě většinu času míjejí. Obdivoval jsem Vronského nebo respektoval ministra Karenina, ale veškeré lásky a trápení hlavního trojúhelníku mě spíš opatrně zajímaly, než že bych jim propadl. A to je u Wrighta adaptujícího klasickou literaturu nevyhnutelné zklamání. (26.12.2012)