Sinister 2

„ŘEKNI TO NĚKOMU A ZABIJEME TEBE I CELOU TVOU RODINU. A NA TEN FILM SE BUDEME DÍVAT POŘÁD DOKOLA…“ /// Tak hlavně si to nemělo brát Sinister do držky. Mělo to vyprávět vo domečku, který dělá to, co má – straší parchanta a druhýho parchanta (no toho moc ne) a maminu (ta vo tom vlastně neví). To, že parchanti společně čuměj na filmy (takový brutálnější home video) ještě neznamená, že tam musí prudit Bughuul. Ale je tady, takže dost zbytečnejch keců, jestli jo (Sinister) nebo ne (Sinister – pro míň chápavý). Pak mně z toho vylejzá, že to zase taková hrůza není. Celkem to straší, zápletka není tragická. Jen to finále je neuvěřitelně debilní, vlastně by se dalo říct, že neuvěřitelný. Pravda, nebejt těch filmů… tak vlastně není na co koukat. Ale dávám 3*, páč su větší srab než vostatní! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mrtvej kámoš má nějaký filmy. 2.) Už mě doma všichni serou. 3.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.04.2016)

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Tak se to říká že? Jednička byla skvělá v budování atmosféry a tím, že dvojka je vlastně přímé pokračování, tak ve výsledku už tu není ten "wow" efekt, co byl na konci prvního dílu. Sinister 2 nebere ohled na to, pokud jste viděli první díl. Zápletka už je vlastně daná a zbývá, aby to pochopili taky hrdinové ve filmu. Na druhou stranu je z toho vlastně podařený sequel, který doplňuje mezery v jedničce. Jak a proč. Krom hlavního herce, ale není na filmu žádný jiný tahák. Úžasný James "Ray" Ransone si zopakoval svojí roli. Tentokrát jako hlavní a to je vlastně vše. Sledování starých filmů je opět napoprvé docela dost depresivní a nejlepší lekací scény si bere dvojka z předchozího dílu. Jediná skutečně zajímavá scéna je hraní s baterkou a stíny. To je sakra povedený. Ve výsledku je to, ale skutečně promarněná šance na podařený horor. Jednoduše – neděsí. (44 %) (22.03.2016)

Na relativně unikátní jedničku to nemá, ale pořád je to zatraceně creepy horor, který mě naštval pouze tím, jak moc spoléhá na přiteplené lekačky, které nemám rád, protože je to pro tvůrce hororu nejjednoduší cesta, jak postrašit diváka. K mé nelibosti jsou tady opravdu hodně intenzivní a občas i nečekané, byť jsou provedeny dost lacině: klasické ticho, náhlý hlasitý zvuk a děsivý xichtík. Ten největší strach ale nahání zvuková stránka. Vrací se i původní hudební motiv, který patří mezi to nejvíc sick mezi hororovými soundtracky. Hudba, která ve správné situaci dokáže nahnat nefalšovanou hrůzu. Příběh jako takový ale ničím inovátorský. Máme tu klasické rodinné drama a bubáka navrch. Ústřední bubák je dost děsivej, jeho minioni zas už tolik ne. Jako celek spíše průměr, byť na takové to jednorázové postrašení to funguje víc dobře. (05.12.2016)

Nikdy jsem nebyl příznivcem prvního Sinisteru (na rozdíl od ostatních ho považuju za dost průměrnou záležitost a svým způsobem i ztrátu času), takže jsem od tohoto pokračování vůbec nic nečekal. No a vlastně jsem od něj ani nic nedostal. Ciaran Foy si vedl ještě hůře než jeho předchůdce Scott Derrickson a já měl co dělat, abych se na to vůbec dodíval až do konce. Provařené téma a recyklace (kopírka) prvního dílu byla ještě více únavná než její předchůdce a vlastně nám skoro nic nového nepřinesla. Máme tady sice novou rodinu (která mi byla ještě více nesympatická než ta první), nový dům – když už ten starý shořel a několik „šokujících“ pásek, ale to je tak všechno. Atmosféra byla místy hodně zoufalá, napětí se tu za celou dobu skoro neobjevilo a o kvalitě hereckých výkonů se nebudu raději bavit vůbec. Shannyn Sossamon mám docela rád, ale i ona zde byla dost zoufalá – jako by jí to snad ani nebavilo. Abych byl vůbec schopný nějak tento film ohodnotit, musel jsem si vystačit jen s několika „drobky“, které se tu objevili. 30% (28.05.2017)

Kukuřičnééé...placky...ne, děti. Sinister 2 je slabší, jak už to často u dvojek bývá, přesto je lepší, než většina duchařin z poslední doby. A to proto, že více než na duchy, hmm, zde to vypadá dokonce na poltergeisty, sází na drama rozpadající se rodiny. Nejsilnější scény jsou tak paradoxně ty, kdy se střetávají manželé, jejich synové, případně všichni dohromady. Film má místy své napětí, ale strašidelný není. Zábavným zpestřením je duchařská filmotéka - potěšili krokodýlové i krysy, kteréžto mučení vynalezli již hodně dávno Japonci. Kromě přikládání hrnce s vyhladovělou krysou na břicho, která pak byla skrze otvor ve dně drážděna rozžhavenou tyčí, aby se co nejrychleji pokusila uniknout přes útroby, byl častější způsob přikládání hrnce na zadek odsouzeného - ten často zemřel na šok dříve, než se krysa dostala do jeho těla. Podle svědectví ale uhynula většinou i krysa, jelikož se v nitru těla udusila. Jinak filmu podráží nohy nesmysly, kdy malý kluk přemůže rodinu (hlavně despotického otce), což raději není ukázáno, propuštěný zástupce šerifa přijede na místo popravy v autě, ale pak, čert ví proč, všichni prchají pěšky... Solidní průměr na jedno podívání. (07.03.2016)