Strážci Galaxie Vol. 2

"Možná to byl tvůj otec, ale nikdy ne tvůj táta." ___________ James Gunn to opět dokázal, opět na to šel od lesa, opět šel proti proudu, a natočil třeskutě zábavnou fantazijní hudební komedii o jedný nesourodý bandě bláznivých vesmírných outsiderů – a je jedno, že mezi ně patří šmoula s červeným čírem který si myslí že je Mary Poppins, týpek jehož životním vzorem je David Hasselhoff, egoistický mýval s obsesivní zálibou v střelných zbraních, malý mluvící strom který sotva vylezl z květináče, dvě vražedný kyborgský sestřičky, potetovaný wrestler který nechápe metafory, anebo hmyzí holka s anténama – zamilujete si je všechny. Strážci Galaxie Vol. 2 tak nejenom excelentně fungují jako feel-good space-opera o daddy issues, nebo vizuálně krásný barvičkovitý spektákl [který je natolik pestrobarevný až připomíná dětské omalovánky] s okouzlující osmdesátkovou retro estetikou, ale i jako ukrutně zábavná a neskutečně dojemná galaktická pohádka o strastech a radostech kamarádství, jinakosti a důležitosti rodiny s víc než inspirativním poselstvím: že i ten nejhnusnější grázl může mít srdce ze zlata. Je však nutno vše brát s patřičným nadhledem a komediální nadsázkou, protože ten smysl pro absurdno kterej z tohohle over-the-top vodvazu srší na několik parseků daleko nemusí sednout zrovna každýmu – jenže tenhle biják se mi takřka ze všech hledisek trefil do vkusu, že to ani neni možný. No a finální katarze je taková emocionální ždímačka, že je i pro největšího alfasamce obtížný zatlačit slzu – protože fakt pečlivě kulminuje všechny příběhové (pod)zápletky a motivy.... Tenhle film má prostě svoje specifický charisma a čaro, a hlavně má něco, co ostatním komiksovým blockbusterům tak akutně chybí: srdíčko – protože je na něm znát ta láska a péče, kterou do něj tvůrci vložili. James Gunn je fakt mistr svýho řemesla, kterej si doslova vycucal z prstu jeden z nejlepších blockbusterových spektáklů, co jsem za poslední roky viděl, a já mu za to nohy líbám.... Zcela bez debat moje nejoblíbenější komiksovka s mým nejmilovanějším soundtrackem co jsem kdy slyšel. Zkrátka, tohle je jeden z mála filmů, co mě vždycky pěkně zahřeje u srdíčka, a který jsem viděl už tolikrát, že to ani zdrávo není.... Yondu FTW. Co dodat? I'm Mary Poppins y'all! 💙 (07.09.2017)

Galaktická jízda number 2 pokračuje a znovu ve velké parádě. Už první scéna tančícího Groota nemá chybu. Ono celkově tahle postava je kouzelná a vtipná. I další postavy jsou fantastické, plno hlášek a momentů, kterých se v jiných filmech jen tak nedočkáme. Trošku jiní hrdinové nám ukazují skvělou jízdu plnou akce, efektů a skvělé zábavy. Kam se hrabe Thor, Spiderman a jiní, kteří nabízejí jen a jen stejný zážitek. Do plného počtu chybí jen málo, ale přesto spokojenost obrovská. 8/10 = 87% (27.04.2018)

Po prvním díle, kterému jsem nepřišel na chuť tak, jak jsem si představoval, přichází Strážci znovu. K mému překvapení se všechno zlepšilo a já jsem se skvěle bavil. Baby Groot mě v trailerech celkem iritoval, ale tady potěšil (scéna s čírem mi připomínala Stoletého staříka). Star Lord nemá moc prostoru pro gagy jako v jedničce - řeší hlavně rodinné trable, které však mají váhu a nejsou povrchní. Celkově interakce s Egem (jeden z nejlepších záporáků poslední doby) fungovaly. Rocket opět skvělý, Gamora beze změny - linka s Nebulou je slabší, ale asi vytvoří oslí můstek k Avengers. Hudba v mnoha motivech - když zrovna nejede na oldies hitech - připomíná Mad Maxe. Náladu skvěle zvedá duo Drax/Mantis. Jejich dialogy plné humoru (který má dost blízko k tomu britskému) byly brilantní. A nakonec Yondu... Dostal lepší scénář a skvěle konkuroval Quicksilverovi z X-Menů. Shrnul bych to jedním slovem. Paráda! (Po druhém shlédnutí se prožitek překvapivě nevytrácí, ale prohlubuje). Chápu, jestli se to někomu nelíbí, ale já v tomhle filmu našel nečekané zalíbení a je to opravdu pecka. (31.05.2017)

„You're like Mary Poppins.“ Zejména během prostřední části víc soap než space opera, ale posun k rodinným hodnotám mi po jedničce, končící založením „rodiny“, přijde jako logický vývoj. Tvůrci si ve skutečnosti připravují půdu pro emocionálně silné finále a většinu motivů zdánlivě zdržujících vyprávění dříve či později smysluplně zapojí do hry (dopředu např. víme, že malého Groota fakt není radno pověřovat důležitými úkoly). Vyprávění o nespokojených rodičích (skutečných i náhradních) a nešťastných dětech zároveň souzní s nostalgickým tónem filmu, který pravou kvalitu hledá (a nachází) prostřednictvím songů a popkulturních odkazů v minulosti (stejně jako mnohé současné hollywoodské filmy, okouzlené osmdesátkovou estetikou). Moderní a egoistické řešení à la Minecraft (vytvořit si svůj vlastní svět) nezabírá. Hledání místa, kde se budete cítit dobře (nakonec se pochopitelně ukáže, že nezáleží na místě, ale na lidech), tvoří hlavní dějovou linku navenek epizodického, ve skutečnosti oproti jedničce (kde všechno držel pohromadě jeden MacGuffin) poměrně semknutého vyprávění. Lépe například funguje organizace syžetu pomocí písniček z Peterovy kazety, resp. možnosti/nemožnosti jejich poslechu. Film je samozřejmě nejzábavnější, když se vážně nebere a své pohrdání konvencemi superhrdinských megafilům nám dává ostentativně najevo (úvodní a z celého filmu nejvtipnější akční sekvence, kdy samotnou akci vlastně nevidíme). Gunn opět zkouší, jakými způsoby lze pojmout masivní akční scénu, aby nebyla zaměnitelná. Jen k tomu měl o něco vyšší rozpočet, takže se mohl vyřádit ještě víc (několik scén otevřeně odkazuje ke starým videohrám – Space Invaders, Galaga, Pac-Man –, nechybí vesmírná variace slavné náletové scény z Na sever severozápadní linkou, do velkolepého akčního vyvrcholení je zakomponované cameo Davida Hasselhoffa a narážka na Mary Poppins). Strážci Galaxie Vol. 2 jsou našlapaným letním blockbusterem, který si díky akčním scénám, soundtracku a nezaměnitelným hrdinům zachovává dost osobitosti, aby dokázal mezi mnoha a mnoha dalšími komiksovými filmy zaujmout a abyste mu odpustil větší předvídatelnost a občasnou ztrátu tempa. 80% (06.05.2017)

// Pro jedničku hrál moment překvapení, tehdy pořád čerstvé pojetí a taky překvapivě citlivá práce s postavami, především tedy tou hlavní, díky čemuž na mě finále s maminkou působilo zatraceně dojemně. Oproti tomu dvojka oprašuje staré křivdy, láká na vidinu světlejších zítřků a vytahuje jedno z nejepičtějších komiksových finále vůbec. Musíte si na něj ovšem nějakou dobu počkat a zatímco mně osobně jednotlivé scénky vedoucí k onomu vrcholu filmu nijak nevadily, někdo by se klidně mohl nudit. Závěr jako takový už nefungoval tolik, jako v jedničce, pořád je to ale lepší než 90% zbylé marvelovské tvorby. Včetně obou vychvalovaných Kapitánů nebo třeba prvních Avengers. Trochu zamrzí, že tu hlavní hrozba opět nepůsobí moc hrozivě a že nikde nejsou vidět žádné skutečně dopady, protože pak by se to muselo brát alespoň trochu vážně a na to si v tomhle univerzu nikdo zjevně troufat nehodlá. Kolem a kolem ale spokojenost a byť je to o kousíček slabší, jak první díl, pořád jsem se v kině obrovitánsky bavil, takže určitě zajít, vidět, vyhnout se 3D a užít si. 7/10 (05.05.2017)