La Llorona: Prokletá žena

Strašení a mateřství.Když to ve filmu zabafá a já se jako divák zasměji, je něco špatně. Možná špatně vybudovaný svět příběhu, tupá zápletka a snadno zapomenutelné postavy. Hlavně ale nedostatek kreativity a inovace staré značky. jak exhumovaná mrtvola. Vidíme několik nesourodých zvratů, postavy občas jednají směšně a závěr je uspěchaný. Jde o dějově standartní šablonovitý horror o bubákovy , který straší v rodinném domě. (13.08.2019)

Trailer nezaujal natolik abych na La Lloronu šel do kina. Teď si říkám, že to byla asi chyba, protože přinejmenším moje přítulkyně by si to parádně užila. Ona má totiž filmy u kterých se může bát a lekat vyloženě ráda. Přítulkyně byla vlastně tím impulsem kvůli kterýmu jsem se k filmu vůbec dokopal. Já osobně bych si ho klidně odpustil. Nakonec se z toho vyklubala celkem solidní duchařinka se spoustou ( prvoplánovejch ) lekaček, které i tak na mou něžnější polovičku fungovaly a já tak mohl sledovat jak se u filmu leká. Což mě vždycky dokáže pobavit. Ve výsledku musím uznat, že La Llorona je lepší než většina duchařin na kterých jsem za poslední 2 roky byl v kině. Někdy se holt podle traileru nepořídíš. Většinou to totiž bývá tak, že trailer je nadupanej, ale samotnej film stojí " za vyliž prdel ". V tomhle případě to bylo naopak. Trailer nudnej ( řekl bych až trapnej jak sáňky v létě ), ale samotnej film je lehce nadprůměrná duchařina. Ta sice nenabízí nic novýho co by jsme neviděli už někde jinde i tak ale nenudí. Za mě to jsou 3 hvězdy. (07.09.2019)

Mexické legendy a latinskoamerický folklór rozhodně nemám moc nastudovaný, ale přízrak plačící ženy La Llorony se objevil již v řadě filmů. Většinou šlo o dramata, ale dostalo se i na pár hororových kousků. Takže nebylo moc překvapující, že po něm sáhl i James Wan a jeho kolegové a natočili o něm i samostatný film (který se samozřejmě stal součástí The Conjuring Universe). Michael Chaves coby začínající režisér rozhodně ostudu neudělal a odvedl vcelku slušnou práci. Společně s filmem The Nun na mě udělali mnohem větší dojem než taková trilogie o panence Annabelle. O té tu mimochodem taky byla zmínka díky vzpomínce Otce Pereze, ale ani ten nedostal moc prostoru. Prostě posloužil jen jako propojení s celou sérií. Mnohem více se mi však líbil úvod v chudinské čtvrti a příchod La Llorony na scénu. Hispánští a mexičtí spratci mají po uslyšení jejího nářku o „zábavu“ postaráno. Zamčení ve skříni, šamanské rituály a zaříkadla vás sice na chvíli před přízrakem v bílých šatech se závojem ochrání, ale opravdu jen na chvíli. Tahle mrška si vás totiž nejdříve pěkně označí a poté svůj teror nepěkně stupňuje. Bohužel je pravda, že si film neudrží slušnou úroveň po celou dobu svého trvání. Dá se tu narazit na několik sterilních (nudnějších) pasáží, které postrádají tempo, napětí i zajímavé momenty. Na druhou stranu je ale dle mého vše vyváženo i slušnou porcí atmosférických scén, několika lekačkami a dobrými hereckými výkony většiny zúčastněných. Strachy se u toho rozhodně neposerete, ale že bych se nějak výrazněji nudil? To ne. Můžu říct, že jsem v tom našel jisté zalíbení. Zvláště pak v poslední třetině filmu, kdy vše začalo gradovat. La Llorona odložila „rukavičky“ a jde tvrdě na věc. Scéna ve vaně a na půdě patří k tomu nejlepšímu, co nám tu bylo nabídnuto. 60% (26.01.2020)

To si tak člověk najde v zalíbení v hororech a postupně jej otupí do té míry, že už vůbec nefungují. V určitém bodě na ně budu muset přestat koukat (minimálně omezit všechny tyhle rychlokvaškové spin-offy), patrně už potom, co mě zklame třetí Conjuring...stále si totiž stojím za tím, že jako James Wan to nikdo nenatočí. Což je i případ Michaela Chavese, jež nám natočil naprosto zaměnitelný lekačkový horor, který vydělal kupu peněz, vyděsil pár puberťaček a potěšil pár lidí v Mexiku. Nic víc a nic míň. 55%. PS : Spojitost s Conjuring univerzem pochopitelně 0 (Tony Amendola). (21.10.2019)

Co je potřeba v tomhle žánru v časech, kdy kvantita a podnikatelské záměry producentů vítězí nad kvalitou? Není to nejdůležitější, ale sebevědomé strašidlo. Mexická ektoplasmatická plačka, co ráda topí děti ve svém zármutku, zapadla do závojového CGI průměru včetně náhlých změn hlasitosti svého projevu. Alespoň pět nebo šest momentů, kdy se vám mráz jako poctivý indikátor děsu proběhne po zádech. To Chaves zvládl vcelku dovedně a udržel se ve hře. Atmosféra, která i třeba pomocí mytologie a logického jednání dovede všechno to bubákování k finále. Tady mamá, co si plete děti s koťaty, pokulhává svou sterilitou a nedostatkem vůle hledat jiná řešení. Funkční vyvrcholení. Zachmuřený šaman, semínka u prahu a čekání na použití kříže ze speciálního dřeva nejsou nic, co by tu už několikrát nebylo. A tím se dostáváme k nutnosti vyhnout se rutině. Moru, který, ač se to pro horory zdá jako vhodná cílová destinace, vede do pekel a z filmu se stává Wan of many…což La Llorona v podstatě je.. (30.07.2019)