The Grudge
Nenávisť
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
Režie:
Nicolas PesceKamera:
Zack GallerHudba:
The Newton BrothersHrají:
Andrea Riseborough, Demián Bichir, John Cho, Betty Gilpin, Lin Shaye, Jacki Weaver, Frankie Faison, William Sadler, Nancy Sorel, Tara Westwood (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Videa (2)
Recenze (166)
Nicolas Pesce skáče medzi niekoľkými časovými líniami. Kvôli príšernému strihu medzi flashbackmi som sa tak vôbec nedokázal orientovať v tom, kde sa aktuálne v príbehu nachádzame. Možno to však bolo spôsobené aj tým, že som sa pri filme nudil a nedával tak úplne pozor. Prakticky jediné, čo sa mi na The Grudge páčilo, je mrazivá klavírová zvučka a pár dobrých jump scareov. Inak katastrofa. ()
Bez nápadu a inovace. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych málem usnul. A to už něco o kvalitě filmu svědčí. Herci nenadchnou, horrorové prvky nevyděsí a film se snaží až moc odlišovat od dnešních horrorů za účelem být lepší než ony, jenže je to vlastně ještě horší. A to na to dohlížel Raimi! Nic moc... ()
Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. () (méně) (více)
Už ani neviem koľký remake a pokus o znova nakopnutie série The Grudge. Všeobecne mi táto séria vôbec nesedí a aj z pôvodných filmov, ktoré sa na ČSFD tešia pomerne vysokým % hodnoteniam sa mi snáď ako jediný páčil iba americký remake z 2004 so Sarah Michelle Gellar v hlavnej úlohe. Možno preto budem pri hodnotení mierne zaujatý. Ako sa však pozerám na percentá a názory ostatných užívateľov, chyba zrejme nebude vo mne. Najnovší prírastok do série od Nicolasa Pesceho je totiž klasický nemastný neslaný horor, v ktorom vás omnoho viac ako ústrední duchovia a prízraky vydesia scény s hororovou legendou, Lin Shaye, ktorá aj v tomto horore znova podáva perfektný výkon a patrí k jedným z mála svetlých bodov filmu. Inak je väčšina ľakačiek príliš predvídateľných, atmosféra nič moc a dej je stý krát skopírovaná variácia toho istého ako v predošlých dieloch. Taktiež zostáva pomerne veľký otáznik prečo na podobnú mainstreamovú ducharinu štúdio najalo niekoho takého ako Nicolas Pesce, ktorý má doteraz na konte hlavne rôzne artové a nemainstreamové horory. Z filmu evidentne cítiť, že Pesce pravdepodobne dosť bojoval so štúdiom, ktoré ho v jeho artovom štýle limitovalo (no nie zas úplne, pár divných sekvencií si do filmu prepašoval, výsledkom čoho je mierne nekonzistentný film ktorý akoby nevie čím chce byť...) Celkovo u mňa teda ako vždy u série Grudge nevýrazný horor a ľahký podpriemer. 2* a 35% ()
Na exkluzivní silvestrovskou předpremiéru snímku The Grudge v Cinestarech, kam mohl jít každý, kdo šel zrovna kolem a koupil si vstupenku, jsem šel s očekáváním nanejvýš průměrného kousku, což se i vyplnilo. Pokud se dá na nové Nenávisti něco pochválit, tak snaha natočit dospělý horor bez úliteb teenagerskému publiku. Vizuál je spíš ošklivý, než cool, a hlavní hrdinka Andrea Riseborough také rozhodně nepatří mezi prvoplánově krásné herečky. Ale že by se ona snaha přetavila v nějak zvlášť doporučitelný snímek, to se říct nedá. Podobně jako v předchozích Nenávistech a Ju-Onech se tu nechronologicky vypráví vražedná historie spjatá s jakousi kletbou, a celé je to hrozně zbytečné. Spousta času je věnována postavám, u nichž je jasné, jak dopadnou (spoiler: umřou), naopak málo ho pak zbývá pro hlavní hrdinku v chronologicky poslední linii. Komické třeba je, že v závěru tvůrci chtějí, aby se divák strachoval o osud synáčka hlavní hrdinky, přičemž ale divák nemá šanci si tu postavu nijak oblíbit. O tom, jakou péči tvůrci věnovali vykreslení jejich vztahu, asi nejvíc vypovídá fakt, že se synek objeví na začátku, a znova pak až zhruba po hodině filmu. Nová Nenávist působí rozpadle, jako kdyby se mohutně přestříhávala - což je dost dobře možné, vždyť původní premiéra byla asi o rok odsunuta. Následkem toho film nemá drajv, tempo ani gradaci a jen velmi problematicky funguje návaznost jednotlivých scén. 5/10 ()
Galerie (25)
Photo © Sony Pictures
Zajímavosti (7)
- Na policejní stanici vybírá Goodman (Demián Bichir) mezi filmy 48 hodin (1982) a Francouzská spojka (1971). (Duoscop)
- V průběhu filmu si lze několikrát všimnout číselné symboliky. Vícekrát je v záběru „haunting house“ s číslem popisným 44. Naopak policejní stanice hlavní hrdinky má číslo popisné 999. „Andělské“ číslo 44 symbolizuje pozitivní energii a boží ochranu, naopak 999 – pokud jej obrátíme – značí „ďábelské“ číslo bestie 666, což je vlastně úplně obráceně (detektivové jsou přeci ti hodní a nenávistní bubáci naopak zlí). (Haymar)
- Natáčení započalo 7. května 2018 v kanadském městě Winnipeg a skončilo 23. června téhož roku. Studio Sony jej pak do kin uvedlo až počátkem roku 2020. (fiLLthe3DD)
Reklama