Nenávist

Z Japonska si lze přivést spoustu věci, nějaké ty tradiční věci, nějaké ty netradiční a pak sou tady takové dárečky, o kterých nevíte dokuď neni pozdě. A tenhle dárek, se cestou zkazil a to jako dost, když se oznámilo že vzniká další Nenávist a že to režisér chce pojmout jinak, že chce klást větší důraz na postavy a nechce jenom další zbytečné pokračování, tak sem z toho měl opravdovou radost a těšil sem se. Ono jde o to, že já z těch všech Japonských hororů, mám nejraději Nenávist, ano Junji Ito, sice tvoří nejkreativnější monstra a příběhy, které buď mají jednoduchý základ, jako je třeba přežít útok oběšenců, ale dokáže z toho udělat napínavou záležitost, na kterou se jen tak nezapomene. Ale po filmové stránce, se žádné z jeho povídek, až na Uzumaki, nedostalo takové péče, jaké by si zasloužilo a proto sem rád za tu Nenávist, která víceméně solidní filmový vesmír. O to víc mně prostě štve, že to dopadlo, tak jak to dopadlo, dokonce i ten remake z roku dva tisíce čtyři, je na tom o mnoho, mnoho lépe, než tahle verze. Tahle je na tom nejhůře, sou tady charaktery, na kterých mi vůbec nezáleží, skákání mezi roky, je nesouvislé a ztrácí se nit, ale nejvíc mně štve, provedení samotné Nenávisti. Zatímco v předchozích filmech, měla jasně danou podobu, které se drželi všichni tvůrci, tak místo aby zde strašila Kayako a její rodina, tak zde "děsí" s prominutím, nějaká kráva a její manžel s dcerou. Nemluvě o tom, že Kayako a její rodina, dokázali i zabít své oběti, tak zde to tak neni, zde se lidi mordují navzájem a nebo páchají sebevraždu, laicky řečeno je to prostě slasher, kde duchové nic nedělají a jenom se občas objeví a slintají. Takže krev sice stříká, prsty se řežou a vidličky končí v lidech, ale chybí tomu náznak, jakékoliv atmosféry, tajemno a to velice nepříjemné dusno. Nemluvě o tom, že herce to taky moc nebavilo a tak jejich výkony odpovídají celkové kvalitě filmu. Jestli lze něco na filmu vychválit, tak je to, že ve filmu sou počítače, mobily a další věci z té doby, což je asi jediná věc, která lze přičíst k dobru. Ale kromě velké míry násilí, je film ve všech směrech prázdný, nudný a kdyby vedli mně neseděli lidi, tak se zvednu a odejdu. (09.01.2020)

The Grudge z roku 2004 řadím mezi nejlepší horory, jaké jsem kdy viděl (a že jich bylo pěkných pár set). Tohle je ale tak ubohá verze bez jakéhokoliv nápadu, napětí či sympatických postav, že vůbec nechápu, proč vznikla. Když chcete udělat remake, měl by původní film někam posunout, ne být jeho horší variantou. Takhle ne. (20.04.2023)

Neviem, či je to dané tým, že som posledný diel série Grudge videl pred 11. rokmi, ale na novú verziu (alebo čo to vlastne je... asi sequel?) tešil, prekvapivo mi dosť sadla a užil som si ju. Jasné, nie je to žánrové (veľ)dielo. To fakt nie. Ale potešilo ma príjemne pomalé (avšak nie uspávajúce) tempo, veľmi sympatický kasting (Demián Bichir, John Cho, William Sadler, Frankie Faison, všetko moji obľúbenci), nenápadný, ale v skutočnosti vďaka časovým skokom vcelku šikovne vystavaný scenár, ponurá atmosféra, pár hororovo príjemne nepríjemných momentov (Birchov parťák) a sústredenie sa na dospelého diváka. Masky mohli byť lepšie a ľakačky sú miestami naozaj dosť, hm, jednoduché, ale napriek tomu som si tento diel užil. (18.03.2020)

Překvapivě nejde zase úplně o to samé (i když de facto jde), pátrání policistky a skládání rozházených střípků, co se za poslední 2 roky stalo v „domě s nenávistí“ (čili jak brutálně a nechutně zemřeli jeho nájemníci či návštěvníci) je celkem o něčem. Jenže se totéž nedá říct o ubíjejícím plíživém strašení, o očekávaných lekačkách ani o nijak objevných fatalitách od naštvaných duchů (naštěstí různorodých, již megatrapné krkající „bledule“ zůstaly v Japonsku). (11.10.2021)

To nám ten rok 2020 začíná hodně špatně teda. Tyhle horory s vlasaticemi byly in tak před 10 a více lety nechápu , že to ještě někdo zkouší. Celý film skáče od jedné události k druhé takovým způsobem, že zhruba v 30 minutě jsem se zde absolutně ztratil. Některé linky mě byly totálně u prdele (ten černoch s jeho manželkou a pečovatelkou, prodavač domů ) a radši by mě více zajímala historie té nenávisti a to policejní vyšetřování. První policajt co to kdysi vyšetřoval a poznamenalo ho to se zde objeví tak 5 minut přitom to mohla být tak zajímavá postava co by nám vše osvětlila a ten druhý je tam k úplnému hovnu kdyby tam nebyl nic se nestane. Je sice pěkné, že kadence lekaček je vysoká, ale jaký to má smysl, když jich je většina zbytečných a nemají efekt. 20 procent za Lin Shaye a její konec a jednu zetlelou mrtvolku v lese. (03.01.2020)