The Grudge
Nenávisť
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
Režie:
Nicolas PesceKamera:
Zack GallerHudba:
The Newton BrothersHrají:
Andrea Riseborough, Demián Bichir, John Cho, Betty Gilpin, Lin Shaye, Jacki Weaver, Frankie Faison, William Sadler, Nancy Sorel, Tara Westwood (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Videa (2)
Recenze (166)
Mal to byť nový pohľad na už priznajme si, pekne vychodenú značku. Teda asi len chcel byť. Spojitosti s predhádzajúcimi americkými THE GRUDGE tu sú ( hlavne k prvej časti ), ale sú len oslím mostíkom k tomu, aby sa v tomto filme niečo začalo diať. Množstvo nelogičností, málo napätia a hlavne to, že snímok nemá potrebný spád a ani gradáciu a plynie skôr ako nejaký artový film pre intelektuálov. Škoda. Ale tento rok je len na začiatku, tak verím, že nejaký slušný šťavnatý hororový kúsok, nás ešte len čaká. ()
Už ani neviem koľký remake a pokus o znova nakopnutie série The Grudge. Všeobecne mi táto séria vôbec nesedí a aj z pôvodných filmov, ktoré sa na ČSFD tešia pomerne vysokým % hodnoteniam sa mi snáď ako jediný páčil iba americký remake z 2004 so Sarah Michelle Gellar v hlavnej úlohe. Možno preto budem pri hodnotení mierne zaujatý. Ako sa však pozerám na percentá a názory ostatných užívateľov, chyba zrejme nebude vo mne. Najnovší prírastok do série od Nicolasa Pesceho je totiž klasický nemastný neslaný horor, v ktorom vás omnoho viac ako ústrední duchovia a prízraky vydesia scény s hororovou legendou, Lin Shaye, ktorá aj v tomto horore znova podáva perfektný výkon a patrí k jedným z mála svetlých bodov filmu. Inak je väčšina ľakačiek príliš predvídateľných, atmosféra nič moc a dej je stý krát skopírovaná variácia toho istého ako v predošlých dieloch. Taktiež zostáva pomerne veľký otáznik prečo na podobnú mainstreamovú ducharinu štúdio najalo niekoho takého ako Nicolas Pesce, ktorý má doteraz na konte hlavne rôzne artové a nemainstreamové horory. Z filmu evidentne cítiť, že Pesce pravdepodobne dosť bojoval so štúdiom, ktoré ho v jeho artovom štýle limitovalo (no nie zas úplne, pár divných sekvencií si do filmu prepašoval, výsledkom čoho je mierne nekonzistentný film ktorý akoby nevie čím chce byť...) Celkovo u mňa teda ako vždy u série Grudge nevýrazný horor a ľahký podpriemer. 2* a 35% ()
K sérii "Ju-On" chovám kladný vztah již od svých deseti let, tudíž jsem si (i přes nízká očekávání) ani tento díl samozřejmě nemohl nechat ujít. Snaha dějově návázat na "The Grudge" z roku 2004 je naprosto zbytečná - snímek si nezachovává vizuální styl svého předchůdce, přechod z „šedého (ale živého)" filtru na „hnědo-černý" působí rušivě, což by samo o sobě tak nevadilo, ale pouze v případě, že by se tvůrci vydali cestou regulérního remaku, přišli alespoň s novými postavami a především do této srač*y nezatahovali nebohou Kayako (která má nevýrazný štěk hned v úvodu, jen aby se neřeklo)... Na chronologicky zpřeházený děj jsem v této sérii rovněž zvyklý (snad jediná "Smrtící nenávist 3" toto pravidlo porušila), ale abych se v dějových linkách a amerických hercích ztrácel a nevyznal víc než u jeho japonských předchůdců, to už opravdu o něčem vypovídá... Herecké výkony rovněž nikterak oslnivé nebyly a o lekačkách škoda mluvit, duchařiny už holt mají své nejlepší roky za sebou. Ta jedna hvězda je za těch několik málo slušných scén (které si už nepamatuji) a respektu k této sérii, která bohužel kvalitativně upadla stejně jako "Ring." ()
Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. () (méně) (více)
Tleskám a gratuluju. Hororový snímek The Grudge s přehledem vyhrává anketu nejdebilnější film roku, protože to, co tvůrci spáchali, je tak moc příšerný, až jsem se musel smát. Nešlo spíš o komedii? The Grudge postrádá hlavu a patu, divák od samého začátku až po konec netuší, proč se děje co se děje, jumpscary jsou předvídatelné, směšné a samozřejmě plné zvukových efektů, jako bychom to tu už 20, možná 30 let neomýlali stále dokola. Herci přehrávají, chovají se nepřirozeně, jejich dialogy jsou naprosto debilní, make-up je naprosto debilní, hudba je naprosto nevhodná, načasování jumpscarů je naprosto idiotské a takhle bych mohl pokračovat až do nekonečna. Vždycky se při recenzi filmu snažím zmínit alespoň jednu pozitivní věc, která mě zaujmula, ale tady prostě vůbec nic pozitivního není. Snad až na výsledky testů rakoviny vyšetřovatelčinýho manžela. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (7)
- V průběhu filmu si lze několikrát všimnout číselné symboliky. Vícekrát je v záběru „haunting house“ s číslem popisným 44. Naopak policejní stanice hlavní hrdinky má číslo popisné 999. „Andělské“ číslo 44 symbolizuje pozitivní energii a boží ochranu, naopak 999 – pokud jej obrátíme – značí „ďábelské“ číslo bestie 666, což je vlastně úplně obráceně (detektivové jsou přeci ti hodní a nenávistní bubáci naopak zlí). (Haymar)
- Natáčení započalo 7. května 2018 v kanadském městě Winnipeg a skončilo 23. června téhož roku. Studio Sony jej pak do kin uvedlo až počátkem roku 2020. (fiLLthe3DD)
- Během závěrečných titulků hraje „We Get What We Deserve“ od The Newton Brothers. (Duoscop)
Reklama