Střepy v hlavě

Tento film mal celkom dobrý rozjazd a preto som očakával, že celý film bude v rovnakom duchu, ale bohužiaľ to sa nekonalo. Jediné čo vidíme, že hlavná hrdinka Lena Headey je celý film totálne zmätená a akonáhle sa z deju niečo vykľuje, tak je koniec. Očakávali som od tohto filmu viac. Zaujímavé bolo v prvom rade len to, ako nás film držal v ponurom napätí až do konca a v poslednom rade to, že na Lenu Headey sa vždy dobre pozerá, ale to je všetko. Sklamanie ako film, tak aj horor. (07.02.2015)

Nadhodnocuju o celou jednu hvězdu a je dost dobře možné, že ji dřív nebo později uberu. V tuhle chvíli ale nemůžu než konstatovat, že mi ten film sednul skoro dokonale téměř ve všech ohledech, především pak pomalým budováním atmosféry a tíživou vláčností. A tou krásnou, hořkou pointou. Nemluvě o síle všeho toho studeného, hutného ticha. Ono, když se do takového ticha něco tříštivě rozbije, echa v hlavě rezonují dlouho a silně - a klidně se bez uzardění přiznám, že kolem zrcadel posledních pár dní procházím obezřetněji, než je u mě obvyklé. (27.07.2014)

Na obálce dvd vypadaly Střepy v hlavě (by mě zajímalo kdo to zas vymýšlel ten český název) docela zajímavě a šel z toho dojem, že by to mohlo mít i pár zajímavých nápadů. Ze začátku se to ani moc nerozjíždí jako horor, když hlavní hrdinka lékařka Gina je na večeři se svou rodinou a pak jede domů s přítelem a řeší jestli bude dneska spát u něj nebo u sebe a tak, dokud nepřijde ten zlom, na který se čeká celou dobu. Rozhodně to není tak laciný a na hlavu jak námětově podobná Zrcadla, na druhou stranu ale je to trošku takové obyčejné. Hned ze začátku člověka upoutá velmi pěkný zimně chladný a tmavý vizuál, který tomu hodně dodává atmosféru, a hlavně taky super kamera s výbornými ostrými záběry a citem pro detail a i taková ta standardní pištivá hororová hudba tu je, jenže ono je to asi jak ta hudba, prostě takové normálně hororové. Nápady to má zajímavé a první půlka je určitě líbivá a atmosferická, jenže v druhé půlce se to začíná hodně opakovat a celé to tak nějak směřuje odnikud nikam, což je velká škoda. Hodně tomu taky nepomohlo, že se to v druhé půlce začíná dost blížit těm Zrcadlům, což se naštěstí nestane úplně, ale v jedné chvíli je to málem kopírka. Celý příběh tak nakonec úplně nějak slábne a obyčejní až nakonec přijde ta finální pointa filmu, která je tak trochu i nečekaná, vzhledem k tomu, že film diváka docela zručně odlákává jinými směry, jenže je to pointa sice trošku působivá, ale zároveň taky taková trochu odtržená a nedořečená. Vůbec celý film toho moc nevysvětluje, což je dobře i špatně, protože hrůzy nastupují s tím, že to prostě tak je a hlavní postava se s tím musí nějak poprat, ale zároveň to ve výsledku jen prostě tak je :), protože i když se to vrací k prvkům třeba invaze lupičů těl a podobných, tak to prostě od poloviny filmu postrádá tu zoufale strašidelnou atmosféru a zůstává vesměs jenom ta vizuální atmosféra, která je ale přinejmenším fakt dobrá. A nakonec taky ta herečka v hlavní roli je velmi sympatická a přitažlivá a to filmu dává hodně teda :), ostatní postavy by mohly být v klidu jakékoli, protože o ně nijak zvlášť ani nejde a moc si nezahrajou, ale i jejich obsazení bylo docela fajn, jinak to ale byla taková one woman show :), takže doufám, že Lena Headey bude mít víc hlavních rolí v nějakých super filmech. :) (24.01.2011)

Sean Ellis mě zaujal už v momentě, kdy si začal hrát s jednou banální romanticko-insomnickou báchorkou z prostředí obchoďáku a tím pádem jsem byl zvědav, jak dopadne jeho krok do zcela odlišného žánru. Nutno podotknout, že zatímco v Cashbacku byla ona jinak nevýrazná dějová linka dokonale vybarvena neotřelou, zábavnou a zároveň melancholickou formou, ve Střepech už si Ellis hraje přímo s divákem, aniž by mu konkrétnější příběh vůbec nabídl. Všechno stojí na jisté, ehm, duplicitě (kdo uvidí, pochopí), která vlastně nemá opodstatnění a jejíž pozvolné odhalování je ještě méně příjemné, než důsledky její existence. Nejvíce strachu máme z nepoznaného a tentokrát je takový fakt zabudován přímo v základech filmu. Jednoduše řečeno, Ellis vytvořil sugestivní audiovizuální teror mysli a upřel nám racionální vysvětlení. Nebo jinak - na otázku "proč se to děje?" vám nikdo uspokojivě neodpoví. Prostě se "to" děje a poper se s "tím" jak chceš. Střepy v hlavě utlučou diváka tím, že mu nedají jistotu. Můžeme pátrat v jistých metaforách a parafrázích, které film rovněž nabízí, ale náš bubák i přesto zůstane neurčitým. Jednu velikou výhodu to má - pokud na vás zdejší chemie děsu zapůsobí, díky daným podmínkám bude působit ještě po skončení filmu. Možná ve snaze najít si vlastní interpretaci, možná při pohledu do zrcadla. Na konci sice přijde jedno předvídatelné odhalení, avšak to na klidu vůbec nepřidá; maximálně zanechá další neklidnou otázku. Bál jsem se. (10.12.2010)

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)