Avengers

Pro lidi, co se nechali poslední čtyři roky ládovat marveláckými filmy, je to asi událost roku. Což jenom ukazuje, že Avengers jsou kulminací kultu, jenž věrný své podstatě soustavně pracoval na tom, aby diváky zbavil jakékoli soudnosti. Jinak si nedokážu představit, jak u takhle rozvleklého a nezáživného filmu plného otřepaných pseudo-hlášek můžou tak nadšeně všichni masturbovat. Pro člověka nezasaženého či přímo otráveného předchozími marveláckými filmy jsou Avengers v zásadě úmorným zážitkem. Zastánci samozřejmě budou kontrovat tím, že právě znalost předchozích snímků dává neživoucím sekvencím z Avengers energii právě díky předchozí profilaci postav. Jenže je řeč o profilaci, jež nejde hlouběji než je jedna věta (např. Stark je hejsek, ale taky správňák). Zatímco filmy podle komiksů od DC (a nutno dodat, že jako výjimka potvrzující pravidlo i "Amazing Spider-Man" od Marvelu) se snaží své hrdiny polidštit, ukázat odstíny v jejich povaze či jim alespoň do cesty stavět nejen akční, ale i citové a dramatické překážky, pak v Marvel Studios pouze poslední roky soustavně pracovali na tom, aby mohli z povrchních figur z filmů se šablonovitými scénáři udělat vystřihovánky do leporela, jež bude sestávat výhradně z nabubřelých či užvaněných výjevů, jejichž prázdnotu budou svou hvězdnou září maskovat právě ony figury. Příznačně lze podobně popsat princip fungování bulváru. (28.12.2012)

"Mám armádu!" - "My máme Hulka." Na toto som čakal 20 rokov a je to nakoniec presne také dobré, ako to za daných okolností byť malo a mohlo. Každý z hrdinov má svoje veľkolepé okamihy, medzi postavami to správne iskrí, každá je iná a nad všetkými stojí otec Nick Fury a snaží sa stoj čo stoj uzmieriť rozhádaných členov svojej novej rodiny. Šikovný scenár si nájde viacero spôsobov, ako proti sebe postaviť viacerých hrdinov, hoci sú to spojenci (Hulk vs. Thor, kapitán vs. Iron Man...). Je to svižné, zábavné a má to všetko, čo od toho čakáte. „Je to šialenec!“ – „Pozor na ústa, je to môj brat.“ – „Za dva dni zabil osemdesiat ľudí!“ – „...Je adoptovaný.“ (09.01.2017)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)

Dokonale ukočírovaný blockbusterový cirkus. Doufám, že v příštích dnech se na mě bude valit co nejvíc sraček o nenaplněných, vyšroubovaných očekáváních, stupidním (sebezaviněném) hypeu a perfektní druhé polovině, kterou kazí nudný ukecaný úvod (bez nějž by ten závěrečný epický nářez jaksi emocionálně nefungoval, žáno). Máte na to, bobánci, já vám věřím! (03.05.2012)

Plnokrvný blockbuster s našlapanou akciou, parádnym 3Dčkom, vizuálnymi či zvukovými efektmi, ktoré ma pribíjali do kresla, vtipnými hláškami (Iron Man boduje), skvelými a čo do charakteru, výrazne odlišnými komiksovými hrdinami, z ktorých má každý svoj vlastný priestor. Whedon je vynikajúci remeselník a je očividné, že miluje Baya :) Prekáža mi však, že do tak očakávaného akčného spektáklu nevložil vlastný tvorcovský rukopis a len presne kopíruje Transformers 3. V Transformeroch išlo tiež o ultimátnu nálož, ale Whedon nepriniesol v tomto smere nič nové. Odhliadnuc od toho, bavila som sa, skĺbiť marvelovský tím je perfektný nápad a milovníci týchto komiksoviek si určite zgustnú ešte viac. S prihliadnutím na úspech filmu už s radosťou očakávam dvojku a verím, že si vystačí bez kradnutia transformerských prvkov :-) (27.05.2012)