Indiana Jones a nástroj osudu

Nostalgická dobrodružná jízda, kterou měl ovšem Mangold prostříhat o některé zbytečné CGI záběry a zrychlit tak tempo. Harrison Ford je každopádně tahoun a hlavně v emocionálních scénách (závěr) umí chytnout za srdce. Znovu jsem ale měl nedobytný pocit, že když píše scénář více lidí je to na škodu. Ty úvodní honičky jsou sice formálně fajn, ale vlastně jsou dost zbytečné. Jedna kratší by bývala stačila. Depresemi zžíraný, bolavý Indy je o dost lepší. Vombatka by bez problémů utáhla vlastní film/sérii jako civilnější Lara Croft a vlastně jako jediná Fordovi stačí. Mads je nevýrazný padouch. Záporáky on umí, jenže jeho nacistický vědátor vlastně padouch úplně není. Spíš takový chytrý nekňuba. Zcela bez poskvrny ovšem zůstává pověst Johna Williamse jehož nadčasový motiv a hravá témata udrží každého pravověrného až dokonce závěrečných titulků. (28.06.2023)

Ač jsem si to velmi přál, tak ani podruhé rozlučka s Indym nedopadla podle mých představ a kvalitativní přiblížení k původní trilogii Nástroj osudu nepřipomíná ani náhodou. Co mě na filmu nejvíce rušilo nebylo světe div se digitální omlazení Indyho, ale akční scény toho starého. Jsou rychlé, nepřehledné a ještě k tomu trpí pod digitálním marastem. Tedy Indy schytal téměř všechny choroby, kterými trpí současná blokbusterová produkce. Z akce si nebudu pamatovat prakticky nic. Ta v ulicích Maroka připomíná naspídované Mission Impossible (bože Indymu je 70!) a ta podmořská jako by z oka vypadla Bondovkám. Když si vzpomenu na Jonese, když běhal po cirkusovém vlaku v Křížové výpravě nebo na důlní vozíky z Chrámu zkázy, začne mě být opravdu až nevolno. Jedinou fajn akční scénou tedy zůstává ta úvodní, bohužel se odehrává z praktických důvodů v noci. Ve filmu mě potěšily nové postavy. Ženský sidekick je fajn a malý kluk rozhodně nic nezkazil. Úplně zbytečně se vyskytne Salah. Tenhle fanservis mě štval už v nových Star Wars. Kdy je potřeba do zemdlení vytahovat odkazy na staré díly. Záporáka jsem si užil. Mikkelsena mám obecně rád. PS: Na závěr bych jen dodal, že rok 2023 je pro mě zatím ve znamení, až na drobné vyjímky, totálně průměrných velkorozpočtových filmů, na které si časem vůbec nikdo nevzpomene. Všechny mají stejné poznávací znaky: přepálenou nepřehlednou digitální akci, digitální kulisy a hlavně nezajímavý příběh. PS2: Kdo čeká že počáteční logo Paramountou projde další zajímavou transformací bude podobně jako já zhnusen škaredou Disney znělkou. Nedá se nic dělat, ale Myšák dokázal pohřbít další oblíbenou legendární značku. 60% (02.10.2023)

Legendární filmová značka s neohroženým archeologem se vůbec nemusela vracet. Hlavně současné diváctvo slavného archeologa s kloboukem a bičem „skoro“ nezná, takže prvním přešlapem bylo nacpat do loučení s populárním hrdinou a neschopnými nácky takové prachy. James Mangold pětku zahajuje v roce 1944 velkolepou honičkou, která vyznívá hezky svižně a s fajn atmosférou, vzápětí přijde časový skok a máme tu ubrblaného a znaveného chlapíka, který působí lehce odevzdaně, a tak nějak v poloze, kdy o něj nemálo fanoušků nestojí. Není to vyloženě zlé, ale někdejší nezaměnitelné kouzlo je pryč, celkový feeling zrovna tak. Zřejmě se po první trilogii nemělo tak dlouze otálet, fouknout tam čtyřku a léta páně 2008 to celé uzavřít. Soudě podle ohlasů i tržeb totiž tenhle dobrodružný žánr „nikomu“ tak úplně nechybí. Ale to vůbec neznamená, že by Harrison Ford nějak zklamal. Naopak. Chemie s jeho kmotřenkou Phoebe Waller-Bridge funguje, ač teda tahle Potvora umí mnohem víc. Výsledek je (místy) dynamický i nostalgický a nechce být jen dalším rutinním pásovým produktem Hollywoodu, ale v mnoha směrech to holt chtělo víc péče, protože je „cítit“ přepisování scénáře, přestříhávání, nevyrovnanost tempa i jakási recyklace ingrediencí, které jsme měli tak rádi. (06.10.2023)

Poslední dílek skládačky nedal vydechnout. Řetězec akcí, brilantních nápadů a velké srdce na stříbrném podnose s tou nejupřímnější snahou diváka potěšit. A já jsem potěšená byla. Indy je legenda. Ikona. Láme mi srdce, že už je konec. Výtky vezdejší jsou v tomto případě na vodě, je to kult a Mangold dostál důstojnému rozloučení. Je borec, o Fordovi nemluvě. Špičkový biják a kdo to nepochopil, nezaslouží si ho. (03.07.2023)

Not great, not terrible. Když se při startu bleskově vracíme do druhé světové a oficír Wehrmachtu svítí do tváře okatě digitálnímu Indymu, který mžourá očkama všude jinde než kam má, je to trochu scary, ale naštěstí se po pár minutách ten vlak (doslova) přece jen pomalu rozjede kupředu a dočkáme se i pár vtípků, solidní akce a nápaditých lokací. Ta urputná snaha tvůrců ctít unikátní retro-dobrodružný koncept celé ságy je okatá na každém kroku, ale ne vždy úplně nutná a vhodná. Klobouk dolů před Fordem, který na osmdesátníka dělá neskutečné kousky. Na druhou stranu chápu, že tenhle film v kinech nejspíše propadne i kdyby se Indy stavěl na hlavu. Protože pro mladou generaci je to příliš nezajímavý, neaktuální, generický příběh vycucaný z prstu a staří pardálové si raději pustí The Last Crusade, která se nemusí snažit vracet se ke kořenům, protože ona je ten kořen. (15.07.2023)