Anna Karenina

Joe Wright se hluboce zahleděl do barokní Greenawayovské divadelní stylizace (díky bohu, že ne tak detailně do té von Trierovské - to by pak bylo víc emočně na blití), zahrabal v multievropském hereckém mišuňku (hodně pěšáků vytáhl z ostrovního výkvětu a přikořenil to mladými švédskými talenty) a rozehrál hru na pokryteckou ruskou společnost 19. století . Sice povýšeně a prvoplánovitě okatou, ale sic. Z mých 4 shlédnutých adaptací ta nejlepší a nejoriginálnější, poněvadž obrazově i výrazově stvrzuje sílu slov - o to víc je to adaptace jednoduše pochopitelná a snadno akceptovatelná. (07.12.2012)

Kdybych nečetl předlohu, byl bych asi dost dezorientovaný. Vše je urychlené a divadelní aranžmá přehlednosti nepomáhá. Film se mi ale líbil. Keira zahrála moc dobře a slzy i štěstí jsem jí věřil. Akorát mi přišlo, že Levin, v knize vlastně hlavní postava, zde byl poněkud navíc a film by se bez něj hravě obešel. 70% (12.11.2017)

Tolik hluboké lásky a spalující vášně, a přece tak odtažité a chladné. Tentokrát Wrightovi ujel vlak. A Keira v řadě scén svým projevem působila nepřirozeně... Je to přestylizované a celkově AK vypadá spíše jako křečovitý pokus o jakýsi art, u nějž nezbyly finance na exteriéry. Chápu, že po více než deseti zpracování látky, je třeba přijít s něčím originálním, ovšem divadelní kulisy, vypiplané kostýmy, dobové dekorace a hravá kamera (rozostřování obrazu, přesvicování), kvalitní drama nezaručují./// Casting Vronského mimo, Law vynikající a vnitřní rozpory, Keira však vnitřní rozpory, touhy a strasti Kareniny přesvědčivě zahrát nedokázala. [Kino] (28.11.2012)

"Život je divadlo a my všichni jsme herci." Divadelní stylizace, kterou je ukázána povrchnost ruské šlechty roku 1874, dává filmu zajímavý rámec, pro předlohy neznalého diváka vnáší do prvních nejméně dvaceti minut filmu totální zmatek. Jsou tu scény, které z některých adaptací vypadly, nebo byly vzaty dost hákem (na začátku epizoda s mrtvým ajznboňákem, seznámení Anny s matičkou jejího budoucího milence), což se cení. Na druhou stranu jsou vynechány jiné, které by mohly nechat více vyznít druhému milostnému vztahu, tedy Levina a Kitty, což mě upřímně mrzelo, protože Levin je má oblíbená postava. Divadelní stylizace umožnila seberealizaci šíleného choreografa, který až dosud evidentně cvičil hady trpící bolením bříška a proto se zuřivě kroutící. Co to mělo být? Vzpomeňme na krásnou scénu plesu z Vojny a míru a Bondarčukovu tančící kameru, vzpomeňme na plesovou scénu z My Fair Lady nebo Tří oříšků pro Popelku a hlasitě zaplačme, protože si tady opravdu užijeme spíš pocit zmatení než plesání. Velký, opravdu velký problém jsem měla s tím odbarveným sladítkem nablblým, škareďoučkým, nijakým, co hrál Vronského. On mi i v knize byl sympatičtější charismatický, moudrý, laskavý a velkorysý Karenin. Tady, když stáli vedle sebe, měla jsem naprosto jasno, kterého ze dvou Alexejů bych chtěla do života. V rámci divadelní stylizace si měli odpustit, po vydařené milostné scéně, to eklhaftní olizování. Opravdu jsem nechtěla vědět, jak dlouhou slinu vyslintne Aaron Taylor-Johnson. Stejně jako u Vronského a vlastně ještě víc. Když si vzpomenu na ruskou verzi, kde mě malý Serjoža svou líbezností posadil na zadek, ptám se, proč ho tady hraje tak škaredý spratek. Není to taková kláda, aby bylo nutno hledat něco jiného, než prostě hezké dítě. Od něčeho takového, jako co tam bylo, by se Anně zas tak těžko neodcházelo.Protože byla vynechána část cestování Vronského s Annou po Itálii, jeho nevydařený pokus o sebevraždu, Anniny zdravotní problémy byly naznačeny až v samotném závěru, vypadá i v téhle verzi Anna tak trochu jako hysterka závislá na morfiu, i když to není v tomhle ohledu tak přepálené, jako verze se Sophií. Pro nešťastně zamilované mám vzkaz. Ani když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley, ZEJMÉNA když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley. A pro tvůrce titulků, kteří jsou jistě celí natěšení si můj komentář přečíst, autor předlohy se jmenoval Lev Nikolajevič Tolstoj, ne Leo Tolstoy, jména se nepřekládají; nějak se s tím vypořádejte. (09.01.2013)

(2x) Velmi jsem se potěšila tvářičkou Alicie Vikander, přítomností Kelly Macdonald a hereckým výkonem Jude Lawa. Ale nad vším ostatním jsem mávla rukou. Divadlo patří do divadla a Keira by už konečně mohla přestat kralovat. Pořád z ní mám pocit, že její údajný talent není ani z poloviny tak výrazný jako její obočí. Na druhou stranu, takový manýrismus Kareninu snad ještě nikdy nepotkal. A to už je co říci. (08.12.2012)