85. Annual Academy Awards

Seth MacFarlane byl milej a zvládl to (tím se vymezuju poprvé), dost se mi líbily hudebně-taneční čísla v úvodu, ostudu neudělaly ani scénky Let a boobs, ale proboha koho napadlo nahnat na pódium (jinak dobré herce) skvadru z Bídníků? Byla bídná (rozuměj žebravě dojímavá), ostatně jako film celý (rozuměj bídný k uzoufání, tím se vymezuju podruhé). Když pominu, že pokud by Riva dostala zaslouženou sošku na úkor nádherný Jennifer, kterou jsem hltal v tom sladkobolným škváru (ale za výkon si zasloužila Oscara za WInter´s Bone a ne za tohle), byl bych na tiketech plus minus na nule a docela spokojenost. Možná bych nezval na vyhlašování každé kategorie víc než dva lidi, protože čtyřka tam vypadá komicky a to jak si skáčou uprostředka věty do řeči, protože to mají ve scénáři, je dost trapas. Jediná Meryl Streep porušila napětí a vybafla vítěze rovnou. Nejvíc jsem jásal při vítězství Tarantinově, protože konečně vyhrál scénář k filmu, který jsem si z nominované devítky opravdu nejvíc užil (a Quentin zahlásil, že to je dobrá soutěž :-))). Reklamy nebyly otravné, viděl jsem streamovaný přenos na ABC (bez tlumočení těch tří expertů!) a tam místo reklam hrála instrumentální hudba, skladby se sice opakovaly a pauza vinou reklam byla moc často, ale provedení pěkné. Překvapilo mě, jak silnou akustickou podporu měl Benh Zeitlin a jeho Divoká stvoření jižních krajin, kdykoliv v nějaké nominaci bylo zmíněno - nic proti, z letošních Oscarových u mě bronzový stupínek (když nepočítám Love, které jsem neviděl a vidět nechci). (25.02.2013)

Zábavná show plná ostřejších vtípků, přesně jak jsem od MacFarlanea očekával. Po té hod'ce a půl pochlebování celebritám na červeném koberci mi přišel odrzlý "We Saw Your Boobs" song velmi vhod a tak to pokračovalo celý večer- v každém výstupu mezi přebíráním cen si MacFarlane neodpustil nějakou jedovatou poznámku na triko někoho z přítomných, jako třeba narážky na věk Clooneyho partnerek apod. Ani předávající se nebránili peprnějšímu humoru. Dvojka Wahlberg s méd'ou Tedem, vyzvídajícím kde budou probíhat pooscarové sexuální orgie (prý u Nicholsona:)) sakra pobavila. Když přičtu fakt, že byla tentokrát celkem snesitelná i  hudební vystoupení (muzikálové Chicago a Bídníci) a že se dočkal ocenění i Tarantino za scénář, tak jsem spokojený a v klidu si počkám, až si v některém z následujících ročníků půjde pro toho za režii. A ještě nesmím zapomenout, že mělo (zejména pánské) publikum co obdivovat..nestárnoucí Jen a Halle Berry byly okouzlující jako obvykle, zatímco Charlize a Anne mě oslnily poprvé, byl jsem překvapený, jak jim slušely ty krátké účesy. BTW:sledován online přenos na Pro 7- na překřikování pánů ze studia českého HBO jsem po minulém roce rezignoval. (25.02.2013)

Prekvapive dobre, vkusne a o uroven lepsi, nez letosni Golden Globes. Seth McFarlane je sympaticky host, nekolik povedenych hudebnich/tanecnich cisel (az na to priserne Chicago, proc sem ten shit tahaji jeste po 10ti letech?) a na to, jak spatne byly nominace dopadli vitezove pomerne rozumne. Mam velkou radost z enormniho uspechu Life Of Pi v cele s reziserskym oscarem pro Anga Lee. Celkove je v tom citit, ze uz v tehle komercni party ma vetsina zucastnenych bohate zkusenosti, takze se muzou spolu-podilet na lepsim a profesionalnejsim vysledku, nez v nekterych z predchozich rocniku. Stale je to ale totalni saskarna. 6/10 (25.02.2013)

Podruhé jsem se rozhodl zmordovat celé svoje tělo hlavně po psychické stránce tím, že celou noc nebudu spát a užiju si jeden z nejlepších galavečerů, které mohu přímým přenosem v televizi vidět. Před samotnou nocí jsem se snažil si na filmy, herce, herečky, režiséry a hudebníky, kteří byli nominováni udělat nějaký emotivnější obrázek a vcelku se mi to podařilo. Také se mi snad poprvé stalo, že jsem vítězný film viděl dřív, než byl sám zvolen, což mi během tohoto večera taky dost pomohlo k tomu, abych na něj vzpomínal jenom v dobrém. Musím i uznat, že komentátoři na HBO už nebyli tak otravní jako minule, kdy do mě, jako do diváka, hustili jedno jejich moudro za druhým. Tentokrát to omezili na čistý překlad a občasné zajímavosti. Zbytek jsem radši neposlouchal i když jsem náhodou zavětřil cosi, co Fuka zmínil o Babovřeskách. Zajímavý, že i u takového večera jim Troška nedá spát. I když pravda, že když byl koberec, tak mě zajímaly rozhovory s jednotlivými herci a herečkami a oni tam řešili úplně něco jinýho. Nebyl jsem na ně zvědavej, tak jsem si přepnul do originálního znění a poslouchal i třeba to, jak se Clooney rozpovídal o chlastu. Každopádně po koberci se překlad trošku zlepšil. Samotný večer byl super. Přišlo mi, že je odezvou k minulému roku, kdy vítězný snímek byl Artist. Celý večer se totiž táhl jak v takovém decentním starobním duchu, tak hlavně v muzikálovém pojetí, které bylo určitě dost zajímavé. Nejlepší na tom všem byla zaručeně Adele, které jsem Oscara a přál, a kterého se nakonec dočkala. Zazpívaný Goldfinger, zpívající Barbra Streisand nebo Catherina Zeta Jones taky byly více než super. I samotný Seth MacFarlane si to vysloveně užíval a i jeho vtípky mě bavili. Film Let v maňáskové podobě nebo boobs písnička byly fakt super scénky. Se samotnými výsledky jsem byl taky spokojený. Ať už zmíněná Adele, vítězný film Argo nebo neuvěřitelně sympatický, nadšený a upřímný výjev Anga Leeho mě dost potěšil. Nesmím zapomenout ani na emotivní poděkování Bena Afflecka nebo poděkování Daniela Daye Lewise, který už teď se třemi Oscary je opravdovou legendou. Možná jsem toho hlavního herce přál víc Phoenixovi, protože on je jako herec svojí kvalitou opravdu někde jinde. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že podle prvních dojmů z Lewisovi výhry nebyl dvakrát nadšený. Bůhví, jsou to jenom spekulace. Nicméně musím říct, že jsem si to užil a i přes prodloužení, které způsobily i naprosto brutálně zvolené množství reklam, jsem nadcházející den v práci přežil. A to i přesto, že jsem se těsně po skončení ceremoniálu oblík a letěl na autobus. Tak snad zase za rok. Bylo fajn vidět po roce herce v trošku jiné situaci, než je jim obvyklé. (25.02.2013)

Relativní spokojenost s výsledky, ale jinak se samotný ceremoniál ničím nevytrhával z klasické šablony. Počáteční verbální a nekorektní humor Setha MacFarlanea šel stranou a byl vystřídán vcelku unylými muzikálovými čísly, které na mě působily dojmem, že tvůrci už opravdu neví, čím oslovit diváky, tak jen nahnávají stopáž neadekvátními hudebními čísly (Chicago, jako opravdu?). Kromě Adele a Bídníků samozřejmě nešlo o nic, co vytrhávalo z letargie podivně nevyvážené show, která na jednu stranu navazovala na nostalgickou a konzervativní tradici minulého ročníku a na druhou se onu "akademickou" rutinu snažila oživit oslovováním mladšího publika vytříbeným slovníkem a drsnějšími narážkami (hlavně Méďa). I když pravda, do křečovitosti předloňského ročníku to mělo stále daleko... (25.02.2013)