Svět pod hlavou

Těsně před koncem, po devátém dílu, mi dává smysl sem napsat. Totalitní past Světa pod hlavou je před sklapnutím Od prvních dílů, které místy budily rozpaky, mi seriál před očima vyzrál tak, že vyzrál i na mě. Okamžiky, kdy mi připadalo, že se příliš uměle tlačí na atmosféru nebo hledá prostor, kam umístit nezbytnou hlášku, jsou zapomenuty, respektive je to tak, že i atmosféru se podařilo vybudovat, konstituční prvky si s divákem dohodnout, vpravit mu rozmezí normality, v níž se pohybujeme, a nechat ho přivyknout. Estetika je akceptovaná. Logika je však nevývratná od samého počátku, sbírá se a zhodnocuje všechno založené a vývoj spěje samospádem ke smrtícímu úderu. Příběh, jak je vyprávěn, vás konečně polapí a zprostředkovaně na sobě i vy zažijete totalitní moc. Předposledním dílem se základní teze, na níž Svět pod hlavou stojí, rozvinula do své nejhrůznější možné logické podoby a maximálně využila svůj ochromující potenciál a vliv, aby dala divákovi úplně pocítit, jak vypadá a co je totalita. Nikoli pouze totalita jako společenské zřízení, to by ještě totalita nebyla, ale totalita, která si systémově učiní absolutní nárok na vaše myšlení sebe sama, vašeho světa a vašeho sebeurčení. Ze seriálu se tím konečně stalo - alespoň právě pro teď - špičkově sklapnuté, důsledně zrežírované dílo-past, které dovede zastavit srdce a rozběhnout mozek, ale také naopak. Nečekala jsem to a jsem upřímně nadšená. Chystali to pomalu a skoro nenápadně, ale mají mě přesně tam a přesně tehdy, kde a kdy mě chtěli těsně před koncem příběhu mít, přiznávám to, jsem jejich divák, vodí si mě - dovedu si teď představit i to, že postkomunistická budoucnost a naše přítomnost je jen fixní idea agenta Filipa Marvana, stejně jako všechny ostatní alternativně zlé konce, které se najednou děsivě a zcela racionálně nabízejí. Dovedu si představit i ty dobré, z nichž stejně nebude možné setřít pel nostalgie a nános prožité bolesti, takže přinejmenším nic laciného či plytkého tu nehrozí. Nemůžu se dočkat závěru a rozuzlení a jen si držím palce, aby bylo stejně překvapivé jako uspokojující. Šance je teď obrovská. *** Zvláštní poznámkou oceňuji, jak se jim podařilo, aby se v jednotlivých dílech vedle Případů majora Zemana odrazil a v novém světle zreflektoval a připomněl i žánr české normalizační televizní kriminálky, sám o sobě děsivý kombinací moralizační tendenčnosti a záměrně vyvolávané hrůzy z existenciální nahoty a civilnosti brutální smrti a vraždění zbavených patosu i jakéhokoli vyššího smyslu (Smrt stopařek, Na kolejích čeká vrah, Vrah skrývá tvář atd.), ať už v dílech o uprchlém bláznovi, který se mstí systému, v případu Orchideje na smetišti nebo paní Martičky, až po vraždu kolegy a pokusy o útěk přes hranice. *~ (02.03.2017)

Ivan Trojan umí velmi dobře zahrát cokoliv od potrhlého anděla až po hláškujícího Vébáčka, který nejde pro ránu daleko. Nevím, ve které roli ho mám radš. Každá mu totiž spolehlivě sedne. Budaře budu pro změnu zase chvilku nenávidět. To byl ale slizák. Britskou předlohu neznám, takže nemůžu porovnávat, co je lepší. Považuju tohle za moc dobrý nápad pro retro seriál a hlavně zase trošku originální. Než jako kriminálka, mě tohle bavilo jako výborná studie o člověku, který leží v komatu. Vždyť nikdo nedokáže říct a popsat, co se takovému člověku děje v hlavě. Skutečně jenom leží napojen na přistroje nebo řeší zásadní věci do té doby nedořešené, které má v sobě ukryté jako ve třinácté komnatě aoni díku tomu vyplují na povrch? Mozek je prostě jeden velký neprobádaný vesmír. Mimochodem, sledování Majora Zemana mi přišlo hodně vtipné. To si budu z celého seriálu pamatovat nejvíc, jo, a pak taky kapela Sloky, ta ve mně zanechala fakt hluboký dojem. (10.04.2017)

Jako výlet do minulosti do funguje dokonale. Socialistická šeď je nepříjemná a stranické hry pomalu odkrývají krutost systému. Nejlepší roli vyfasoval Trojan. Jako sarkastický policista hláškuje v pravidelných intervalech a je oporou i pro méně výrazného hlavního hrdinu. Budař skvěle vyvažuje kladné postavy, jeho slizký komunista je odporný každým coulem. Časové paradoxy jsou do děje naroubovány trochu na sílu, ale finále není tak špatné. Mnohé zahraniční pokusy se tvůrcům rozpadly pod rukama, což se tady nestalo. S1: 80% (13.08.2022)

Kdybych to srovnával s originálem (Life on Mars), vyšel by z toho Svět pod hlavou... no asi takhle- srovnávat britskou verzi s českou je jako srovnávat Audi Quattro (kterým se vozí Angláni) se Škodou Garde (ve které jezdí naši). Nebo jako srovnávat Bowieho s Uriel. Chápeme se, ne? Ale! Ale když se na srovnávání vykašlu, vyjde mi z toho, že se s tím soudruzi z ČT vypořádali víc než se ctí. Vyloženě kvituju, že se nesnažili kopírovat originál scénu od scény, ale naopak si to, v rámci možností, natočili po svém. Dobová atmosféra v pořádku, Václav Neužil se stává čím dál tím zajímavějším, Trojan klasicky výborný a Budař... jo, Budař si toho svýho dementa, teda Klementa vyloženě užíval. (31.03.2018)

Nestává se často, aby remake nějakého filmu/seriálu byl kvalitativně lepší než původní předloha, aby převzatý nepůvodní formát byl posunut k něčemu hlubšímu, zásadnějšímu, ovšem v tomto případě se taková výjimka stala - motiv cestování v čase a mysteriózní linie z původního britského seriálu nabyla hloubky naší temnou socialistickou minulostí a návratem hlavního hrdiny do všeho toho normalizačního marasmu a šedi. Svět pod hlavou není pouhé slepé napodobování současných trendů, ale pokus o vypořádání se s vlastní temnou minulostí! Výborná hutná atmosféra, dobře vykreslené postavy, skvělé herecké výkony, postupně temnější a temnější ladění, antiVyprávěj, ten totalitní hnus z toho doslova sálá... Víc takových projektů, které naruší naši plíživě nastupující národní autosugesci projektovanou rastrem falešné (či cílené?) ostalgie! Socialismus vypadal přesně takhle...přesně takhle jsem ten normalizační hnus a šeď tehdy vnímal...to bolševický panoptikum - svět fízlů, bafuňářů, Šejbičů, veksláků, kovaných bolševiků, soudruhů, domovních důvěrníků, milicionářů, lampasáků, stbáků, pomocníků SNB i esenbáků - zelených strašidel... Normalizační reflexe par excellence! (07.03.2017)