Svět pod hlavou

V prvom rade veľmi zábavný seriál, ktorý miesi tajomnú mysterióznosť s vtipnými situáciami. Nedá sa nevšimnúť ako si tvorcovia robia srandu s komunistických karikatúr ( veliteľ VB ) a všetkých vlastností, ktoré "zdobili" vtedajšie pomery. Okrem prvého a posledného dielu, bez všetkých flashbackov a iných súvislostí k základnému motívu, by príbeh vydal za samostatný odľahčený seriál. Potešil Ivan Trojan, ten si svoju postavu náramne užil. Svet pod hlavou patrí k tomu lepšiemu, spolupráca ČT s komerčnou JOJ sa evidentne vydarila. (09.03.2017)

Ze srdce nesnáším jakékoliv remaky, jenže... V tomhle případě musím, chtě nechtě, udělat výjimku, protože tady se to nejen povedlo, ale hlavně to díky zasazení do osmdesátých let v komunistickém Československu (namísto Británie) funguje ve více rovinách, jednak je to mnohem "větší skok spět" a druhak jsou tu pak některé osudy mnohem pochopitelnější, uvěřitelnější a zajímavější (rodiče hlavního protagonisty). Plusové body si seriál zaslouží za to, že se vyhnuli černobílé kritice režimu a místo toho se věnují především malosti lokálních podržtašků a všeobecně odporných jedinců, kteří jsou mnohdy perfektně zahraní (Honza Budař, geniální Taclík) a je velká škoda, že když se povadlo tyhle vedlejší postavy tak svěle uchopit, je důležitá postava v podání Trojana mnohdy utopena. Je to dobrý, klatě. (15.03.2017)

Těsně před koncem, po devátém dílu, mi dává smysl sem napsat. Totalitní past Světa pod hlavou je před sklapnutím Od prvních dílů, které místy budily rozpaky, mi seriál před očima vyzrál tak, že vyzrál i na mě. Okamžiky, kdy mi připadalo, že se příliš uměle tlačí na atmosféru nebo hledá prostor, kam umístit nezbytnou hlášku, jsou zapomenuty, respektive je to tak, že i atmosféru se podařilo vybudovat, konstituční prvky si s divákem dohodnout, vpravit mu rozmezí normality, v níž se pohybujeme, a nechat ho přivyknout. Estetika je akceptovaná. Logika je však nevývratná od samého počátku, sbírá se a zhodnocuje všechno založené a vývoj spěje samospádem ke smrtícímu úderu. Příběh, jak je vyprávěn, vás konečně polapí a zprostředkovaně na sobě i vy zažijete totalitní moc. Předposledním dílem se základní teze, na níž Svět pod hlavou stojí, rozvinula do své nejhrůznější možné logické podoby a maximálně využila svůj ochromující potenciál a vliv, aby dala divákovi úplně pocítit, jak vypadá a co je totalita. Nikoli pouze totalita jako společenské zřízení, to by ještě totalita nebyla, ale totalita, která si systémově učiní absolutní nárok na vaše myšlení sebe sama, vašeho světa a vašeho sebeurčení. Ze seriálu se tím konečně stalo - alespoň právě pro teď - špičkově sklapnuté, důsledně zrežírované dílo-past, které dovede zastavit srdce a rozběhnout mozek, ale také naopak. Nečekala jsem to a jsem upřímně nadšená. Chystali to pomalu a skoro nenápadně, ale mají mě přesně tam a přesně tehdy, kde a kdy mě chtěli těsně před koncem příběhu mít, přiznávám to, jsem jejich divák, vodí si mě - dovedu si teď představit i to, že postkomunistická budoucnost a naše přítomnost je jen fixní idea agenta Filipa Marvana, stejně jako všechny ostatní alternativně zlé konce, které se najednou děsivě a zcela racionálně nabízejí. Dovedu si představit i ty dobré, z nichž stejně nebude možné setřít pel nostalgie a nános prožité bolesti, takže přinejmenším nic laciného či plytkého tu nehrozí. Nemůžu se dočkat závěru a rozuzlení a jen si držím palce, aby bylo stejně překvapivé jako uspokojující. Šance je teď obrovská. *** Zvláštní poznámkou oceňuji, jak se jim podařilo, aby se v jednotlivých dílech vedle Případů majora Zemana odrazil a v novém světle zreflektoval a připomněl i žánr české normalizační televizní kriminálky, sám o sobě děsivý kombinací moralizační tendenčnosti a záměrně vyvolávané hrůzy z existenciální nahoty a civilnosti brutální smrti a vraždění zbavených patosu i jakéhokoli vyššího smyslu (Smrt stopařek, Na kolejích čeká vrah, Vrah skrývá tvář atd.), ať už v dílech o uprchlém bláznovi, který se mstí systému, v případu Orchideje na smetišti nebo paní Martičky, až po vraždu kolegy a pokusy o útěk přes hranice. *~ (02.03.2017)

Na Svět pod hlavou jsem se neskutečně těšil a pak byl dost zklamán, když jsem zjistil, že je převzatý. Od těchto tvůrců jsem skutečně čekal něco víc původního. Po prvním zmateném, druhém detektivně chabém díle začalo být vyprávění hutnější. Pro hlavního hrdinu to začíná být osobnější v rodinné i profesní rovině, normalizace je špinavá a díl 7 - 9 připomíná opravdu ty drsné kriminálky. Ano, časové paradoxy jsou nezvládnuté, díl poslední příliš rychlý (osobně bych byl rád, kdyby Filipovi vyřešení zabralo třeba dva, tři), ale přístupem k minulosti a stylem zpracování mi seriál zkrátka a dobře konvenoval v osobní rovině. A v neposlední řadě mě přivedl ke knihám Ondřeje Štindla. Je nutné počítat vše. 70%. (13.03.2017)

“JMENUJI SE FILIP MARVAN. JSEM POLICAJT. MĚL JSEM NEHODU A PROBUDIL SE V ROCE 1982. JE TO SEN? JE TO SKUTEČNÝ? PROČ JSEM ZROVNA TADY? MUSÍ TO MÍT DŮVOD...“ /// Ruku na srdce - nevím, jestli by mě bavil návrat do 70tejch let (jak je tomu v britským originále). Ale 80tý léta…to já znám! Tvůrci dobře využili mnohé z nabízejícího se (neomezenýho) množství absurdit, kterejma tahle doba oplývala. Bavili mě postavy (famózní Budař!) a poslední 3 díly – to byla antikomunistická paráda. (třeba ta scéna jako z majora Zemana - Vrah se skrývá v poli)… (Skepticky) jsem vočekával, jak se vypořádaj s tím „zázrakem“ a uznávám, že to vyšlo velmi dobře. Hádám, že tady asi „dvojka“ nebude… Škoda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miloval jsem Festival politický písně (a Kroky Franty Janečka). 2.) Nechápu, proč se fotr v 80tejch letech uchlastal. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (12.03.2017)