La Llorona: Prokletá žena

Postrašíme, uvidíme. To si řekl produkující James Wan a svůj režisérský objev Michaela Chavese instruoval o tom, že osvědčený model bouchajících dveří a osob tažených po podlaze určitě zabere i tentokrát. Hlavně ať se s tím nešetří, zbytečně se nekecá a legenda o prokletí mexické ženštiny, lovící děti, aby nahradila ty své zavražděné, je dostatečně srozumitelná i páru s prvním pubickým ochlupením, co na film zavítá s tím, že po většinu promítacího času se bude ze tmy vynořovat klitoris toho hezčího z dvojice. Nakonec to není vůbec žádná táhlá nuda, ale má to solidní spád a postupné grády, s klišé se dobře pracuje i bojuje a děj, z větší části situovaný do domu sexuálně nevyužité sociální pracovnice, co si dvakrát neuhlídala roztažené nohy, má svoji hutnost a strašidelnou zručnost. Babizna nemá obličej modelky z katalogu, divákovi ráda skáče "po zádech", evidentně se v lekacích scénách vyžívá. Tvůrci podnikli revizi osvědčeného hororového modelu, který revitalizovali Lindou Cardellini, která se nenápadně šplhá do kvalitních hereckých pater. Ta je ve výhodě v tom, že z její neznámější role obrýlené záhadoložky Velmy z dvojdílného Scooby Doo toho už moc nezbylo, tudíž je pro mnohé diváky neokoukaná. Technická stránka filmu je samozřejmě kvalitně ošetřená, film se neutápí v neprostupných nočních scenériích, které jsou pro strašení vděčné, a vše podstatné v něm vyniká a je vizuálně zdatně podané. A dojde i na propagaci Annabelle. Michael Chaves v roce 2020 přijde strašit znovu, neb byl pověřen realizací "V zajetí démonů 3". A já jsem velmi zvědav na jeho pojetí. V tomto kousku prokázal, že má potřebný režijní přehled a to, co dostal za úkol od produkčního vedení, náležitě splnil. Ještě konec se mohl patřičně vylepšit/poupravit/vyladit, ovšem hororová dávka hrůzy byla v zásadě vržena měrou vrchovatou. 9/10 (17.06.2019)

Přesně taková ta klasická, suchá, tuctová duchařinka, která vystraší takové ty koukálky, kteří si pustí Horor jednou za rok. Ano, pro vás to bude ultra strašidelná podívaná. A opět triliarda dětí, jak se pak mám bát ? Válel jsem se nudou po zemi a přál si, ať ta bílá paní, co už měla dávno spát, skončí. (28.06.2020)

Úskalia sociálnej starostlivosti. Alebo priamočiary, s ničím sa neserúci hororový príbeh matky- kurátorky, dohliadajúcej na riadnu výchovu detí zo sociálne slabých alebo neúplných rodín, ktorá "vďaka" práci k prekliatiu príde. Prekliatiu, zamotajúcemu na plné obrátky život jej i jej dvom maloletým deťom. Už dávno som nevidel žánrový kúsok, ktorý by ma zo dvakrát spoľahlivo vydesil. Navyše na miestach, kde sa to dalo priamo očakávať. Darmo, kto vie, ten vie. (30.01.2021)

Práca s atmosférou v niektorých miestach slušná. A je to o dve triedy lepšie ako Mníška. Ale stále sa to drží v rovine zaužívaných klišé, ktorých jediným obohatením je ďalšia legenda a jej vysvetlenie. Nie je to zlý film. Ale do nadpriemerných vôd nepatrí. Možno aj kvôli postavám, ktoré nemajú nejakú históriu s ktorou by sme mohli sympatizovať. Bishara straší tentoraz viac ako prízrak. A Patricia Velasquez neuveriteľne zostarla. Kde sa podela tá kráska z Múmie? (24.09.2019)

„Pripútala sa k vašej rodine, nie k vášmu domu. Kamkoľvek pôjdete, pôjde s vami.“ Niekedy mi to pripadá tak, že hororový scenárista vymyslí 2-3 skvelé a originálne scény (v tomto prípade auto a dáždnik) a aby sa nepovedalo (a aby z toho nebol kraťas, ale celovečerák), následne okolo nich vymyslí prevarenú báchorku s postavami, aké sme už toľkokrát videli, s dialógmi, ktoré sme už toľkokrát počuli a so zvratmi, ktoré nás rozhodne neprekvapia, lebo sme ich videli v iných hororoch. Kliatba kvíliacej ženy (!) sa snaží situáciu zlepšiť napojením na Conjuring Jamesa Wana, ale že by jej to nejako extra pomáhalo, to sa vážne povedať nedá. Napriek tomu som bol spokojný, bolo to strašne neoriginálne (až na spomenuté pasáže), ale slušne natočené a obsadené (najviac ma zaujal kňaz v podaní Raymonda Cruza alias Distephana z Votrelca: Vzkriesenia). Ako Mníška - taká žánrová jednohubka. (26.06.2019)