Dobrá Voda

Můj nejoblíbenější seriál z dob Normalizace společně se Sanitkou. Asi životní role pro Petra Haničince, kterému zdárně sekundují pánové Nedbal a Kemr. Po delší odmlce i velká příležitost pro Radka Brzobohatého a výborný je i Ladislav Mrkvička v roli stárnoucího žokeje bojujícího s démonem alkoholu. Mladou generaci zde zastupují Vaculík, Vl. Dlouhý nebo Ivana Andrlová. První seriál zabývající se životem lidí okolo koní, pro někoho možná nezajímavé téma, ale pro mne výborné, navíc další seriály tohoto typu Koňská historie nebo Znamení koně nedosahují kvalit toho dílka, jen to oslovování soudruhu nebo účast tajemníka tam být zrovna nemuselo, jinak seriál zcela apolitický, což je další plus. (25.08.2014)

Ukázka toho, jak se dříve natáčel seriál. Dlouhé pasáže klidně i bez dialogů, záběry na koně či přemýšlející herce, nikde se nespěchá, žádné rychlé střihy, zato ale velmi slušně natočené dostihové závody. Dnes je takový seriál výtečným uklidněním všech uspěchaných diváků. Ano, není to pro každého, ale mně se to líbí. (25.07.2015)

První tři díly hodně nudné, vlastně se vůbec nic neděje, a to je špatný začátek, protože mnoho diváků to vzdá. Pak se to trochu zlepší, přibydou lidská dramata, ale zase tak dramatické to stejně není. Je to zbytečně utahané, i když se jedná o atraktivní prostředí pro mnohé diváky. Byly natočeny lepší seriály. (12.02.2017)

Hodně dobře napsaný seriál o sociopatickém milovníkovi koní Hovorovi (skvěle protivný a neústupný Haničinec). Zajímavá je postava jeho syna (tradičně výborný Vladimír Dlouhý), jenž šel v otcových stopách, aby se mu zavděčil, a dostal se pod takový tlak specifického prostředí i sousedovic štětky, že začal kupit chybu za chybou, až nakonec místo bot o hnoje skončil u hrbení se před kdejakým ožralou, jak trefně poznamenal děda v podání tradičně jedovatého MIloše Nedbala. Postavu kapitána Šenbery jsem moc nepochopil, s tím by každý šéf vyrazil dveře i za všeobjímajícího socialismu. Dále tady byl koňům oddaný prosťáček v podání Jaromíra Hanzlíka, dědek hledající vlastní důležitost v podání Josefa Kemra a v neposlední řadě žokej Janýr, kterého jsem Ladislavu Mrkvičkovi věřil natolik, že bych přísahal, že ty koně tam skutečně hřebelcoval on. Asi nejsem jediný, kdo nedokáže inženýra Hovoru vnímat jako čistokrevně kladnou postavu, ale tady jsou všechny dialogy a scény napsané tak dobře, že jsou spletité jako sám život. (01.07.2012)

Zvláštní. Když si přečtu hodnocení před sebou, je mi trochu líto nízkéhoa "ratingu" tohoto seriálu, který mám osobně rád (láska ke koním v tom hraje pouze vedlejší roli), snad bych řekl, že ze seriálů tohoto typu, natočených před rokem 1989 skoro nejradši. Proč? Tohle není ani režimní agitka ani její rafinovaně a řemeslně dovedně napsaná obdoba a la Dietl. Hubač byl Pan Dramatik a figury, které (a například i v Sanitce) vytvořil, jsou komplikované, uvěřitelné a také osobité. Soudruhování bych tady nekritizoval, je takové, jako v této době bylo a ona vrstva konfliktu, týkající se prosperity "firmy" (tedy státního statku) kontra "nerentabilní" chov koní by se dneska mohla odehrávat taky a probíhala by plus mínus stejně.....Kromě Hovory, jehož postoje a celý charakter jsou rozporuplné stejně jako u prakticky všech (s vyjímkou Lojzka -Hanzlíka, Michala-Vaculíka a poněkud plošší Ivy Janžurové), mně fascinoval vždycky i Josef Kemr a Miloš Nedbal a musím konstatovat, že kdyby se to odehrávalo dneska, bylo by to prakticky stejné. A ony cesty a křížení těch lidských povah a jejich vztahy by dnešním dramatikům vystačily asi tak na padesátinásobek dílů. Zkuste se na to podívat jinýma očima, zapomeňte na letopočet a všimněte si, že to není ani o vedoucí úloze všemoudré matičky strany a plnění a překračování plánu. Je to o tom nejzákladnějším, o vztazích mezi lidmi, o fanatizmu a zaslepenosti, kariérismu i slepé a nezištné oddanosti, zklamání, pádech a znovuvztávání a pokud to třeba někdo začne brát, rozhodně ho to obohatí. Jenom jakmile v posledních minutách závěrečné části skončí Velká Pardubická, vypněte zvuk, nebo těch pár blábolů s tuším krajským tajemníkem rychle zapomeňte. Ale i takhle to (díky Bohu) bejvávalo, Jiří Hubač byl realista, ten by se k psaní Okrsů na severu, Mužů na radnci nebo nejlepší socilastické Soap Opery nikdy nesnížil.... (22.07.2012)